MSp: Muži, kteří pochybují o otcovství svých dospělých dětí, budou moci otevřít staré případy

Jozef Paulík uspěl u soudu ve Štrasburku. Po padesáti letech soud uznal, že dcera není jeho

Před DNA testy bylo k určení otcovství dítěte k dispozici několik metod určení otcovství. Tyto starší typy testů bylo obtížné provádět a často vedly k nejednoznačným výsledkům. V současnosti většina soudů přijímá pouze výsledky DNA testů jako důkaz pro určení otcovství. Novela občanského soudního řádu z dílny Ministerstva spravedlnosti chce nyní zavést možnost nápravy v případech, kdy bylo o otcovství v minulosti rozhodnuto právě bez analýzy DNA.

Případ Slováka Jozefa Paulíka sahá až do roku 1970. Tehdy soud určil, že je otcem malého děvčátka, on se tomu ale bránil. Za znemožnění svému občanovi popřít na základě testů DNA rodičovství odsoudil Evropský soud pro lidská práva při Radě Evropy v roce 2006 Slovensko.

Paulík si totiž po letech, kdy už byla analýza DNA možná, nechal udělat testy a zjistil, že dnes již padesátiletá dcera není biologicky jeho potomkem. Paulík žádal Slovenské soudy o nápravu, ty mu to však neumožnily. Podnět stěžovatele generálnímu prokurátorovi směřující k podání návrhu na popření otcovství dle § 62 zákona o rodině byl zamítnut s odůvodněním, že věc je „res iudicata“.
Evropský soud pak následně dospěl k názoru, že slovenské úřady porušily článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, když rozhodly o rodičovských povinnostech Jozefa Paulíka. Článek 8 stanoví právo na respektování soukromého a rodinného života.

A právě takové případy chce nyní Ministerstvo spravedlnosti ČR usměrnit v novele občanského soudního řádu a dát lidem možnost na opravné řízení ohledně jejich otcovství.

ESLP ve Štrasburku Foto: archiv
ESLP ve Štrasburku Foto: archiv

Současný stav je takový, že občanský zákoník stanoví pravidla pro určení, kdo je matkou a kdo otcem dítěte. Matkou dítěte, je žena, která dítě porodila. Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne poté, co manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, anebo poté, co byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, má se za to, že otcem je manžel matky. Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas.

Současný stav je nepřijatelný

Nedojde-li k určení otcovství podle zákonných domněnek, má se za to, že otcem je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky a tohoto muže.  Prohlášení se činí osobně před soudem nebo před matričním úřadem. Na ustanovení hmotného práva navazují ustanovení práva procesního, konkrétně tedy, úprava řízení o určení a popření rodičovství. Tato úprava obsažená v ustanoveních § 415 až § 426 je pak rozdělena do tří pododílů. Ustanovení § 417 až § 245 upravují řízení o určení a popření otcovství. „V praxi se vyskytly případy, kdy otcovství bylo určeno soudem, v době, kdy nebylo možné provést analýzu DNA, tedy otcovství bylo určeno pravomocným rozhodnutím soudu, které není možné změnit či zrušit, a to s ohledem na překážku věci rozsouzené. Takový stav je však nepřijatelný z pohledu Evropského soudu pro lidská práva,“ uvádí důvodová zpráva ministerstva s odkazem právě na případ Jozefa Paulíka.

Pokud by podle resortu spravedlnosti v českém právním řádu neexistovala možnost nápravy v případech, kdy k určení otcovství došlo v době, kdy věda neznala testy DNA, a otcovství bylo určeno pravomocným rozhodnutím soudu o určení otcovství na základě třetí domněnky, mohla by se Česká republika vystavit dalším soudním řízením.

Hranicí bude rok 1995

Ministerstvo nyní navrhuje možnost, že bude možné de facto popřít otcovství i poté, co bylo otcovství určeno soudem. „Žalobu na obnovu řízení o určení nebo popření otcovství bude možné podat i po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí, jestliže otcovství bylo určeno soudem přede dnem 31. prosince 1995, a jsou tu nové důkazy, které souvisí s novými vědeckými metodami, které v původním řízení nebylo možné použít. Rozhodnutím o určení nebo popření otcovství není dotčena platnost právních jednání učiněných v souvislosti s výkonem práv a povinností rodiče před nabytím právní mocí rozhodnutí,“ uvádí ministerstvo v důvodové zprávě.

Stanovení pevné meze 31. 12. 1995 bylo podle ministerstva zvoleno s ohledem na vývoj testování DNA a jeho užívání v soudním řízení. Dle obecných informací bylo možné spolehlivé testy DNA provádět již v osmdesátých letech, avšak soudní praxe takový postup nevolila (zdlouhavá a nákladná procedura). V soudní praxi (při určování a popírání otcovství) byly testy DNA plošně využívány od roku 1992 (přičemž metodu testování DNA pomocí PCR bylo možné využít již od roku 1990).

(epa)