Případ Regner vs. Česká republika se vrací, evropští soudci ho postoupili k Velkému senátu

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku Foto: archiv

Případ odebrání osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi Václavu Regnerovi nekončí. Senát Evropského soudu pro lidská práva v pondělí rozhodl, že vyhoví žádosti někdejšího náměstka ministra obrany a jeho stížnost proti České republice propustí ke slyšení k Velkému senátu Soudu.

Případ někdejšího náměstka ministra obrany Václava Regnera, kterému Národní bezpečnostní úřad v roce 2006 odebral osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi, má další pokračování.
Evropský soud pro lidská práva loni v listopadu vydal rozsudek, podle kterého se český stát nedopustil porušení práva na spravedlivý proces, když Václava Regnera neseznámil s podklady, na jejichž základě mu odebral  osvědčení. Nyní se případ z rozhodnutí pětičlenného senátu Evropského soudu pro lidská práva vrací k veřejnému slyšení a dalšímu projednání Velkým senátem Soudu.

Hlavním podkladem pro rozhodnutí NBÚ o odebrání Regnerova osvědčení byla tajná zpravodajská zpráva a Václavu Regnerovi bylo odepřeno se s ní seznámit. V důsledku rozhodnutí o zrušení osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi byl přitom zbaven možnosti pokračovat ve výkonu veřejné funkce.  Se žalobami a stížnostmi v České republice Václav Regner neuspěl.

Také Evropský soud pro lidská práva v listopadu konstatoval, že utajení předmětné zprávy sledovalo legitimní cíl spočívající v ochraně pracovních postupů zpravodajských služeb a jejích zdrojů informací, a proto jej nelze považovat za svévolné.  Soud v této souvislosti uvedl, všichni soudci mají  přístup k utajovaným skutečnostem, a rozhodují tak s plnou znalostí obsahu podkladových materiálů, na nichž je rozhodnutí NBÚ založeno.

Jak v listopadu informoval veřejnost český vládní zmocněnec pro Evropský soud pro lidská práva, Soud přisvědčil tvrzení vlády, že jsou správní soudy v bezpečnostním řízení nadány tzv. plnou jurisdikcí, a mohou tedy přezkoumávat nejen otázky právní, ale i skutkové. Nadto vyzdvihl, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu nejsou soudy v bezpečnostním řízení vázány předmětem řízení, tak jak jej vymezil stěžovatel, a proto přezkoumávají důvody, které vedly NBÚ k odnětí bezpečnostní prověrky, z úřední činnosti v plném rozsahu.

Za dodatečnou záruku ochrany zájmů stěžovatele Soud označil skutečnost, že potřeba utajení obsahu zpráv zpravodajských služeb je dle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti v řízení ponechána na posouzení soudů.

Na základě uvedených skutečností Soud loni v listopadu v rozsudku uvedl, že rozhodovací proces, jak jen to bylo možné, splňoval požadavky na kontradiktornost řízení a rovnost zbraní a skýtal adekvátní záruky k ochraně zájmů stěžovatele. K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces tedy nedošlo, uvedl vládní zmocněnec s tím, že rozsudek není pravomocí a účastníci mají možnost do tří měsíců požádat o postoupení věci k Velkému senátu.

Irena Válová