David Rath se odvolal proti zamítnuté žalobě na soudce Roberta Pacovského

Exhejtman David Rath Foto: Facebook

K Vrchnímu soudu v Praze se odvolal exhejtman David Rath proti zamítnuté žalobě na soudce Roberta Pacovského. Žalobu na ochranu osobnosti zamítla v únoru soudkyně Městského soudu v Praze Jaroslava Lobotková ve všech bodech. Některé argumenty soudkyně však Rath nepřímo označil za argumenty ad absurdum.

David Rath se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal od soudce Roberta Pacovského nejen omluvy a zadostiučinění, ale také chtěl, aby se žalovaný soudce Pacovský dalších zásahů do Rathových osobnostních  práv zdržel. Také v tomto bodě však soudkyně Lobotková žalobu zamítla:  „Žaloba, podle které je žalovaný povinen zdržet se jakýchkoli zásahů do práva na ochranu osobnosti žalobce, spočívající zejména ve zveřejňování či umožnění zveřejnit osobní údaje MUDr. Davida Ratha z trestního spisu spis. zn. 4 T 21/2013, se zamítá ,“ uvádí se v úvodu únorového rozsudku Městského soudu v Praze.

Důvodem žaloby Davida Ratha byl fakt, že soudce Robert Pacovský měl zpřístupnit Rathův spis a umožnit zástupcům tisku, aby si pořídili fotografie části spisu případu „Rath“ včetně jeho osobních údajů a tyto poté publikovali.

Soudkyně však mezi pořízením fotografií a zveřejněním těchto fotografií neshledala „příčinnou souvislost“. „To, že skutečně došlo k pořízení fotografií obalu svazku číslo 22 a začátku obžaloby je z fotografií zřejmé, i podle toho, jak jsou zachyceny ruce zúčastněných osob, je zřejmé, že někdo ze zástupců médií svazky v tašce přetočil tak, aby tyto titulní strany byly viditelné a čitelné, i když na některých fotografiích čitelné osobní údaje doslova nejsou, podle fotografií, které je přibližují, již ano. Ve zveřejnění těchto údajů pak soud shledává přerušení jakékoliv příčinné souvislosti, protože fakticky za zveřejnění na internetových serverech nemůže nést odpovědnost ani Krajský soud v Praze a už vůbec ne žalovaný k této věci,“ uvedla mimo jiné soudkyně Lobotková.

Soudce se dopustil excesu

V tomto duchu se odvíjí celé odůvodnění zamítavého rozsudku a tentokrát ani s jedním bodem nesouhlasí David Rath: „Dle doktríny ,zveřejněním´ je míněno takové jednání, které je způsobilé učinit obsah informace přístupným velkému poštu osob. Jednáním žalovaného tedy došlo ke zveřejnění osobních údajů žalobce, a to v mimo jiné rozporu s trestním řádem,“ argumentuje v odvolání Rathův obhájce advokát Adam Černý, který připomíná, že účelem trestního řízení je odhalit pachatele a postavit ho před soud, nikoli svévolně šířit informace, které nejsou nezbytně nutné k naplnění účelu trestního řízení. V Rathově případu šlo o zveřejnění jeho rodného čísla.

S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pak obhájce upozorňuje, že zveřejnění soukromých údajů o Davidu Rathovi naplňuje definici excesu v trestním řízení: „Naopak nikoliv povoleným je zásah, pokud se jednající proti osobnostním právům fyzické osoby dopustí např. excesu. Tím mohou být kupříkladu nepřípustné neprocesní úkony orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k obviněnému, resp. obžalovanému, apod.“ Že došlo ze strany soudce Roberta Pacovského k excesu, je v odvolání prokazováno několikrát.

Mají policie, soudy a státní zástupci umožňovat novinářům přístup ke spisu?

David Rath je podle odvolání přesvědčen, že žalovaný soudce Robert Pacovský se svým jednáním, kdy zveřejnil jeho osobní údaj, dopustil porušení Ústavy, Listiny práv a svobod i trestního řádu a dokonce zneužití pravomoci úřední osoby: „ V žádném případě tak neobstojí závěr soudu první instance, že se v případě žalovaného jednalo o splnění povinnosti orgánů činných v trestním řízení. Argumentem ad absurdum by pak bylo možné tvrdit, že v každém trestním řízení, kde není umožněno novinářům ofotit spis včetně osobních údajů obžalovaných a jejich rodných čísel, by došlo k nesplnění povinnosti orgánů činných v trestním řízení,“ upozorňuje na závěry Městského soudu v Praze Rathův advokát Adam Černý.

Žalovaný, jak bylo prokázáno, svým jednáním umožnil nafocení spisového materiálu, čímž učinil obsah informací přístupným většímu počtu osob, již tímto zasáhl do osobnostních práv žalobce. Skutečnost, že následně došlo ještě ke zveřejnění osobních údajů na internetu novináři je z hlediska vyvození odpovědnost žalovaného relevantní v tom směru, že bylo umožněno právě žalovaným. Závěr soudu první instance, že došlo k přerušení jakékoliv příčinné souvislosti tak zjevně neobstojí. Současně dokazuje rozsahu újmy, která žalobci pochybením a protiprávním jednáním žalovaného vznikla. V rámci prvostupňového řízení bylo prokázáno, že došlo ke zpřístupnění a zároveň zveřejnění osobních údajů žalobce, a to jednáním žalovaného, shrnuje dosavadní vývoj advokát Davida Ratha a konstatuje, že závěry Městského soudu v Praze neobstojí ani ve světle nálezů Ústavního soudu ani ve srovnání se zákonem o soudech a soudcích nebo v porovnání s judikaturou Nejvyššího soudu.

Morálka soudce v případu veřejně známého obžalovaného

Soudce Robert Pacovský se však měl dopustit nejen jednání v rozporu se zákonem, ale také s etickými principy funkce soudce, uvádí se v Rathově odvolání s odkazem na Zásady etického chování soudce, které přijala Soudcovská unie a kde se uvádí, že soudce se musí chovat zdvořile, korektně a trpělivě. „Zcela v souladu s výše uvedeným je pak důraz na vysokou morální integritu soudce i soudcovského stavu, vyjádřený v požadavku tzv. noblesse oblige , tedy vědomí, že výsadní postavení zavazuje k ušlechtilému jednání. Obrazně řečeno, každý se musí chovat tak, jak odpovídá jeho společenskému postavení,“ upozorňuje David Rath v odvolání.

Koho by v tuto chvíli napadlo, že tato zásada se týká rovněž samotného Davida Ratha, mýlil by se, neboť David Rath je sice osoba veřejně známá, ale ve zcela jiném postavení – v postavení obžalovaného, nad kterým visí hrozba vysokého trestu. Pro takovou situaci platí výrok Evropského soudu pro lidská práva, na který David Rath v odvolání k Vrchnímu soudu v Praze rovněž upozorňuje: „Dle rozsudku ESLP ze dne 24.6.2004 Hannover proti Německu „Každý i když je znám veřejnosti, musí mít legitimní naději na ochranu a respektování svého soukromého života“.

Irena Válová