ČAV: Věřitelům musí být ponechána svobodná volba exekutora

Počet neúspěšných exekucí stoupá Foto: Mediafax

Pokud by se věřitelé nově měli podílet na náhradě nákladů neúspěšných exekucí, musí jim však přirozeně být ponechána svobodná volba exekutorského úřadu. Situace, kdy by věřitel musel spolupracovat se soudně přiděleným exekutorem, přestože není spokojen s úrovní a efektivitou jeho služeb, a zároveň ještě dotovat jeho činnost, by pro věřitele nebyla spravedlivá a udržitelná. Tvrdí to Česká asociace věřitelů.

Jak dále uvádí ČAV ve svém stanovisku, z hlediska dlouhodobého fungování systému exekučního vymáhání pohledávek by bylo velmi nebezpečné přehlížet signály, které poukazují na narůstající ekonomickou nestabilitu exekutorských úřadů. „Věřitelé samozřejmě musí mít zájem na udržení jejich činnosti, neboť jen dobře fungující exekutorské úřady jsou zárukou efektivního procesu vymožení pohledávky. Není však možné na jednu stranu vyžadovat, aby na ni věřitelé přispívali, a na druhou stranu opakovaně a zcela zásadně zasahovat do jejich práv a komplikovat již tak dlouhodobě klesající vymahatelnost pohledávek,“ upozorňuje prezident Asociace Pavel Staněk.

Teritorialita způsobí pasivitu exekutorů

Neudržitelná by podle něj pro věřitele byla především situace, kdy by povinnost podílet se na náhradě nákladů exekučního řízení byla vyžadována společně se zavedením exekutorské teritoriality, které bude zanedlouho projednávat sněmovna. „Věřitelé by si v takovém případě nemohli svobodně zvolit úřad, kterému svěří vymáhání svých pohledávek. I pokud by se službami soudem přiděleného exekutora nebyli spokojeni, museli by fakticky i tak proti své vůli dotovat jeho činnost,“ říká dále.

Jistota v podobě garantovaných poplatků ze strany věřitelů by navíc mohla způsobit pasivitu exekutorských úřadů. Zejména u drobných či hůře dobytných pohledávek si lze představit situaci, kdy by se exekutor spokojil s poplatkem od věřitele a svou činnost omezil pouze na formální úkony bez reálné snahy dosáhnout uspokojení věřitelových práv. V takovém případě by věřitelům nezbývalo nic jiného, než pohledávky již rovnou odepisovat, což se může velmi negativně odrazit na jejich ekonomické situaci.

Staněk rovněž upozorňuje na to, že narůstající počet osob, které čelí více exekucím, vysoký počet insolvencí a celkově klesající vymahatelnost pohledávek jsou bezpochyby obrovským problémem jak pro věřitele, tak i exekutorské úřady. „Bude především politickým rozhodnutím, zda budou muset v zájmu stabilizace exekutorského stavu vnést do systému exekučního vymáhání pohledávek chybějící zdroje dlužníci, věřitelé nebo stát. Rozhodne-li se stát vyžadovat po soukromých věřitelích, aby participovali na nákladech neúspěšných exekucí, potom by měl zároveň přijmout opatření, která zvýší šanci na jejich úspěšnost a celkově usnadní a zrychlí exekuční proces. Pokud bude vývoj legislativy i nadále sledovat aktuální trend, kdy jsou naopak práva věřitelů opakovaně omezována, může to být pro mnohé z nich likvidační a znamenat hrozbu pro celou ekonomiku.“

 Současná situace je neudržitelná

„Názorová platforma Exekutoři proti teritorialitě, která sdružuje zhruba dvacet procent soudních exekutorů odmítajících zavedení místní příslušnosti, vyjadřuje plnou podporu stanovisku ČAV, že v případě, kdy by se věřitelé podíleli na hrazení nákladů exekučního řízení, musí být zachována svobodná volba exekutora, tedy nezavedena místní příslušnost soudních exekutorů,“ říká mluvčí platformy Ondřej Mareš.

Podle jeho slov diskuze o možných způsobech hrazení části nákladů za exekuční řízení stran věřitelů není zdaleka novinkou, v poslední době ale nabírá reálnějších a naléhavějších kontur. To je způsobeno stále více vyhrocenou situací v exekuční oblasti, kdy rapidně narůstá počet vícečetných exekucí a v přímé úměře k tomu klesá vymahatelnost.


„Pokud má věřitel přispívat na efektivní vymáhání svých pohledávek, pak mu nemůžeme sebrat právo na volbu úřadu, který je má vymáhat.“ – Zuzana Sobíšková, mluvčí platformy Exekutoři proti teritorialitě


Jak dále říká, stoupá počet neúspěšných exekucí, které znamenají nulové vymožení pohledávky pro věřitele, ale také nulové příjmy pro exekutorský úřad, jehož zaměstnanci na případu ale pracovali, a tudíž mu vznikly náklady. Není tajemstvím, že pro některé úřady znamená tato praxe již dnes značné finanční potíže. Ty pak vedou ke snižování provozuschopnosti a efektivity exekutorského úřadu, což opět dopadá na věřitele.

„Současná situace je dlouhodobě neudržitelná, o čemž ostatně svědčí i stanovisko České asociace věřitelů. V tomto momentu si totiž i samotní věřitelé zjevně uvědomují, že je zapotřebí systém exekučních řízení nějakým způsobem financovat. Za sebe musím říct, že bez takového financování tento systém dlouho fungovat už nemůže. Cením si proto postoje věřitelů, a pro mě coby soudního exekutora je v tuto chvíli nejvhodnějším řešením zavedení poplatku za exekuční řízení, který by hradili právě věřitelé. Jednalo by svčí e o obdobu soudního poplatku, a o jeho výši musí proběhnout řádná debata mimo jiné právě s věřiteli,“ říká Mareš.

Jeho slova podporuje také další představitelka této platformy, soudní exekutorka Zuzana Sobíšková. Zavedení poplatku za exekuci je podle ní něco, na čem by se měl exekuční stav shodnout. „Za naši platformu musím ještě podpořit postoj České asociace věřitelů, že v případě zavedení záloh či poplatku za exekuční řízení je nemyslitelné, aby si věřitel nemohl vybrat svého soudního exekutora. Tedy aby byla zavedena teritorialita a zrušena konkurence mezi exekutory. Pokud má věřitel přispívat na efektivní vymáhání svých pohledávek, pak mu nemůžeme sebrat právo na volbu úřadu, který je má vymáhat.“

Poplatky nic nevyřeší

Jenže najít shodu nad případným zavedením poplatku na půdě Exekutorské komory nebude jednoduché. „Platforma za teritorialitu podporuje senátorský návrh změny exekučního řádu spočívající v zavedení teritoriality soudních exekutorů, ke kterému vláda ČR vydala kladné stanovisko.  Návrh zákona je připraven v souladu s koaliční smlouvou, které hovoří o tom, že vláda prosadí pravidla, která posílí dozor soudu nad činností exekutorů a znemožní zneužívání exekucí a vymáhání dluhů,“ oponuje mluvčí konkurenční platformy Petr Kučera. „Exekutoři nesmějí být vzájemně si konkurujícími podnikateli usilujícími o získání co nejvíce exekucí. Má jít o zástupce státu objektivně vykonávající právo a šetřící práva jak věřitele, tak dlužníka.“

Při výkonu státní moci je obvyklé, uvádí mluvčí, aby orgány nebo osoby, které tuto vykonávají, byly určeny pravidly o místní příslušnosti. Takovéto uspořádání vychází z čl. 38 Listiny základních práv a svobod: „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.“. Toto pravidlo je respektováno nejen v řízení nalézacím, ale i v řízení vykonávacím, tedy exekučním.

Současný systém podle Kučery umožňuje kupčení s pohledávkami, což je systém organického prorůstání vazeb věřitel-advokát-exekutor, a vede nezřídka i ke vzniku konglomerátů – spolků exekutora, vymahačské firmy a advokátní kanceláře, kdy už není jasné, kdo je kdo, a tím méně, kdo je skutečný vlastník pohledávky. Výsledkem je maximalizace výnosu, což vede k umělému navyšování nelegálních nákladů exekuce a dále k živelnému vytváření jakýchkoliv pohledávek, kdy se vymáhá pohledávka nikoliv pro jistinu, ale pro jejich příslušenství a náklady nalézacího a exekučního řízení. Důsledkem jsou dluhové pasti, do kterých padá stále více dlužníků. Tyto neblahé důsledky právě odstraní navrhovaný zákon, dodává.

Návrh Asociace věřitelů, že by připustili poplatek placený věřiteli exekutorovi, nebo soudu výměnou za udržení výběru exekutora věřitelem je nesmyslný a vzájemně nesouvisející. V konečném důsledku by situace byla prakticky obdobná jako dnes, konstatuje Kučera. Věřitelé by své případy předávali pouze vybraným exekutorům, se kterými by si dohodli systém kompenzací za státem refundované případy, stejně, jako to nyní dělají s odměnami exekutorů. Nadužívání exekucí by se refundací nákladů exekuce státem zvýšilo, když by spojení věřitel – advokát – exekutor bylo financováno státem v případě nemajetnosti povinného.  „Zatímco v současném systému parazitují pouze na ekonomice exekutora, v novém systému by parazitovali i na státním rozpočtu,“ uzavírá Kučera.

Exekutorská komora si váží zájmu věřitelů o ekonomickou situaci soudních exekutorů a jejich ochoty přebrat svůj díl odpovědnosti za ní, píše ve svém vyjádření pro Českou justici prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková. „Vítáme zájem věřitelů podílet se na řešení složité ekonomické situace exekutorských úřadů a velmi bychom uvítali možnost zasednout k jednacímu stolu zejména s velkými rámcovými věřiteli. Ochotu podílet se na nákladech neúspěšných exekucí bereme jako první vstřícný krok s tím, že komora v tuto chvíli setrvává na své pozici ve vztahu k teritorialitě soudních exekutorů.“

Dušan Šrámek