Pavel Šámal: O Nejvyšší radě soudnictví jednám se všemi předsedy krajských soudů

Pavel Šámal chce zásadně změnit obraz Nejvyššího soudu v médiích a celkově na veřejnosti Foto: Eva Hofrichterová

Se všemi předsedy Krajských soudů jedná a ještě během léta bude jednat předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. V otázce přípravy Nejvyšší rady soudnictví by rád vyjednal konsenzus. „Jsem přesvědčen, že je potřeba najít pro tuto ideu širší podporu. Když to bude jen otázka doktora Baxy a moje, tak se to nepodaří,“ řekl Pavel Šámal v rozhovoru pro Českou justici.

V čele Nejvyššího soudu jste již přes půl roku. Můžete to uplynulé období zhodnotit?
Já myslím, že půl roku je velmi krátká doba na nějaké bilancování. Zvlášť u soudu, kde všechny změny vyžadují určitý čas a nějaké novější přístupy se samozřejmě projeví až po delší době. Nejvyšší soud je velmi stabilizovaný z hlediska personálního obsazení, takže půl roku je opravdu krátká doba na seriózní hodnocení.

Kvůli angažmá na Nejvyšším soudu jste opustil komisi pro vytvoření nového trestního řádu. Jelikož práce na této normě od vašeho odchodu příliš nepokročily, neuvažujete o návratu?
Složení komise je věc ministerstva spravedlnosti, a proto je na panu ministrovi, jakým způsobem tu komisi sestaví. Já když něco dělám, tak to dělám s maximálním nasazením. Teď se věnuji řízení Nejvyššího soudu. Žádná nabídka tohoto typu, že bych měl tu komisi znovu vést, nepřišla, takže já se tím nezabývám. Já se zabývám tím, co je aktuální a co má určitý reálný základ. Nerad mám úvahy typu, co by bylo kdyby.

A nemrzí vás aspoň ten stav, ve kterém to teď je?
Chci zdůraznit, že jsem člověk, který dělá vždy to, co má nějaký efekt. Až nastane čas, že mě třeba někdo povolá a už nebudu dělat to, co dělám právě teď, tak se tomu třeba zase budu věnovat. Všechno má svůj čas. A v současné době podle mě nenastal čas, abych se k tomu vrátil. Nejsem člověk, který by se na to díval způsobem, že je to třeba nějaká škoda. Já se tím teď prostě nezabývám. U velkých kodexů, jako je trestní řád, se takový vývoj dá očekávat. To není tak, že by se sedlo a psalo a v blízké časové budoucnosti se dosáhlo výsledku. Tak to prostě nefunguje. Společenská situace je dnes tak složitá a zájmy zainteresovaných orgánů a dalších osob jsou tak rozporuplné, že to opravdu není jednoduché. Současně chci uvést, že nejsem člověk, který by se věnoval tomu, ohledně čeho nevěří, že by to mělo naději na úspěch. Takže nyní se zaměřuji na jiné aktivity.

Takže vytvoření nového trestního řádu v současné době a stavu šanci na vytvoření nemá?
Já si myslím, že v tomto volebním období to už nebude. To ale není jen můj názor, neboť přijetí nového trestního řádu už teď myslím nepředpokládají ani největší optimisté. Je možné, že vláda, která vládne v současné době, bude vládnout i další volební období a pak ten trestní řád může být. To není pesimismus, ale realistický přístup.

Vycházíte z předpokladu, že politická elita má nějaký názor, jak má vypadat trestní řád?
To nepředpokládám, to bychom po nich zase chtěli příliš mnoho. Ona má určité představy, jak by měl legislativní proces probíhat a co by mělo být prioritou pro zadání zpracovatelům. Vláda třeba může mít představu o posílení soudního stadia na úkor přípravného řízení nebo opačně, podobné věci může politická elita říci. Samozřejmě to není tak, že by politická elita na tvorbu trestního řádu neměla vliv, to samozřejmě má. Proto i vláda schvaluje věcný záměr každého kodexu. Takhle to v demokratické společnosti funguje, a proto to není jen otázka samotných tvůrců. Z tohoto důvodu si myslím, že hodně záleží na tom, kdo to zpracovává. Zda dokáže přesvědčit politické elity o tom, že takhle to je dobře a bude to fungovat. Je otázka, zda je to dobře nebo špatně, to já nechci hodnotit.

Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa stojí v čele komise pro vytvoření Nejvyšší rady soudnictví. V současné době to ale vypadá, že tato myšlenka, kterou prosazovala exministryně spravedlnosti Helena Válková, nemá příliš podporu ze strany nového šéfa resortu Roberta Pelikána. Neměl byste konkrétně vy postoj Josefa Baxy více podpořit?
Já bych to nenazýval sporem, jsou to spíše rozdílné názory na správu justice, které pan ministr má určitě jiné než pan doktor Baxa. Moje stanovisko je známé. Nejvyšší soud nedávno pořádal i konferenci o Nejvyšší radě soudnictví s velkou mezinárodní účastí. Já jednoznačně podporuji myšlenku nové správy justice i vytvoření Nejvyšší rady soudnictví a jsem přesvědčen, že to pan ministr ví. Myslím si, že je potřeba hledat nějaké pozitivní řešení této situace. Paní ministryně Válková, která to „nastartovala“, měla představy jiné než současný ministr Robert Pelikán, podporovala tuto myšlenku a dokonce se to dostalo do vládního prohlášení. Pak nastoupil nový ministr, který se k tomu začal vyjadřovat přeci jenom jiným způsobem, a teď jde o to najít nějaké společné řešení. My ho určitě hledat budeme. Je otázka, zda se to podaří. Z programu poslední porady s předsedy soudů vyplynulo, že tato otázka je natolik složitá, že se odkládá na konec srpna. Musíme počkat, s čím pan ministr Pelikán přijde. My asi také budeme něco připravovat, abychom měli vlastní stanovisko.

Jaké je stanovisko Nejvyššího soudu?
Já si myslím, že tady je potřeba hledat širší konsensus. Ta situace je dnes v důsledku změny poměrů taková, že to nemůže být jen otázka předsedy Nejvyššího správního soudu a předsedy Nejvyššího soudu, ale musí se podle mého názoru hledat širší konsensus v rámci justice. Asi není možné v současné době prosazovat tuto myšlenku osamoceně z hlediska pohledu dvou předsedů nejvyšších soudů.

Jak hluboko ten konsensus hledáte respektive s kým?
Už jsme hovořili s předsedy některých krajských soudů a budeme určitě hovořit i s dalšími. Já se chystám během léta setkat se všemi předsedy krajských soudů, ty schůzky už jsou dojednané. Nejvyšší rada soudnictví bude jednou z otázek, které budeme projednávat. Budou samozřejmě i další otázky, například sjednocování judikatury v rámci České republiky, ale i otázky ekonomické, například stavby nových budov soudů apod. Těch otázek, u kterých je potřeba, aby se na nich justice shodla, je mnoho. Uvidíme, jaký z toho bude výsledek. Jsou to věci velmi složité a já jsem člověk, který dopředu nerad dává nějaká stanoviska, protože to pak brání vyjednávání. Já vím, že takovou pověst nemám, ale vždy se snažím o konsensus. Byť to někdy vypadá, že některé věci prosazuji vehementně, tak to vždy dělám tak, abych nakonec dosáhl rozumné dohody.

2

Spíše se o vás ale říká, že vyjádříte nějaký svůj postoj a pak ostatní k tomu konsenzu v uvozovkách tlačíte.
Já si myslím, že to není nic špatného. Každý člověk, který chce oslovit a přesvědčit ostatní, musí mít ideu. Ta idea musí být tak nosná a argumenty tak závažné, že přesvědčí ostatní. Pokud se vám to podaří, tak potom můžete o tom začít jednat. A samozřejmě musíte počítat s tím, že i když ta idea je dobrá a můžete na ní postavit nějaký koncept, tak jde o to, jestli se vám podaří vyřešit všechny související problémy tak, aby se naplnila předmětná idea. Vím, že lidem připadá zvláštní a asi to na mě nemají rádi, že když mám nějakou myšlenku, tak se snažím přesvědčit ostatní, že to tak má být. Ale určitě to není tak, že bych bouchal do stolu a říkal, že to tak musí být. Pokud se mi to podaří v tomto případě, budu rád, a když ne, tak se to třeba podaří později nebo se zase podaří něco jiného.

Chápu to tak, že hledáte v otázce nové správy justice konsensus s předsedy krajských soudů a chcete se vydat trochu jinou cestou než Josef Baxa?
Já bych se tady pana předsedy Baxy zastal. On má taky určitou ideu a věnuje se tomu dlouhodobě. Věnuje se tomu od doby, kdy jsme spolu byli na ministerstvu spravedlnosti za doktora Motejla. A já uznávám, že určitě z hlediska těch obecných přístupů a koncepčních otázek má nepochybně větší erudici k řešení problematiky Nejvyšší rady soudnictví, než mám já. To znamená, já nejsem člověk, který by ho chtěl nahradit, ale mohu tomu pomoci tím, co umím, a hledat společné východisko, na kterém můžeme stavět. Idea neznamená, že je vše vyřešeno, to je jen základní myšlenka, co je nosné pro novou správu justice. Současně bych nerad redukoval celou problematiku správy justice jen ten pojem Nejvyšší rady soudnictví, byť jsem její příznivec, a myslím si, že je to v našich podmínkách to nejlepší, co lze do nového konceptu správy justice přinést. Jsem přesvědčen, že je potřeba najít pro tuto ideu širší podporu. Když to bude jen otázka doktora Baxy a moje, tak se to nepodaří. Myslím si, že i doktor Baxa je schopný kompromisních řešení. Navíc Správa justice by měla být spojena s celkovou reformou justice, v rámci níž je třeba především vyřešit problematiku soudů prvního stupně.

Brzy se bude opět Ústavní soud doplňovat novými soudci. Podle našich informací mezi kandidáty není nikdo z Nejvyššího soudu. Naopak opět se objevují jména soudců z Nejvyššího správního soudu. Není tento nepoměr na škodu?
Jistě by mě těšilo, kdyby soudců Nejvyššího soudu bylo u Ústavního soudu více, z toho by měl radost každý předseda soudu. Na druhou stranu jako předseda Nejvyššího soudu, nechci tento soud oslabovat. Problém je v tom, že Nejvyšší soud potřebuje nejen stabilizaci, ale i rozvoj. Čili to je takový dvojí pohled. U Ústavního soudu jsou nyní dva soudci pocházející z Nejvyššího soudu, doktor Kůrka a doktor David. Teď bude na panu prezidentovi, aby zvolil další.

Například místopředsedu Městského soudu v Praze Jaromíra Jirsu?
To říkáte vy. Já se k tomu nechci vyjadřovat, je to pravomoc pana prezidenta. Samozřejmě, nějaké návrhy také podáváme.

Když hovoříte o tom, že nechcete oslabovat Nejvyšší soud, pak je ale logicky problém, že dochází k oslabování Nejvyššího správního soudu. Ta nevyrovnanost je dost výrazná.
Je to všechno otázka kompetence osob, které jsou vybírány. Návrhy jsou činěny, nakonec jste zmínila doktora Jirsu. Není to určitě tak, že by pan prezident opomíjel obecnou justici a zaměřoval se jen na Nejvyšší správní soud. To, že má větší zastoupení, to je pravda, ale skutečně si myslím, že je to těmi osobnostmi jednotlivých soudců a není to žádný souboj. Já nemám problém s žádným soudcem, který přišel na Ústavní soud z Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud je malý, je tam 15 soudců, takže nějaké disproporce tam vždy budou. Záleží i na konkrétním prezidentovi a nakonec i na tom, jak rozhoduje Senát. Viděli jsme také, že několik kandidátů v poslední době neprošlo. Pokud se nyní nepodaří zvýšit zastoupení soudců pocházejících z Nejvyššího soudu, může se to podařit v dalším období.

V září vyprší mandát oběma předsedům kolegií Nejvyššího soudu. Už máte za pana Stanislava Rizmana a Františka Ištvánka vybranou náhradu či jim mandát prodloužíte?
To je obtížná otázka. Mandát jim skutečně v září vyprší a není žádným tajemstvím, že doktor Rizman už nechce pokračovat, sám podal rezignaci k poslednímu srpnu. To mohu říci, protože to se už stalo. Takže u trestního kolegia budu muset ten výběr učinit už dříve. Pokud jde o občanskoprávní a obchodní kolegium tak uvidíme, jak se tam situace vyvine. Já už jsem mluvil se všemi soudci občanskoprávního kolegia a vyslechl jsem si jejich názory na tuto otázku, a teď to zvažuji. Dozvíte se včas, jakým způsobem rozhodnu.

Ono těch lidí, kteří by se mohli stát předsedy jak občanskoprávního a obchodního kolegia, tak trestního kolegia příliš není, tím se váš výběr zřejmě dost zužuje, že ano?
To není jen otázka, jaké já mám záměry. Ta představa ve veřejnosti, že každý touží takovou funkci vykonávat je zkreslená. Takže mnoho z těch soudců, kteří by byli vhodní, funkci předsedy kolegia nechce vykonávat. Je to také o velké změně stylu práce i osobního života. Musíte vybrat člověka, který má odborné a morální předpoklady, chce to dělat a musí to být osobnost, která je lídrem v kolektivu.

Vzhledem k vaší minulosti a odborné specializaci pro vás bude výběr do trestního kolegia jednodušší nebo se mýlím?
To máte pravdu, působil jsem v trestním kolegiu dlouhou dobu a v podstatě všechny ty lidi znám z rozhodovací praxe a z denního styku. U občanskoprávního kolegia, tam jsem trošku v jiné situaci. A proto jsem nejdříve hovořil se všemi soudci občanskoprávního kolegia.  Vzhledem k tomu, že jsem ve funkci předsedy Nejvyššího soudu krátce, tak je to pro mě otázka obtížná, ale mimořádně důležitá.

Slyšela jsem, že máte záměr změnit tvář Nejvyššího soudu i co se týče veřejné prezentace na veřejnosti. Můžete to blíže popsat?
Určité změny v tomto směru chystám. Nyní vybíráme nového tiskového mluvčího. A samozřejmě pak je zde můj záměr změnit mediální obraz Nejvyššího soudu. Neznamená to jen to, že by soudci měli více zdůvodňovat svá rozhodnutí i ve vztahu k odborné a laické veřejnosti. Do toho chci více zapojit jednotlivé předsedy senátů i konkrétní soudce, kteří se na jednotlivých verdiktech podíleli, to určitě. Na druhé straně to neznamená, že vůbec nebude ve vztahu k veřejnosti fungovat tiskový mluvčí, který bude plnit roli sdělování základních informací, naplňování a správy webových stránek Nejvyššího soudu atd. Musí to být vyvážené.

A soudci jsou s tím vyrovnaní?
Samozřejmě někteří více, jiní méně, tak jak to v životě chodí. Ale myslím si, že po těch prvních zkušenostech začínají chápat, že je to takto dobře.

V Bulletinu advokacie jste řekl, že při výběru soudců Nejvyššího soudu byste rád otevřel možnost vybírat soudce i mimo soustavu soudů a vybíral mimo soudcovskou obec. Nenarážíte ale na zákon o soudech a soudcích?
Samozřejmě, při současné právní úpravě je to těžší, než kdyby ta situace byla úplně otevřená. Ale myslím si, že úplná překážka tu není. Záleží na mé budoucí spolupráci s ministrem spravedlnosti, musí být nalezena nějaká shoda. Ještě jsem o tom s panem ministrem nehovořil. Do budoucna ale předpokládám, že by se tato možnost měla zvažovat. Určité osoby by určitě byly vhodné a způsobilé. Bavíme se o lidech jak z obecné justice, ale také o lidech, kteří by přišli třeba z advokacie nebo z akademického prostředí. Samozřejmě je to opět otázka konsenzu. Pochopitelně proces jmenování soudcem Nejvyššího soudu je pro takovou osobu obtížnější než pro osobu z obecné justice.

Jak je na tom dovolací agenda Nejvyššího soudu? Slyšela jsem, že jste současnou situaci rozebíral s ministrem Pelikánem.
To je pravda, protože si myslím, že teď je ta dovolací agenda v civilní oblasti nastavena dosti nešťastně. Po posledním rozhodnutí Ústavního soudu a po novele z roku 2013, která to nově upravila v občanském soudním řádu, došlo k podstatnému rozšíření možnosti podat dovolání v občanském soudním řízení, a to se projevilo hned v následujícím roce, kdy nápad věcí na civilním úseku vzrostl o tisíc věcí, což je velmi mnoho. Já musím pochválit soudce občanskoprávního a obchodního kolegia, že zvýšili svou aktivitu a vyřídili více věcí, ale stejně to nestačilo a předchozí příznivý trend snižování nedodělků se začal otáčet naopak do jejich nárůstu. To sleduje i ministr spravedlnosti, takže jsme se bavili o tom, jak tento nepříznivý trend zastavit. Těch nedodělků v oblasti civilní je hodně, a kdyby jejich nárůst pokračoval, tak by to nebylo dobré.

Máte již na stole konkrétní návrhy, jak to změnit?
Určité návrhy jsme na Ministerstvo spravedlnosti již podali. Přitom však nejde o to, aby se snížila možnost Nejvyššího soudu řešit sjednocování judikatury zejména v souvislosti s novým občanským zákoníkem, ale je třeba se zamyslet se nad tím, zda všechny případy, ve kterých je nyní možno podat dovolání, jsou i s přihlédnutím k právu na spravedlivý proces dostatečně odůvodněné.

Eva Hofrichterová