Pelikán: Teritorialita by exekutorům zajišťovala zakázky bez ohledu na kvalitu

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán Foto: archiv

Okamžitá změna systému hazarduje s vymahatelností práva. Takové je stanovisko Ministerstva spravedlnosti v souvislosti s vládou schválenou místní příslušností exekutorských úřadů.

Ministerstvo tak reagovalo na analýzu, kterou pro něj vypracovali odborníci z Vysoké školy ekonomické. Podle Exekutorské komory ČR by přechodným řešením byla tzv. nepravá teritorialita. Z analýzy, o níž již informovala Česká justice, vyplývá jednoznačný závěr, že pouhé zavedení teritoriality by vedlo k podstatnému snížení vymahatelnosti pohledávek. „Analýza bohužel potvrdila naše obavy, že jednoduché zavedení principu teritoriality by fakticky snížilo vymahatelnost práva. Z materiálu totiž vyplývá, že by vymahatelnost pohledávek mohla po takto razantním systémovém zásahu poklesnout v řádech desítek procent. Je to dáno především tím, že mezi exekutorskými úřady existují zásadní rozdíly ve výkonnosti a efektivitě, jež by teritorialita neodstranila, pouze by došlo k rovnoměrnějšímu rozložení nápadu exekucí,“ komentoval výstupy analýzy ministr spravedlnosti Robert Pelikán.
Ministerstvo proto podle jeho vyjádření nyní intenzivně pracuje na legislativních i nelegislativních opatřeních, která umožní princip teritoriality v budoucnu zavést, aniž by měl devastující dopad na vymahatelnost práva. Bez toho by stanovení místní příslušnosti pro výkon exekucí bylo velkým hazardem.


„Provedená analýza úspěšnosti vymáhání ve vazbě na konkrétní teritorium jednoznačně prokázala, že existuje rozdílná bonita teritorií, přičemž se tato teritoria liší naprosto zásadně.“ -Robert Pelikán, ministr spravedlnosti


Z analýzy VŠE dále vyplývá, že vymahatelnost obdobných pohledávek, u kterých začala exekuce i jenom ve dvou po sobě jdoucích letech, je významným způsobem odlišná (ve stejném regionu a stejném exekučním úřadu), a příjmy exekutorského úřadu z vymáhání těchto pohledávek musí nutně významně kolísat.
Pokud by exekutorské úřady v důsledku zavedení principu teritoriality neměly diverzifikované teritorium, ale toto teritorium by bylo „úzké“ ve smyslu jeho ekonomické homogennosti, mohlo by docházet k častým a neustále se opakujícím „krizím“ exekutorských úřadů. „Provedená analýza úspěšnosti vymáhání ve vazbě na konkrétní teritorium jednoznačně prokázala, že existuje rozdílná bonita teritorií, přičemž se tato teritoria liší naprosto zásadně,“ konstatuje ministr.

Bez ohledu na kvalitu

Podle analýzy by byl jedním z důsledků zavedení teritoriality rovněž pokles poptávky po službách exekutorských úřadů, což by znamenalo dopad do zaměstnanosti v řádu stovek pracovních míst. Tento úbytek poptávky by se částečně přesunul do oblasti alternativních postupů vymáhání pohledávek, částečně by tato poptávka zmizela, protože pro věřitele by bylo nejjednodušší a nejlevnější pohledávky odepsat. Analýza v této souvislosti upozorňuje na možnost masivního prodeje pohledávek velkých věřitelů specializovaným firmám.
Jak dále Pelikán a odkazem na analýzu uvádí, přiřazování případů podle místní příslušnosti by de facto soudním exekutorům zajišťovalo zakázky bez ohledu na poskytovanou kvalitu a přístup ke klientovi.
Soudní exekutoři by v prostředí nemožnosti růstu, protože teritorialita by znamenala uzákonění velikosti exekutorského úřadu, minimalizovali činnost svého úřadu. „Problematický by byl z tohoto hlediska rovněž přechod z platného právního stavu k principu teritoriality, protože analýzou byly odhaleny zřetelné rozdíly v personálním obsazení jednotlivých exekutorských úřadů, a to co do počtu i co do struktury zaměstnanců.“

Bude řešením nepravá teritorialita?

S kompromisním návrhem ohledně zavedení teritoriality přichází Exekutorská komora ČR. Tak zvaná nepravá teritorialita by umožnila zmírnit rizika spojená se skokovým zavedením zcela nového institutu do exekučního práva. Jedná se o systém, ve kterém soudní exekutoři vymáhají pohledávky státu a veřejnoprávních subjektů podle zásad teritoriality, včetně zajištění proporcionálního nápadu, zatímco při vymáhání pohledávek vzniklých v komerčním prostředí by byl princip soutěže zachován.
Tento model je podobný například fungování notářů. „Nejednalo by se tedy o skokové řešení, které by mohlo ohrozit stabilitu dosavadního systému, ale o pozvolné zavedení nového principu. Domnívám se, že na místo legislativní revoluce je lepší postupná evoluce,“ upřesňuje prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková.
Na modelu nepravé teritoriality by bylo možné si podle ní ověřit, který systém funguje lépe, a za jakých nákladů. Tedy, zda je to současný systém celostátní působnosti soudních exekutorů, nebo navrhovaný systém místní příslušnosti, kdy každý soudní exekutor může působit vždy jen v určité vymezené oblasti, například v kraji.
Navíc by pro veřejnoprávní sektor znamenalo zavedení tohoto systému jisté úspory a pružnost v tom směru, že by nebylo nutné vyhlašování výběrových řízení, která za daných podmínek zvyšují státní byrokracii, aniž by se jeho zavedením zvyšovalo riziko klientelistického přístupu či korupce. „Ideu místní příslušnosti EK ČR stále podporuje. Nicméně, po širší diskuzi dané problematiky uvnitř stavu, ale i s jinými subjekty, které se účastní vymáhacího procesu, dospěla k názoru, že rizika vyplývající ze současného nerovnoměrného rozložení nápadu exekucí a velké různorodosti mezi exekutorskými úřady, by bylo možné eliminovat zavedením právě nepravé místní příslušnosti.“

Hlavním problémem je legislativa

Podle Fučíková je ale hlavním problémem exekučního práva neustále se měnící legislativa.Jen v letošním roce již došlo ke dvěma změnám a připravují se další významné novely občanského soudního řádu i řádu exekučního. Podle EK ČR poslední schválené změny rozhodně nepřispívají k zlepšení vymahatelnosti práva, ale spíše povedou ke zhoršení postavení věřitelů a k prodloužení celkové doby vymáhání, jakož i ke zvýšení nákladů pro dlužníky. Místní příslušnost soudních exekutorů by při citlivém zavedení vymahatelnost práva sice neohrozila, ale radikálně by změnila celý způsob vymáhání pohledávek v České republice. A to sebou přináší určitá rizika. Exekutorská komora ČR je však připravena taková rizika minimalizovat.


„Neustálé změny zákona značně komplikují činnost soudních exekutorů. Tento stav vnáší nejistotu nejen do exekučního řízení, ale i do celé ekonomiky, když si věřitelé nemohou být jisti, za jakých podmínek budou vymáhat své pohledávky.“ – Pavla Fučíková, prezidentka EK ČR


­­­­­­­­­

Otázka – teritorialita nebo celostátní působnost ale není hlavním problémem exekučního práva. Jeho aktuální podoba totiž není vyvážená a nutně potřebuje komplexní úpravu. Komora proto považuje za potřebné zahájit o nové podobě exekučního práva, i v návaznosti na zamýšlenou rekodifikaci civilního procesu, širokou odbornou diskusi, ve které budou zastoupeni nejen soudní exekutoři a představitelé politické scény, ale také zástupci dlužníků a věřitelů. Výsledkem by měla být taková právní úprava, která bude vyvážená a hlavně dlouhodobě udržitelná.
Počtem novelizací se totiž exekuční řád už dostal do čela pomyslného novelizačního žebříčku, a spíše než zákon začíná připomínat pestrou mozaiku, v níž se obtížně orientují právní odborníci, natož laická veřejnost. „Neustálé změny zákona značně komplikují činnost soudních exekutorů.
Ti musí prakticky denně řešit problémy spojené s výkladem těchto novel a použití přechodných ustanovení. Tento stav vnáší nejistotu nejen do exekučního řízení, ale i do celé ekonomiky, když si věřitelé nemohou být jisti, za jakých podmínek budou vymáhat své pohledávky,“ kritizuje současný stav prezidentka EK ČR.

Dušan Šrámek