Stát bude konfiskovat majetek občanů na základě pravděpodobnosti. Do října letošního roku musí ČR implementovat tuto směrnici EU o tzv. rozšířených konfiskací. Konfiskovat majetek by měly soudy u konkrétních trestných činů i v případech, kdy soud v trestním řízení shledá, že hodnota majetku občana je neúměrná zákonnému příjmu občana a má za to, že majetek pochází z trestné činnosti.
Ministerstvo spravedlnosti navrhlo v tomto smyslu novelizovat trestní zákoník a trestní řád. Jenže nově vložený § 102 do Trestního zákoníku s názvem „Zabrání části majetku“ rozdělil členy komise pro trestní právo Legislativní rady vlády.
Nové ustanovení podle návrhu ministerstva spravedlnosti má znít takto: „Soud může uložit zabrání části majetku pachateli, který byl uznán vinným úmyslným trestným činem, na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři léta, nebo trestným činem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací (§ 230), opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231), pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (§ 257), pletich při veřejné dražbě (§ 258), nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 2 až 4, šíření toxikomanie (§ 287), podplacení (§ 332) nebo nepřímého úplatkářství (§ 333), pokud pachatel takovým trestným činem pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch a soud má za to, že určitá část jeho majetku je výnosem z trestné činnosti vzhledem k tomu, že hodnota majetku, který pachatel nabyl nebo převedl na jinou osobu v době nejdéle 5 let před spácháním takového trestného činu, v době jeho páchání nebo po jeho spáchání, je v hrubém nepoměru k zákonným příjmům pachatele nebo byly zjištěny jiné skutečnosti odůvodňující takový závěr.“
Stát chce konfiskovat majetek na základě pravděpodobnosti
Podle důvodové zprávy jde o detailní úpravu tzv. rozšířeného zabavení majetku, kdy je podle Evropské unie pro „účinný boj s organizovanou trestnou činností v některých situacích vhodné, aby v souvislosti s odsouzením určité osoby nebyl odčerpán pouze majetkový prospěch získaný trestným činem, ale aby byl odčerpán i další majetek, který pravděpodobně pochází z trestné činnosti“.
Pokud soud na základě okolností případu, včetně konkrétních skutečností a dostupných důkazů, jako například že hodnota tohoto majetku je neúměrná zákonnému příjmu odsouzené osoby, má za to, že daný majetek pochází z trestné činnosti, tento majetek bude občanovi zkonfiskován, vyplývá z důvodové zprávy.
Co ve skutečnosti znamená institut rozšířených konfiskací a kdy soud „bude mít za to že majetek pravděpodobně pochází z trestné činnosti, rovněž vysvětluje důvodová zpráva. Je to něco mezi něčím a ničím: „Nezavádí se úplný civilní standard dokazování, důkazní břemeno se zcela nepřenáší na povinnou osobu, ale nejde ani o trestní standard dokazování (nade vší pochybnost – beyond all reasonable doubt), jde o cosi mezi – orgán činný v trestním řízení musí předložit konkrétní důkazy a uvést skutečnosti odůvodňující závěr, že majetek pochází pravděpodobně z trestné činnosti, dotčená osoba pak může uvádět důkazy pro opačné tvrzení,“ píše předkladatel návrhu v důvodové zprávě.
Zatímco část komise pro trestní právo Legislativní rady vlády se způsobem implementace směrnice EU o rozšířených konfiskacích souhlasí, druhá část je přesvědčena, že pro tento institut by měl být přijat zvláštní zákon.
Jde o zásadní otázku, která musí být řešena dalším zákonem
Podle první skupiny členů LRV by význam samostatného zákona byl spíše symbolický, neboť by šlo o zvláštní trestněprávní předpis, rozšířená konfiskace by byla trestní sankcí svého druhu a řízení o jejím uložení trestním řízením svého druhu. „Podle tohoto názoru, by v případě úpravy ve zvláštním zákoně mohla být proti téže osobě vedena dvě trestní řízení současně – jedno , klasické´ a jedno svého druhu – a mezi těmito řízeními by bylo třeba přezajišťovat majetek podle účelu ,klasické´ propadnutí nebo zabrání, nebo rozšířená konfiskace,“ uvádí se ve stanovisku komise LRV.
Jenže druhá skupina pod vedením Pavla Šámala má totožné argumenty, ale naopak pro přijetí zvláštního zákona. Pokud jsou konfiskace míněny vážně, mají být používány a nemají být pouhou formalitou v zákoně: „Podle názoru prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. a části členů komise by ta část navrhované právní úpravy, která se týká tzv. rozšířené konfiskace podle čl. 5 Směrnice a souvisejících otázek, měla být přijata ve formě samostatného speciálního trestního zákona – podobně jako u zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim – ZTOPO, který s ohledem na Směrnicí požadovanou sníženou jistotu důkazního závěru o nabytí konfiskovaného majetku nemá a nemůže mít jen symbolickou povahu, ale naopak jde o zcela zásadní otázku, a to zejména z hlediska zásady materiální pravdy uplatňované v českém trestním řízení, která vyžaduje ,zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí,“ uvádí se ve stanovisku komise pro trestní právo při LRV.
Rozšířené konfiskace jsou v rozporu s trestním právem
Svoje stanovisko pak skupina profesora Šámala dále rozvádí: „Koncepce tzv. rozšířené konfiskace je totiž v rozporu s některými zásadami trestního práva – zde je třeba především upozornit na neurčitý až vágní právní pojem „soud má vzhledem k zjištěným skutečnostem za to a velmi ,rozvolněný´ vztah mezi skutkem a trestným činem, pro který byl pachatel odsouzen, a rozšířenou konfiskací, a zejména snížený standard dokazování, kde stačí pouhá pravděpodobnost – ,soud má za to´; dalším velmi důležitým argumentem je postih třetích osob také na základě tohoto sníženého standardu dokazování – viz i čl. 11, čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Uvedená specifika lze v samostatném trestním zákoně zohlednit mnohem lépe než v trestním zákoníku a trestním řádu,“ uvádí skupina prof. Šámala mimo jiné.
Podle tohoto druhého názoru ani nelze souhlasit s názorem předkladatele, který zastává část komise, že v případě úpravy ve zvláštním zákoně by proti téže osobě mohla být vedena dvě trestní řízení současně – jedno „klasické“ a jedno svého druhu – a mezi těmito řízeními by bylo třeba „přezajišťovat“ majetek podle účelu, neboť speciální trestní zákon neznamená samostatné řízení, ale naopak jednotné trestní řízení, upozorňuje skupina prof. Šámala. Jak vyplývá z připomínek komise LRV, je skupina prof. Šámala ve většině proti členům, kteří naopak podporují ministerský návrh.
(ire)
