O exekutorskou teritorialitu se přou akademici

Nejvyšší správní soud žalobu odmítl jako nepřípustnou Ilustrační foto

Spor o zavedení místní příslušnosti exekutorů, kterou schválila vláda i přes nesouhlas ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), se přesunul již i na akademickou půdu. Analýzu, kterou vypracovali Luboš Smrčka a Jan Plaček z VŠE, zkritizoval soudní znalec Vladimír Smejkal. Exekutorská komora, která si nechala oponentní posudek zpracovat, se nicméně s akademiky shoduje v tom, že pro politické rozhodnutí neexistují relevantní data.

O problematice teritoriality informovala česká justice již sérií článků. Není zřejmé, jaké zadání MSp autoři analýzy obdrželi, protože dokument neobsahuje v tomto smyslu žádnou informaci. Žádné otázky, které by zadavatelé zadali autorům, zde nejsou uvedeny. Nelze tedy posoudit ani správnost zadání, jeho případnou neutralitu či naopak návodnost zadání, ze kterého přímo či nepřímo vyplývá, jakého cíle má být studií dosaženo. Ze samotného názvu skupiny „pro zavedení teritoriality exekutorských úřadů“ by bylo možno dovozovat, že cíle skupiny jsou zavést teritorialitu exekutorských úřadů, ale toto již je pouze v rovině dohadů, píše Smejkal ve své oponentuře.„Je třeba říci, že jsou zde složeny do sebe, či přes sebe, dva principy, a to teritoriální příslušnost a rovnoměrný nápad, kdy bude v rámci daného teritoria exekutor dostávat přidělené případy od místně příslušného soudu.
Teritorialitu je totiž třeba vnímat jako princip místní příslušnosti podobně, jak je vymezen v ustanovení § 11 a § 84 až 88 občanského soudního řádu. Podle něj je místně příslušný obvykle okresní nebo krajský soud podle principů v tomto předpisu uvedených,“ vysvětluje znalec. Smejkal rovněž kritizuje autory analýzy, neboť uvádějí návrhy, které s teritorialitou vůbec nesouvisejí. Ve skutečnosti se podle něj nejedná o návrhy legislativní, ale spíše politicko-organizační. Navíc představa autorů o vedení exekutorského spisu na jednom centrálním místě, například na MS, je v rozporu s principy nezávislé práce exekutorů a s právním rámcem daným exekučním řádem, zejména pak s ustanovením paragrafu 31 tohoto zákona o mlčenlivosti.


„Posuzovaný dokument nemůže sloužit pro objektivní rozhodnutí v otázce teritoriality, natož pak pro zavedení rovnoměrného nápadu a nemůže ani být použit jako alibi pro případné politické rozhodnutí.“ – Vladimír Smejkal, soudní znalec


 

Dokument podle zpracovatele nesplňuje ani požadavky vyplývající z metodiky a metodologie vědecké práce, ani z citovaných zásad pro znalecké posudky. Není jasné jaké je zadání a hypotézy autorů, jsou zde uváděny premisy, které nejsou ničím prokázány, primární data nejsou k dispozici, postupy a výpočty nejsou dostatečně popsány, o statistické reprezentativnosti použitých dat by se dalo zřejmě s úspěchem pochybovat, pokračuje Smejkal ve své kritice analýzy.
Jak dále uvádí, závěry nevyplývají z dat a jejich zpracování, přinejmenším nikoliv na dostatečné hladině statistické významnosti, ale jsou zřejmě subjektivními názory autorů. Dokument působí značně neobjektivně a nevědecky, nesplňuje požadavky na vědecké či odborné dílo, je tendenční, vyjadřuje zřejmě subjektivní názory autorů a nemůže sloužit jako podklad pro jakékoliv rozhodnutí ohledně teritoriality, konstatuje dále Smejkal.
Soudní exekuční řízení slouží k nucenému výkonu nejen rozhodnutí soudních, ale i rozhodnutí jiných státních orgánů, pokud to zákon výslovně připouští. Proto každý zásah do existujícího systému exekutorů musí být velice promyšlený a nepodléhat populismu – vládnímu a stranickému, či konkurenční závisti některých exekutorů. Principy volné hospodářské soutěže a konkurenční vztahy jsou velice důležité pro všechny profese tohoto typu. Mají-li být tyto principy nějakým způsobem modifikovány, musí se tak stát v důsledku výše zmíněného politického rozhodnutí, za které ponese ten, kdo je učiní, příslušnou odpovědnost. „Posuzovaný dokument ale nemůže sloužit pro objektivní rozhodnutí v otázce teritoriality, natož pak pro zavedení rovnoměrného nápadu a nemůže ani být použit jako alibi pro případné politické rozhodnutí,“ uzavírá.

Chybí relevantní data

„Pan profesor přesně uvádí, že hlavním problémem, se kterým se jakékoliv posouzení efektivity vymáhacího procesu prostřednictvím exekučních řízení v ČR utkává, je absolutní nedostatek relevantních dat. Je to ostudná skutečnost, která mimo jiné vytváří situaci informační asymetrie v jinak tržním prostředí. Proto je velmi těžké aplikovat standardní postupy vědecké práce na oblast, kde nejsou k dispozici data a navíc existuje jenom velmi omezený prostor pro jejich legální získání,“ reaguje Luboš Smrčka jako jeden ze dvou autorů původní analýzy na Smejkalovu kritiku. Na straně druhé se autorům podařilo shromáždit řadu údajů, ze kterých již naprosto standardizovanými postupy získali některé vztahy, díky kterým se podařilo vytvořit určitý obraz reálného fungování exekučního systému.
Shodně se Smejkalem Smrčka konstatuje, že rozhodnutí o teritorialitě a o rovném nápadu musí být rozhodnutím politickým, neboť ekonomická problematika je zde pouze jedním z vícera aspektů věci, když dalšími jsou okolnosti sociální, společenské a další. „Jsme přesvědčeni o tom, že příjemci naší analýzy jsou gramotní a uvážliví lidé, kteří jistě při svém rozhodování vezmou do úvahy všechny aspekty situace a nesporně budou vnímat i omezení, ve kterých jsme se museli nutně pohybovat, a která jsme také příslušným způsobem oznámili. Pokud má Exekutorská komora, jako objednatel recenze pana profesora Stejskala, potřebu zdůraznit ještě znovu tyto skutečnosti, považujeme to za logické a legitimní. Konec konců většina exekutorů teritorialitu s rovným nápadem případů podporuje,“ dodává Smrčka.

Autor Pelikánem zadané analýzy rovněž přijímá Smejkalovu kritiku, že zmíněná práce se nedrží klasického rozložení a struktury vědecké studie. Cílem zde totiž nebylo napsat vědeckou studii, ale určitý orientační podklad o ekonomických dopadech případného rozhodnutí. „V podstatě jsme byli dotázáni na náš odborný názor a tento názor jsme poskytli – nicméně nikoliv názor „střelený od boku“, ale vytvořený a prověřený na základě analýz a standardních metod matematické analýzy tak, jak byly při dané úrovni dat použitelné.“ Pokud by měla analýza vznikat podle Smejkalem popsaných metodik, v tom případě by první výsledky byly k dispozici zhruba za dva roky, odhaduje Smrčka s tím, že Ministerstvo spravedlnosti v této věci poskytlo prosto zhruba čtyř měsíců, z nichž nemalá část byla navíc spotřebována na zjištění, že většina exekutorských úřadů naprosto odmítá poskytovat o své činnosti relevantní údaje.


„Snad není žádným hříchem naše přesvědčení, že o oprávněné zde jde v první řadě a jejich užitek je podstatnější, než jistota exekutorských úřadů, že budou mít dostatek případů k řešení.“ – Luboš Smrčka, autor analýzy


„Proto nás těší, že i když pan profesor shrnul mnoho výtek k naší práci, v tom hlavním se naprosto shodujeme: Totiž v tom, že zasahovat do nynějšího systému bez opravdu důkladného prozkoumání ekonomických souvislostí není vhodné, přičemž zavedení teritoriality navíc s rovným nápadem činnosti je významným a naprosto zásadním zásahem do celého prostředí exekucí,“ komentuje závěr oponentury autor analýzy.
Smrčka se rovněž vyjadřuje ke kladnému postoji Exekutorské komory ohledně zavedení teritoriality. Exekutoři by měli chápat, že například systémoví oprávnění nejsou tou stejnou myšlenkou nadšeni, když jejich zkušenosti jednoznačně dokazují, že při srovnatelném balíčku pohledávek jim jeden úřad vymůže plnění ve výši například deset procent z požadované sumy, jiný úřad dosáhne vymožení i více než padesáti procent. Preference úspěšného úřadu je pak standardním ekonomickým rozhodnutím oprávněného. „Snad není žádným hříchem naše přesvědčení, že o oprávněné zde jde v první řadě a jejich užitek je podstatnější, než jistota exekutorských úřadů, že budou mít dostatek případů k řešení,“ konstatuje.

Vznikne nepravá teritorialita?

Absence údajů v Plačkově a Smrčkově analýze si všímá i Exekutorská komora. „Z nezávislého odborného vyjádření profesora Vladimíra Smejkala vyplývá, že studie dopadů místní příslušnosti soudních exekutorů zadaná Ministerstvem spravedlnosti vychází z nedostatečných dat, a není proto sama o sobě vypovídající. Předmětný materiál dle něj nemůže sloužit jako podklad pro jakékoliv rozhodnutí ohledně místní příslušnosti,“ konstatuje se ve stanovisku Exekutorské komory ČR.

Komora podporuje opatrný a odpovědný přístup Ministerstva spravedlnosti v otázce místní příslušnosti exekutorů. Považuje za správné důkladně zvážit všechny okolnosti a dopady. Se Smejkalem se shoduje v tom, že by se tak muselo stát pomocí standardních vědeckých postupů a na základě dostatečného množství relevantních dat. „My jako Exekutorská komora ČR nabízíme Ministerstvu spravedlnosti spolupráci. Konkrétně můžeme pomoci s vypracováním metodiky a zejména sběrem vypovídajících dat o činnosti exekutorů. Tak může vzniknout věrný obraz situace, jenž umožní objektivně a seriózně posoudit dopady místní příslušnosti exekutorů. Věříme, že relevantní data by také potvrdila, že malé úřady mají svou hodnotu a své nezastupitelné místo,“ uvádí Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory ČR. EK je pro zavedení místní příslušnosti a navrhuje celý systém zavádět postupně. „Teoretická analýza je věc jedna a praxe druhá,“ poznamenává Fučíková, a pokračuje: „S panem ministrem Pelikánem se naprosto shodujeme v tom, že je nutné při takto důležité záležitosti postupovat obezřetně.“
Vedení Exekutorské komory je toho názoru, že rozumným prvním krokem vedoucím k místní příslušnosti exekutorů je nejprve zavedení tzv. částečné teritoriality. Nový model by se tak mohl ověřit a nastavit nejprve na menším vzorku, konkrétně na pohledávkách státu a veřejnoprávních subjektů. Tedy před tím, než se taková praxe rozšíří i na pohledávky soukromých subjektů. „Ze zákona byl soudním exekutorům svěřen výkon soudní moci, a proto službu státu v tomto kontextu považujeme za samozřejmou a logickou,“ uzavírá Fučíková.

 Dušan Šrámek