ČAK se nelíbí účast neziskových organizací na oddlužení

Novelizovaný návrh insolvenčního zákona počítá s tím, že právní pomoc s oddlužováním mohou bedle některých právních profesí poskytovat rovněž neziskové organizace. To se ale nelíbí advokátům.

„Dochází k nekoncepčnímu střetu placené a neplacené služby, není řešena otázka rozdílné odpovědnosti a vytváří se základ pro masivní střet zájmů, protože stát je věřitelem ve většině insolvenčních řízení a dlužníkům mají poskytovat právní služby neziskové organizace, napojené na státní rozpočet,“ říká člen představenstva České advokátní komory Michal Žižlavský. Problémy s navrhovanou úpravou avizuje ve své zprávě i komise Legislativní rady vlády (LRV) pro RIA. Podle Antonína Stanislava z insolvenčního odboru MS ale byly všechny námitky komise zohledněny. Novelu schválila ve čtvrtek „velká“ LRV.

Jedním ze základních institutů novely insolvenčního zákona je snaha MS vypořádat se s oddlužovacími agenturami, které za nepřiměřenou odměnu poskytují právní služby dlužníkům, kteří žádají o oddlužení. Navíc se dlužníci dočkají často nekvalitních služeb spočívajících v asistenci s přípravou a podáním insolvenčního návrhu a návrhu na oddlužení. Předkladatel navrhuje toto selhání vyřešit tak, že poradenské služby v souvislosti s oddlužením budou moci za úplatu nově vykonávat pouze regulované profese (advokáti, notáři a insolvenční správci), a bezúplatně pouze neziskové subjekty, akreditované za tím účelem Ministerstvem spravedlnosti a podléhající jeho dozoru.

MS navrhuje omezit úplatu za služby poskytované advokáty, notáři a insolvenčními správci na 5 000 Kč v případě jednotlivého dlužníka – navrhovatele oddlužení, a 7 500 Kč v případě, že oddlužení společně navrhují manželé. Akreditaci a dohled bude mít na ministerstvu na starosti specializované oddělení v rámci insolvenčního odboru, jehož parametry jsou již nadefinovány v rámci systemizace, dle aktualizované zprávy se počítá se šesti systemizovanými místy.

Problém s neziskovými organizacemi

„Předkladatel však nikde ve zprávě RIA neuvádí, na základě jakých úvah či kalkulací dospěl právě k tomuto cenovému stropu. To se jeví o to problematičtější, že předkladatel navrhuje – zcela atypicky – stanovit konkrétní výši cenového stropu přímo zákonem, spíše než podzákonným předpisem na základě zákonného zmocnění,“ kritizuje pracovní komise pro RIA. Varuje, že pokud by se ovšem například ukázalo, že profese, jimž návrh uděluje na tyto služby exkluzivitu, je nejsou ochotny za cenu omezenou zákonem poskytovat, vznikla by naprosto neudržitelná regulatorní situace, protože návrhů na oddlužení je ročně podáváno cca 30 000, která by musela být pravděpodobně řešena ve stavu legislativní nouze. „Jak výši cenového stropu tak i jeho navrhovanou legislativní formu by měl předkladatel vysvětlit a odůvodnit.“

Kritice se nevyhnula ani navrhovaná úprava, týkající se nonprofitních společností. „Pokud jde o neziskové subjekty, jejich akreditaci a regulaci, předkladatel vychází z předpokladu, že pro tuto agendu bude třeba zřídit na Ministerstvu spravedlnosti až patnáct nových míst ve služebním poměru. Neuvádí však nic o tom, jak k tomu číslu a souvisejícím nákladům dospěl, a to ani pokud jde o stávající aktivity neziskového sektoru v oblasti oddlužení, ani o prognózu dalšího vývoje,“ uvádí komise pro RIA. V souvislosti s dalším vývojem je třeba uvést, pokračuje, že návrh předpokládá nejen to, že akreditované osoby budou fungovat na neziskovém principu, ale i to, že od dlužníků nesmějí obdržet vůbec žádnou odměnu ani jiné plnění. Návrh přitom neuvádí nic o tom, jak jsou neziskové subjekty, jež jsou v oblasti oddlužení nyní činné, financovány, a neumožňuje proto učinit žádnou smysluplnou úvahu o tom, zda toto pravidlo nemůže neziskové subjekty z této oblasti vytlačit úplně.

„Úvodem je nutné sdělit, že na výše uvedené výtky bylo vyčerpávajícím a pregnantním způsobem reagováno v rámci přepracování návrhu zákona. Kritiku tak v současné době kategoricky odmítáme,“ kontruje Antonín Stanislav z insolvenčního odboru MS.

Pokud jde o odměnu, ta byla v rámci přepracování upravena na odměnu bez DPH. Dále je podle něj nutné vyzdvihnout, že změnou je sledován veřejný zájem – boj proti vyděračským subjektům, kteří si za návrhy účtují naprosto nepřijatelné finanční prostředky, a ještě za situace, kdy jsou tyto návrhy naprosto nekvalitní. „Z aktuálních dohledových poznatků víme, že existují i návrhy, za které bylo účtováno přes 60 000,- Kč, na to zkrátka ministerstvo, jako dohledový orgán, nemůže nečině přihlížet a musí jednat, k tomu však potřebuje zákonný rámce, který vytváříme. Neudržitelné situace se v žádném případě nebojíme, jsme přesvědčeni, že ze subjektů, kteří mají zákonnou (především advokát a insolvenční správce) licenci, se najde dost, kteří budou tyto služby poskytovat a poptávku pokryjí.“ Pokud jde o neziskový sektor, konstatuje dále Stanislav, na základě kvalifikovaných odhadů ministerstva působí již dnes v České republice asi dvacet takovýchto subjektů, tj. veřejně prospěšných právnických osob, které bez nároku na odměnu poskytují dlužníkům služby v oblasti oddlužení (tj. při 100% financování od jiných osob než dlužníků).

„Ministerstvo spravedlnosti se snaží řešit problém takzvaných oddlužovacích společnosti. To jsou firmy, které nabízejí dlužníkům „pomoc“ při sepisu insolvenčních návrhů. Jde o to, že sepisují insolvenční návrhy a poskytují tím právní služby, aniž by k tomu byly oprávněny. Česká advokátní komora dlouhodobě upozorňuje na nezákonnost postupu těchto „vinklářů“, konstatuje člen představenstva a insolvenční správce Michal Žižlavský.

ČAK k tomu vydala k tomu i své oficiální stanovisko, na které odkazuje důvodová zpráva novely. Je pravdou, že nezákonné aktivity oddlužovacích společností poškozují účastníky insolvenčních řízení finančně a zatěžují soudy stovkami vadných podání. „Z tohoto pohledu chápu snahu ministerstva řešit problém. Metoda, kterou k tomu volí, ale není správná. Porušování práva je třeba postihovat, nikoli vytvářet novou právní úpravu, která může být opět porušována,“ vytýká návrhu Žižlavský. Začlenění neziskových organizací jako akreditovaných osob do oblasti vyhrazené tradičním právnickým profesím navíc podle něj narušuje tržní prostředí. Dochází k nekoncepčnímu střetu placené a neplacené služby, není řešena otázka rozdílné odpovědnosti a vytváří se základ pro masivní střet zájmů, protože stát je věřitelem ve většině insolvenčních řízení a dlužníkům mají poskytovat právní služby neziskové organizace, napojené na státní rozpočet. Vnímám sociální aspekt věci, ale poskytování bezplatných právních služeb má ale řešit koncepčně právo chudých, nikoli insolvenční zákon. Česká advokátní komora ostatně zabezpečuje systém bezplatného poskytování právních služeb nemajetným za přesně daných podmínek.“

Neměnit pravidla za pochodu

Připomínky komise pro RIA se týkají především i změny systému přidělování insolvenčních věcí insolvenčním správcům, což je další z pilířů novely. Cílem je redukce počtu „fiktivních“ poboček kanceláří insolvenčních správců, zřízených takticky pouze za účelem získání vyššího počtu přidělených spotřebitelských insolvenčních řízení, a tedy větší celkové odměny, respektive vyššího podílu na trhu na úkor jiných správců.

„Návrh v této části objasňuje problém a cílový stav srozumitelně a poctivě se vypořádává s identifikovanými riziky,“ konstatuje komise. Lze mu ovšem vytknout, že nepředkládá žádná empirická data, na základě kterých by vláda a parlament byly schopny posoudit předkladatelovo tvrzení, že přijetí navrhované právní úpravy s sebou žádná zásadní rizika nenese, protože je v každém kraji v České republice ke dni zpracování tohoto materiálu dostatečný počet insolvenčních správců, kteří se zabývají jak konkursem, tak oddlužením, a proto nehrozí, že by nový způsob rozdělení nápadu insolvenčních věcí vedl k nedostatečné kapacitě insolvenčních správců. Komisi vadí, že MS uvádí údaj o celkovém počtu zřízených provozoven a nejvyšším počtu poboček zřízených jedním správcem, nepředkládá však vládě a parlamentu ani údaje o celkovém počtu insolvenčních správců, ani údaje o distribuci jejich sídel v jednotlivých soudních krajích. „Propojením těchto údajů s chybějícími údaji o počtech insolvenčních správců a rozmístění jejich sídel, jež musí být předkladateli snadno dostupné, by informační hodnota zprávy RIA v této části významně vzrostla.“

„Zde bych si dovolil odkázat na přepracovanou zprávu. Jsem přesvědčen, že přepracovaná zpráva opravdu vyčerpávajícím způsobem reflektuje výše uvedené výtky. Ve spolupráci se specializovaným oddělením statistiky byly doplněny veškeré relevantní údaje,“ uvádí Stanislav.

Žižlavský upozorňuje na to, že má být opuštěn princip přidělování věcí na každou jednotlivou provozovnu, zavedený teprve nedávno, s cílem omezit korupční prostředí. Šlo o to, nastavit objektivně pravidla pro přidělování věcí insolvenčním správcům, tedy o jakousi analogii principu zákonného soudce. „Žádný systém není dokonalý a vždy je co zlepšovat. Nepovažuji ale za šťastné měnit pravidla „za pochodu“, bez náležitého vyhodnocení současného stavu. A právě to se podle mne děje.“

Vše je vyřešeno?

Komisi pro RIA rovněž vadí neurčité formulace ohledně posílení dohledových pravomocí MS nad výkonem funkce insolvenčního správce. Podle ní předkladatel definoval problém velmi vágně – ze zprávy RIA nelze zjistit nic o tom, jakých excesů či porušení se insolvenční správci dle zjištění předkladatele ve své činnosti systematicky dopouštějí. Z hlediska kvality argumentace Komise RIA upozorňuje na to, že závislost mezi meziročně rostoucím počtem sankčních řízení a snižující se kvalitou činnosti insolvenčních správců, tvrzená v návrhu, zjevně nemusí platit. „Rostoucí počet zahajovaných sankčních řízení může být totiž způsoben pouze meziročním zintenzivněním dohledové aktivity regulátora, nikoli změnami v chování regulovaných subjektů k horšímu.“

I na tyto výtky bylo podle Stanislava vyčerpávajícím způsobem reagováno. „Dále je nutné zdůraznit, že opravdu kategoricky odmítáme kritiku na posílení dohledu. V současné době jsou legislativní parametry dohledu nad insolvenčními správci nastaveny absolutně nejslabším způsobem ze všech regulovaných profesí, a to za situace, kdy by, vzhledem k povaze činnosti insolvenčního správce, tomu mělo být právě naopak. Tento dlouholetý deficit se snaží navrhovaná novela eliminovat – posílením dohledu nad insolvenčními správci, především zavedením sankčních mechanismů v rámci správního řízení.“ Jak podotýká, veškerou kritiku je nutné v současné době odmítnout, RIA byla ve všech vytýkaných ohledech doplněna, a to vyčerpávajícím způsobem. Samotný rozsah RIA je 85 stránek, kdy celá důvodová zpráva má 185 stránek, což je s porovnání s jiným předpisy zcela mimořádný rozsah.

 Dušan Šrámek