Pelikán chce zkrotit exekutory. Ti se brání: Jsme přeregulovaní

V současné době je podle sdělení EK 95 % všech exekucí zahajováno jako vícečetné, z cca 6,5 mil. exekucí zahájených od r. 2001 jich dosud cca 4,5 mil. běží Foto: archiv

Podle Roberta Pelikána (ANO) je v současné době exekutorů příliš mnoho a exekuční trh nefunguje. Ministr spravedlnosti to řekl na mimořádném jednání ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny s tím, že chce takovému stavu učinit přítrž.

Rozložení exekutorských úřadů vznikalo podle Pelikána divoce. Proto se chce podívat na jejich geografické rozložení a chtěl by rovněž snížit jejich počet. Kritizoval také to, že exekutoři se dnes údajně předhánějí ve vzdávání se části odměn. „To mne vede k tomu, že ji asi celou nepotřebují,“ řekl doslova. Pelikán tak v podstatě zopakoval výhrady, které dlouhodobě zaznívaly v médiích a které již Exekutorská komora zpochybnila.

„Sto padesát osm exekutorských úřadů nyní zpracovává 4,5 milionu exekučních řízení. Čistě aritmeticky tedy na jeden exekutorský úřad připadá kolem 28 tisíc řízení. Je to hodně, nebo málo?“, ptá se Exekutorská komora ve svém dřívějším prohlášení, a konstatuje, že exekutorský stav je tvořen různě velkými exekutorskými úřady, podobně jako je to například v případě advokátů, notářů, insolvenčních správců nebo jakékoliv jiné profese.

„Někteří klienti, v případě soudních exekutorů věřitelé, dávají přednost velké organizaci, jiní zase třeba osobnějšímu přístupu. To však nedává žádný důvod k vyjádřením, že soudních exekutorů je příliš mnoho, že systém není efektivní nebo že větší úřady jsou automaticky úspěšnější,“ říká Martin Tunkl, člen prezidia Exekutorské komory ČR. „Jsme přesvědčeni, že malé i velké úřady mají svou hodnotu a nezastupitelné místo a věřím, že relevantní data by to potvrdila.“

Na vině je i legislativa

Na zmíněných 4,5 milionu aktuálně vedených exekučních řízení připadá v posledních šesti letech (2009–2014) 173 podaných kárných žalob, avšak z toho bylo zjištěno porušení předpisů v sedmdesáti třech případech. Pro srovnání – na soudce bylo podáno 168 kárných žalob a vina byla shledána v 82 případech. Úspěšnost kárných žalob na exekutory dosahuje 42 %, což je méně než u soudců (49 %) či státních zástupců (59 %), neboť dohledové orgány z preventivních i politických důvodů žalují i sporné věci, kdy není zcela zřejmé, že došlo k porušení zákona, konstatuje Tunkl.

Podle člena prezídia EK Petra Polanského je třeba pracovat s fakty a nikoliv s dojmy. „Služba soudního exekutora je ze své podstaty službou, s níž je alespoň jedna strana vždy nespokojená – je to povinný, jenž je exekutorem nucen zaplatit dluh či jemuž je odnímán majetek, ale často je to i oprávněný, který vlivem nemajetnosti povinného ani po dlouhém martýriu vymáhání a vynaložených nákladech svou pohledávku nezíská. Tyto specifické okolnosti profese soudního exekutora však neznamenají, že samotná jeho činnost probíhá špatně.“

Část viny za nespokojenost a exekutory přitom padá i na vrub výkonné a zákonodárné moci. Neustálé dílčí novelizace zbytečně komplikují a byrokratizují exekuční řízení. Téměř pokaždé se jedná o nekoncepční změny, které neuváženě zasahují do práv věřitelů a probíhajících exekucí. Na druhé straně na to v konečném důsledku, bohužel, doplácejí dlužníci. „Oblast soudních exekucí začíná být nikoliv regulovaná, ale přímo přeregulovaná, přičemž se ve změti nových opatření ztrácí sami odborníci včetně těch, kteří za změnami stáli. Systémovou chybu však nikdo neléčí, nikdo se nezabývá například rostoucím počtem mnohačetných exekucí nebo třeba  efektivním propojením exekucí a insolvencí. Namísto toho se politicky brojí proti exekutorům,“ kritizuje současný stav prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková. „Pokud zaniknou exekutoři, dluhy nezmizí.“

Exekutorská komora ČR zastává názor, že odměňování soudních exekutorů musí respektovat aktuální situaci a opírat se o fakta. V Programovém prohlášení vlády se výslovně uvádí, že náklady exekuce a odměna exekutora musí odpovídat jeho skutečnému výkonu. „V opačném případě si zahráváme se stabilitou celého systému vymáhání pohledávek,“ konstatuje Polanský, s tím, že tu není prostor pro snižování odměn a náhrad soudním exekutorům.

Naopak vyvstává otázka, kdo soudním exekutorům zaplatí za práci, za kterou díky dramaticky rostoucímu počtu bezvýsledných exekucí nedostávají zaplaceno. Soudní exekutor totiž nemůže odmítnout vykonat exekuci, i když dopředu ví, že jeho práce bude marná. „Tento stav je dlouhodobě neudržitelný, protože téměř všechny nové exekuce jsou uvalovány neustále na ty samé dlužníky, a tyto pohledávky se tak stávají prakticky nedobytnými. A navíc za náklady exekuce jsou veřejností nesprávně považovány i ostatní náklady vymáhání, které představují náklady právního zastoupení, soudní nebo správní poplatky či penále, které připadá věřiteli.“

Vracení odměn je ekonomický nesmysl

Exekutorská komora se již před časem vyjadřovala rovněž k Pelikánovu obvinění ohledně vracení odměn věřitelům. Podle etického kodexu nesmí soudní exekutor vracet věřiteli ani malou část své odměny, či ji snižovat. Takové jednání je považováno za závažné porušení soutěže mezi exekutory.

Případ jistého soudního exekutora, o němž informovala Česká televize, navíc podle jejího prohlášení ukazuje, že vracení odměn je ekonomicky velmi rizikové a může vést až k insolvenci. Výše odměny exekutorů nedává pro takovou činnost žádný prostor – byla nastavena v roce 2001 a od té doby nebyla nikdy změněna, s to navzdory výraznému růstu agendy, nákladů a nedobytnosti pohledávek. „Závěry reportáže v Událostech České televize proto považuje Exekutorská komora ČR za nelogické. Na základě nelegálního a ekonomicky nesmyslného jednání jednotlivce nelze dokazovat, že odměny exekutorů jsou příliš vysoké. Jsme rádi, že se otevírá celospolečenská diskuse o systému vymáhání v ČR. Exekutorská komora ČR chce být v tomto procesu aktivním hybatelem. Proto aktivně komunikujeme se všemi stranami a snažíme se iniciovat společnou platformu věřitelů, vymáhacího řetězce a také zástupců dlužníků,“ uvádí JUDr. Vladimír Plášil, viceprezident Exekutorské komory ČR.

„Prohlášení všech stran by však vždy měla být založena na racionální a férové argumentaci. Jsme proto velice zklamáni, když se na veřejnosti objevují nepravdivé argumenty o příliš vysokých odměnách exekutorů a jako údajný důkaz se používá vracení odměn věřiteli ze strany jednotlivce. Takové jednání je přitom v rozporu s  etickým kodexem naší komory a v rámci našeho stavu naprosto netolerovatelné,“ dodává Plášil.

Exekutorská komora již v minulosti podala na provinilého kolegu kárnou žalobu a ustanovila jiného exekutora zástupcem v řízení dotčeného Exekutorského úřadu Karviná se sídlem v Českém Těšíně.

Dušan Šrámek