Prof. Jiří Jelínek: Chybějící odůvodnění rozsudku v kauze Nagyová je podstatnou vadou řízení

Obvodní soud pro Prahu 1 řeší například okrádání turistů Foto: archiv

Soudní proces v tzv. zpravodajské větvi kauzy Nagyová trpí kvůli postupu soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Heleny Králové podstatnou vadou řízení. České justici to řekl vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty UK Jiří Jelínek. Dodal, že vada je založena v ústavněprávní rovině, a bylo by tak možné domáhat se nápravy u Ústavního soudu, resp. Evropského soudu pro lidská práva.

„Rozsudek v trestních věcech je třeba vyhlásit veřejně. A to i v případech, že jednání předcházející jeho vyhlášení probíhalo s vyloučením veřejnosti,“ uvedl na dotaz České justice prof. Jelínek.


Ústava ČR, Článek 96

(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.

(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.


 

Veřejné vyhlášení rozsudku je pravidlo ústavněprávní úrovně. O veřejném vyhlášení rozsudku hovoří Ústava v článku 96 odstavec 2, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v článku 6 odstavec 1 věta druhá a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Veřejné vyhlášení rozsudku vedle ústavních dokumentů požadují i zákon o soudech a soudcích a trestní řád.

Vyhlášení je vždy veřejné

„Vyhlášením rozsudku se zcela zjevně rozumí řádné vyhlášení. Rozsudek je vyhlášen řádně, pokud jsou vyhlášena úvodní slova Jménem republiky, plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku,“ uvedl Jelínek s odkazem na § 128 odstavec 2 trestního řádu.


Trestní řád, § 128

Vyhlášení rozsudku

(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.

(2) Vyhlašují se úvodní slova „Jménem republiky“, plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.

(3) Rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů.


 

Trestní řád nezná z tohoto ustanovení žádnou výjimku, upozornil prof. Jelínek. Shoduje se v tom s předsedou Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou, který se ve stejném duchu vyjádřil v dnešních Otázkách Václava Moravce.

„Takže pokud soudkyně Králová vyhlásila jen část toho, co byla povinna vyhlásit, postupovala v rozporu nejen s trestním řádem, ale i s právem ústavním, což by v konkrétním případě znamenalo možnost domáhat se nápravy u Ústavního soudu, resp. Evropského soudu pro lidská práva. Podle mého názoru jde o podstatnou vadu řízení,“ řekl Jelínek.

Proces provázejí další drobné vady

Skutečnost, že rozsudek nebyl řádně vyhlášen, je ovšem podle prof. Jelínka třeba dát do kontextu dalších zvláštností, které tuto kauzu doprovázejí v řízení před soudem. Připomněl například okamžik, kdy se samosoudce nejprve pokusil zbavit věci tím, že vydal trestní příkaz bez projednání věci v hlavním líčení, přestože trestní příkaz lze vydat jen, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.

„O tom, že skutkový stav nebyl spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, svědčí to, že po zrušení trestního příkazu tentýž samosoudce koná rozsáhlé dokazování většinou s vyloučením veřejnosti, přestože vyloučit veřejnost lze i jen pro část hlavního líčení,“ říká prof. Jelínek.

K čemu byly odposlechy?

Dalším pozoruhodným počinem v hlavním líčení, bylo-li zrovna konáno veřejně, prý bylo masivní pouštění odposlechů, aniž by bylo jasné, co se jimi má dokázat. „Jistě, kromě osobních bizarností. Následně  je vyhlášen rozsudek bez jakéhokoliv odůvodnění, takže divák se může dočkat ještě lecjakých překvapení,“ uvedl na adresu pražského obvodního soudu šéf katedry trestního práva PF UK prof. Jiří Jelínek.

Robert Malecký