V stížnosti proti uvalení vazby si advokát stěžuje, že Jechová Vápeníková nedostala při vazebním jednání ani možnost vyjádřit se k odposlechům, které měly dokazovat její trestnou činnost

V kauze Via Chem Group rozhodovala o vazbě soudkyně na rodinné právo

V poslední době se množí případy, kdy si státní zástupci především z vrchních státních zastupitelství vybírají soudce, kteří rozhodují o neodkladných úkonech. A to bez ohledu na znění zákona, podzákonných norem, i nálezů Ústavního soudu. Možnost přesvědčit se o této praxi měla podle svého advokáta insolvenční správkyně Vladimíra Jechová Vápeníková, která je trestně stíhána pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku, podvodu a zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti v kauze Via Chem group. O vazbě Jechové Vápeníkové rozhodoval Okresní soud v Pardubicích, přestože k trestné činnosti mělo dojít v Praze, respektive v Českých Budějovicích.

V druhé polovině ledna podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze u Okresního soudu v Pardubicích návrh na vzetí Jechové Vápeníkové do vazby, neboť dle jeho názoru byly dány důvodné obavy, že bude působit na doposud nevyslechnuté svědky nebo osoby, jímž se nepodařilo doručit usnesení o zahájení trestního stíhání a které nelze bez odkladu zadržet a dále, že by mohla opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhána. Poté, co soud odmítl písemný slib i záruku zájmového sdružení občanů a důvěryhodných osob, vzal téhož dne Jechovou Vápeníkovou do vazby,

Z Českých Budějovic do Pardubic

Podle usnesení o zahájení trestního stíhání se Jechová měla údajné trestné činnosti dopustit na území hlavního města Prahy, respektive v Českých Budějovicích. Žádný ze skutků, které jsou jí kladeny za vinu, se neměl stát v obvodu Okresního soudu v Pardubicích, ani jiného okresního soudu v obvodu působnosti Krajského soudu v Hradci Králové. Věcně a místně příslušným soudem by po podání obžaloby byl Městský soud v Praze, případně Krajský soud v Českých Budějovicích.
„Příslušnost Vrchního státního zastupitelství v Praze neznamená, že si Vrchní státní zastupitelství v Praze může bez jakýchkoliv pravidel a řádného odůvodnění zvolit jakýkoliv soud k povolení úkonů přípravného řízení,“ píše Jechové advokát Roman Jelínek v stížnosti proti uvalení vazby, kterou má Česká justice k dispozici. Publikované právní názory podle něj připomínají, že zákonný soudce by měl být určen na základě obecných, předem stanovených pravidel, a ne rozhodnutím jedné strany řízení. Obviněná možnost zvolit si soud, který bude rozhodovat o jejím vzetí do vazby, neměla.

Kompletní stížnost Romana Jelínka na vzetí Vápeníkové Jechové do vazby si můžete prohlédnout zde.

Pokud by Vrchní státní zastupitelství tuto možnost mělo a nebylo by při své volbě, k jakému soudu návrh na vzetí do vazby podá, vázáno věcnou a místní příslušností soudu po podání obžaloby, byla by nepřípustně narušena zásada rovnosti zbraní stran před soudem. „V případě, že je podáván návrh státním zastupitelstvím mimo pracovní dobu, kdy je předem znám konkrétní sloužící soudce, si fakticky takto vybere nejen soud, ale i konkrétní osobu soudce. S ohledem na shora uvedené je nutné si položit otázku, zda Vrchní státní zastupitelství v Praze mohlo při podání návrhu na vzetí obviněné do vazby zvolit okresní soud zcela libovolně dle vlastního uvážení, nebo zda při „výběru“ vazebního soudu bylo vázáno právními předpisy upravujícími věcnou a místní příslušnost soudů, a dále, zda je povinností státního zástupce jako garanta zákonnosti přípravného řízení v návrhu na vzetí do vazby řádně zdůvodnit volbu soudu, ke kterému svůj návrh podává a to zejména ve spojitosti příslušného obvodu působnosti okresního soudu s údajnou trestnou činností.“

Podle Jelínka bylo povinností státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze řádně odůvodnit svůj návrh na uvalení vazby mimo jiné i s ohledem na místo podání tohoto návrhu a jeho vztahu k údajné trestné činnosti, případně jiným skutečnostem. Pokud takové odůvodnění v návrhu není a nebylo, pak měl soud rozhodující o vazbě sám posoudit, zda podaný návrh není svévolný, nezákonný a příčící se zásadám řádného výkonu spravedlnosti, což neučinil a naopak aproboval postup státního zástupce na úkor práv obviněné.

Advokát Vladimíry Jechové Vápeníkové Roman Jelínek Foto: archiv
Advokát Vladimíry Jechové Vápeníkové Roman Jelínek Foto: archiv

Odbornice na opatrovnictví

S odkazem na již dřívější nález Ústavního soudu, který konstatoval, že součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů, zpochybňuje Jelínek postup při vzetí do vazby i z tohoto pohledu. Z aktuálně platného rozvrhu práce Okresního soudu v Pardubicích vyplývá, že všichni soudci okresního soudu jsou mimo pracovní dobu pověřeni k úkonům spočívajícím v převzetí a v případě, že věc nesnese odkladu (např. hrozí-li nedodržení zákonné lhůty pro provedení úkonu nebo zmaření účelu takového úkonu) i k vyřízení věcí, dojde-li k jejich nápadu v mimopracovní době (zejména ohledně přípravného řízení trestního na základě zvláštního rozpisu dosažitelnosti, který je uložen v kanceláři dozorčí úřednice.

Návrh na vzetí do vazby byl k Okresnímu soudu v Pardubicích podán v neděli dne 17. ledna 2016, tedy mimo pracovní dobu soudu. „Rozvrh práce Okresního soudu v Pardubicích, platný ke dni 17. ledna 2016, postrádal jasná pravidla pro určení soudce, který by měl o tomto návrhu rozhodnout. Je nesporné, že odkaz na „zvláštní rozpis dosažitelnosti“, který je navíc uložen v kanceláři dozorčí úřednice, není transparentní, veřejně přístupné a přezkoumatelné přidělení konkrétní soudní agendy konkrétnímu předem určenému soudci,“ kritizuje Jelínek praxi tamního soudu.

Z rozvrhu práce navíc vyplývá, že soudkyně rozhodující o vazbě Jechové je přidělena k úseku P, tedy řeší opatrovnické věci nezletilých. Přitom předmětem trestního stíhání obviněné a dalších osob má být rozsáhlá a sofistikovaná majetková trestná činnost, kterou policejní orgány prověřují od roku 2013, tedy po dobu cca dvou let.

Advokát z postupu státního zástupce dovozuje, že pokud podal návrh na vzetí do vazby v pátek a nadto mimo sídlo tohoto státního zastupitelství v dojezdové vzdálenosti delší než sto kilometrů, dá se předpokládat, že si zjišťoval osobu soudce, který bude o vazbě mimo pracovní dobu rozhodovat. „Vyvstává tak otázka, proč návrh byl podán soudkyni, jejímž odborným zaměřením je opatrovnická agenda týkající se nezletilých dětí, jestliže státní zástupce ví, že se jedná o věc skutkově i právně náročnou, vyžadující i pro potřeby vazebního řízení dostatečnou zkušenost a praxi v oblasti trestního práva. Lze uzavřít, že o vzetí obviněné do vazby rozhodoval soudce, jemuž věc byla přidělena bez jasných, transparentních a přezkoumatelných pravidel, soudce zvolený státním zástupcem s vědomím jeho zařazení v úseku opatrovnické agendy nezletilých.“

Do vazby bez důkazů

V stížnosti proti uvalení vazby si advokát rovněž stěžuje, že Jechová Vápeníková nedostala při vazebním jednání ani možnost vyjádřit se k odposlechům, které měly dokazovat její trestnou činnost. V protokolu o konání vazebního zasedání ze dne 17. ledna 2016 je popsán průběh jednání soudu. Podle Jelínka telefonické odposlechy i v rámci vazebního zasedání musí být přehrány v souladu s § 88 odst. 6 trestního řádu, případně musí být přečteny nebo předloženy k nahlídnutí jejich operativní přepisy. To se týká i připojené emailová korespondence, která měla sloužit jako podklad pro rozhodnutí soudu. Nad rámec je třeba uvést, že vazební soud tyto důkazy s ohledem na jejich omezený rozsah mohl provést bez jakýchkoliv zjevných obtíží.

Stejně tak si Jelínek stěžuje, že pardubický soud nebral v úvahu jakékoli argumenty k důkazům, tvrzeným v usnesení o zahájení trestního stíhání. „Vzhledem ke shora uvedenému obviněná namítá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení, v němž nebyly provedeny žádné důkazy v souladu s trestním řádem, bylo zkráceno právo obviněné seznámit se řádně se všemi podklady předloženými k návrhu na její vzetí do vazby, její vyjádření k věci bylo ze strany soudu pominuto a napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.“

Dušan Šrámek