Ochranou hranic nedojde k zamezení přílivu uprchlíků

Jak nenásilně deportovat běžence? Ilustrační foto archiv

Znovuzavedení ochrany hranic České republiky, k němuž někteří vyzývají, nezamezí dramatickému přílivu cizinců z třetích zemí a uprchlíků do Evropské unie. Zavedením ochrany hranic by došlo pouze k jejich sledování a k řízení jejich pohybu.

Režim na dřívějších hranicích České republiky, které se staly vnitřními hranicemi Schengenu, je striktně podřízen Schengenu a na našich bývalých hranicích nelze až na výjimky odepřít cizincům vstup do země. Znovu zavedení ochrany hranic musí předcházet závažná hrozba veřejnému pořádku a vnitřní bezpečnosti. Migrace takovým důvodem není.
Jestliže mnozí poukazují na fakt, že cizinci z třetích zemí a žadatelé o mezinárodní ochranu často netuší, že nelegálně pronikli do České republiky, a proto má být znovu zavedena ochrana českých hranic, jde o nedorozumění. Žádní cizinci nezákonně přecházející naši hranici nejsou, neboť hranice ČR přestala se zavedením schengenského prostoru spolupráce existovat. „Schengenský prostor a spolupráce jsou založeny na Schengenské dohodě z roku 1985. Schengenský prostor představuje území, na němž je zaručena volnost pohybu osob. Země, které dohodu podepsaly, zrušily všechny vnitřní hranice a používají společné vnější hranice,“ uvádí doslova úřední databáze evropského práva EUR-LEX.

Existuje pouze vnější hranice Schengenu a vnitřní hranice Schengenu. Zatímco vnější hranici Schengenu lze překročit v rozporu se zákonem, na vnitřní hranici jsou kontroly Schengenským hraničním kodexem výslovně vyloučeny. Jestliže má Česká republika vlastní zákon o státní hranici ČR, je tomuto zákonu nadřízen acquis communitaire, a tím je Schengenská smlouva.

Na hranici je zakázáno kontrolovat cizince

Na dotaz, zda Česká republika chce zavést střežení svých hranic, aby bylo cizincům zjevné, že jde o hranice státu, které nezákonně překračují, odpovídá ministerstvo vnitra jednoznačně: Nikoli, není to možné. „Základním stavebním kamenem schengenské spolupráce je možnost překračovat vnitřní hranice v jakémkoliv místě, aniž by se prováděla hraniční kontrola osob bez ohledu na jejich státní příslušnost,“ uvedla na dotaz Gabriela Vaňková z odboru komunikace ministerstva vnitra.

V odpovědi doslova citovala Schengenský hraniční kodex: „Vnitřní hranice lze překročit na jakémkoli přechodu, aniž by se prováděla hraniční kontrola osob bez ohledu na jejich státní příslušnost. Tím se nevylučuje možnost, že budou vykonávat své pravomoci policejní orgány, a to i v pohraničních oblastech, pokud výkon těchto pravomocí nemá účinek rovnocenný hraničním kontrolám,“ píše se v Schengenském hraničním kodexu doslova. Za jakých podmínek a kdy může být nasazena policie, uvádí jeho další ustanovení: jde především o boj s přeshraniční trestnou činností.

Musí předcházet hrozba pro bezpečnost a veřejný pořádek

Jak vyplývá ze Schengenského hraničního kodexu, nemohou státy začít znovu chránit hranice svévolně. Ke znovu zavedení ochrany vnitřních hranic ČR musí nastat zákonné podmínky, které jsou popsány v  Kodexu. Na dotaz, jaká jsou pravidla pro dočasné zavedení ochrany hranic České republiky Gabriela Vaňková s odkazem na článek 23 Kodexu vysvětlila: „Uvedený předpis umožňuje na omezenou dobu členskému státu výjimečně znovu zavést ochranu celých svých vnitřních hranic nebo konkrétních úseků těchto hranic, vyskytne-li se v schengenském prostoru závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost tohoto státu.“

Pouhé masivní stěhování osob uvnitř prostoru volného pohybu není důvodem k ochraně hranic, neboť Schengen je na principu volného pohybu kohokoli bez kontroly založen: „Samotná migrace uvnitř schengenského prostoru není důvodem pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic – kontrol na vnitřních hranicích – a pro přijetí takového opatření musí být přítomná závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost,“ zdůrazňuje Gabriela Vaňková nutnou přítomnost několika jevů, které musí ochraně hranic předcházet.

Podle jejích slovy by posouzení hrozeb a pravděpodobného dopadu takového opatření měl provést k tomu kompetentní orgán, například Policie ČR nebo zpravodajské služby. Celková doba znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, včetně jakéhokoliv prodloužení, nesmí přesáhnout šest měsíců.

 Ochranou hranic nedojde k zamezení přílivu uprchlíků

V souvislosti se znovu zavedením ochrany hranic však Gabriela Vaňková upozorňuje, že takový krok nikterak neřeší dramatický příliv osob z třetích zemí do Evropské unie: „V této souvislosti je třeba připomenout, že dočasným znovuzavedením ochrany vnitřních hranic nedojde k zamezení přílivu uprchlíků do Evropy, ale primárně k monitorování a řízení jejich pohybu. Při provádění kontrol na vnitřních hranicích lze odepřít vstup osobám jen ve specifických případech a z principu se netýká osob, které požádají o mezinárodní ochranu,“ uvádí Gabriela Vaňková z ministerstva vnitra.

Požádat o mezinárodní ochranu v některé členské zemi EU má právo každý cizinec ze třetí země podle azylového zákona nebo z humanitárních důvodů. Ani cizinci, který o azyl nepožádá, nemůže být odepřen bez dalšího vstup do Schengenu. Jestliže cizinec ze třetí země nesplní podmínky nikoli pro udělení azylu, ale pro standardní krátkodobý vstup nepřekračující 90 dnů, musí mu být vstup odepřen odůvodněným rozhodnutím: „Vstup lze odepřít pouze na základě zdůvodněného rozhodnutí, které uvádí přesné důvody odepření a které vydává příslušný vnitrostátní orgán prostřednictvím jednotného formuláře. Osoby, jimž byl odepřen vstup, mají právo na odvolání a musí obdržet písemné informace o vnitrostátním postupu,“ uvádí se doslova v Schengenském hraničním kodexu.

Irena Válová