Luboš Smrčka: Místní příslušnost exekutorů sníží vymahatelnost pohledávek

Jsme ekonomové, nezabývali jsme se sociální problematikou, říká Luboš Smrčka Foto: archiv

Stále si trváme na svých závěrech, říká jeden ze dvou  autorů Analýzy dopadů zavedení teritoriality, Luboš Smrčka z Vysoké školy ekonomické. Reaguje tak na rozhovor s mluvčím Platformy za teritorialitu Petrem Kučerou, který analýzu zkritizoval pro údajnou zaujatost.

Exekutor Kučera nenechal na vaší analýze doslova niť suchou, odmítnul její části i celé její vyznění. Jak vnímáte tuto kritiku?
Platforma za teritorialitu je z mého pohledu naprosto v pořádku, a jsem dokonce překvapen, že většině soudních exekutorů trvalo tak dlouho, než něco podobného ustanovili. A že tato lobbyistická organizace prosazující teritorialitu odmítá naší studii? Těžko ji může vítat. Došli jsme naprosto racionálními a standardními analytickými postupy k tomu, že zavedení teritoriality povede ke snížení vymahatelnosti pohledávek. Jednoduše řečeno, že bonusy pro většinu exekutorů, kteří získají více případů, budou vykoupeny významnými malusy na straně věřitelů.

Vaší analýze je mimo jiné vytýkáno, že se zaměřuje jenom na ekonomické aspekty celé věci, považujete to za oprávněnou výtku?
Především to považuji za pravdivé prohlášení. Ministerstvo spravedlnosti nám položilo ekonomické otázky, my jsme ekonomové, dali jsme ekonomické odpovědi. Na tom vcelku není nic divného. Nám nebylo zadáno, abychom zkoumali nějaké etické nebo sociální aspekty teritoriality. A kdyby mne o to někdo požádal, asi bych to i odmítnul. To je práce pro odborníky, kterými v této věci nejsou ani ekonomové a ani soudní exekutoři. Etické a sociální aspekty musí ale především posoudit politici, oni mají mandát od občanů rozhodovat a oni nesou odpovědnost před voliči. Takový mandát nemá ani pan Kučera a ani ho nemám já. Takže je to pravda, ale určitě bych to nenazval oprávněnou výtkou. Je nám vyčítáno něco, čím jsme se nezabývali zcela programově.

Nicméně jste kritizováni i z ekonomických pozic.
Pokud se nepletu, tak web Česká justice zveřejnil rozbor naší analýzy a neuvědomuji si, že by tam byla nějaká kritika z ekonomických pozic. Tyto hlasy jsou znovu od Platformy za teritorialitu a také ze strany organizace Člověk v tísni a jejich analytika pana Hůleho. V obou případech je nám vyčítáno, že postupujeme nevědecky, zjednodušujeme problém, tradičně se objevuje, že ho zmenšujeme pouze na ekonomickou rovinu, místo roviny společenské. Ale ani v jednom z těchto kritických prohlášení není nic, co by vypadalo nebo snad dokonce bylo opravdovým zpochybněním našich výpočtů a postupů. Strašně rád bych teď něco řešil konkrétně, nějaký postup bych vysvětlil, detailně probral, ale nevím, kde začít – ty kritické hlasy jsou prostě povrchní a obecné, na to se vlastně nedá odpovídat.

Jinými slovy, a bez ohledu na kritiku, si za svou studií stojíte?
Samozřejmě. Stojíme si za jejími postupy, za analytickými metodami, za výsledky i za tou částí, která je založená na našich odborných odhadech. Na základě dat o skutečných výsledcích exekučních řízení, která jsme měli v daný okamžik k dispozici, jsme došli k maximálně objektivním závěrům. Bohužel je faktem, že neexistují kompletní data o efektivitě jednotlivých exekučních úřadů, ale to je problém systémový, který je třeba řešit uvalením daleko větší informační povinnosti na exekutory, dále také zavedením elektronických a tedy plně kontrolovatelných spisů, daleko přesnější evidencí postupů exekutorských úřadů, což konečně umožní také jejich opravdu efektivní kontrolu a přísné postihy pro nepoctivé exekutory. Zde jenom na okraj – média jsou plná případů, kdy exekutor postupoval zbytečně tvrdě nebo neoprávněně vůči dlužníkovi, ale prakticky vůbec se nemluví o množství případů, kdy exekutorské úřady postupují neférově vůči věřitelům, například zadržují na svých účtech platby, čímž se refinancují na úkor oprávněných.

Kritici vám například vyčítají, že ze studie není možné vyčíst analytické postupy, které byly použity, a nejsou tam podklady pro výpočty.
Samozřejmě. Na stránkách ministerstva byla zveřejněna finální verze, která je zkrácená o řadu pasáží, neboť s nimi by práce byla příliš rozsáhlá k účelu, k jakému má sloužit, totiž jako jeden z mnoha podkladů pro rozhodovací procesy. Zdůrazňuji slovo mnoha – naši kritici se tváří, že právě tato studie naprosto všechno mění. To je od nich pěkné, že nám dávají takovou váhu, ale politické špičky se rozhodují s využitím řady pramenů. Takže stejně bychom mohli říci, že nesporné lobbování Platformy za teritorialitu zcela mění situaci. Nemění, ale nepochybuji o tom, že jejich argumentace je brána stejně vážně a stejně seriózně jako naše studie. Nyní se vrátím k otázce. Je faktem, že ani v delší verzi analýzy samotná podkladová data a základní výpočty nejsou, to by byly stovky a možná tisíce stran čísel a dat.

Kde kromě exekutorů či Ministerstva spravedlnosti jste potřebná data získávali?
Významnou součástí naší práce byla analýza podkladů získaných přímo od několika velkých systémových věřitelů – šlo o banky, splátkové společnosti, telefonního operátora a o podobné společnosti, které mají s vymáháním vysoce nadprůměrné zkušenosti. Tyto organizace pracovaly v posledních letech celkově s mnoha desítkami exekučních úřadů, pokud se nemýlím, tak celkem šlo zhruba o sedmdesát nebo i více úřadů, které byly ve větší či menší míře podchyceny v jejich datech. Zde jsme dostali od těchto oprávněných data již zpracovaná – poté, co vznikla dohoda o spolupráci, jsme definovali naše potřeby a rámce správných postupů při práci s daty. Já naprosto nepochybuji o tom, že tyto seriózní a ctihodné společnosti odvedly dobrou práci. Jenom aby nedošlo k omylu – v samotných analýzách nejsou použita všechna data, která jsme získali, protože by to vedlo k naprostému zahlcování dalšími a dalšími příklady se stejným vyzněním.

Platforma pro teritorialitu ale tvrdí, že srovnávat exekutorské úřady nelze, protože by muselo jít o totožné pohledávky, aby to bylo seriózní. Co odpovíte na tuto výtku?
To je relevantní pochybnost a samozřejmě jsme se s ní museli vyrovnat. Proto jsme konzultovali s oprávněnými, jakým způsobem si oni vyhodnocují výkonnost exekutorských úřadů, a zkoumali jsme variantu porovnání podle výsledků u jednotlivých balíčků obdobných pohledávek. Došli jsme k tomu, že to je naprosto vhodný a konec konců jediný možný způsob. Pokud bychom zpochybnili i ten, pak není jakýkoliv jiný mechanismus porovnání exekutorských úřadů a to by znamenalo konec racionality a pak už zbývají jenom emoce. A protože ty jsou daleko méně přesné, tak srovnání pomocí obdobných balíčků je dostatečné a určitě nejlepší, jaké je k dispozici.

Kdybyste měl nějak krátce přiblížit, jak jste vlastně postupovali, a co jste zjistili?
Velmi zjednodušeně a ořezáno na naprosto základní principy asi takto: zjistili jsme, že výkonnost exekutorských úřadů je velmi odlišná. To platí obecně u všech typů balíčků pohledávek, u kterých jsme měli data. Rozpětí úspěšnosti se u balíčků poněkud liší, nicméně ho můžeme formulovat jako pásmo od cca 5 do cca 50 procent. Ale ta čísla nejsou tak podstatná, stejně by to mohlo být od 10 do 60 a podobně, důležité je ono rozpětí. Dále zhruba víme, jaký podíl na trhu s exekucemi jednotlivé úřady mají, a známe u statistického vzorku jejich schopnost vymáhání.
Vycházeli jsme z předpokladu, založeném na skutečné praxi systémových věřitelů, že ti se soustřeďují na spolupráci s úřady, které jsou z jejich pohledu prémiové co do poměru mezi úspěchem a ochotou jednat o nákladech u neúspěšných případů. Nicméně množina nejvýkonnějších úřadů a množina ochotných jednat o tom, co jsme si nazvali „množstevní sleva“ byla podobná, proto jsme určitou ideovou odlišnost obou skupin sice měli na paměti, v samotných výpočtech ale nehrála roli. Dále známe teoretický podíl na trhu v případě teritoriality, to znamená, že víme, jak by byl trh přerozdělen. A pak už bylo jednoduché spočítat, jak by se změnila nynější vymahatelnost pro systémové věřitele. A protože systémoví věřitelé jsou z hlediska množství pohledávek naprosto dominantní, lze tato data vztáhnout na celý systém.

K jakému snížení by došlo?
Podle nás je rozumné uvažovat o desítkách procent. Ale ona není tak podstatný onen odhadnutý procentní dopad jako spíše samotný fakt, že by to mělo vážné důsledky. U odhadu jde o subjektivní názor – možná by se celková vymahatelnost snížila z padesáti na čtyřicet procent nebo ze čtyřiceti na pětadvacet. Já osobně si například myslím, že by poklesla někam k deseti až patnácti procentům a pokud nyní výkonnost exekutorských úřadů kolísá někde od pěti či deseti do třeba pětašedesáti procent, změnil by se tento koridor na pět až 30 nebo 35 procent. Ale znovu zdůrazním: To není to podstatné, jaká zrovna řekneme procenta. Důležité je, že i ta nejzákladnější a zcela nezpochybnitelná čísla hovoří o dramatických rozdílech mezi úřady, a pak by smazání rozdílu v množství realizovaných případů znamenalo, že by opravdu nastal propad vymahatelnosti. I lokální monopol povede ke zhoršení služeb stejně, jako ke zhoršení služeb nebo produktů vede každý jiný monopol.

Dušan Šrámek