Podle Evropského soudního dvora lze nelegální migranty zajistit, ne však věznit

O Selině Affumové již Česká justice informovala Foto: Twitter

Podle odpovědí Evropského soudního dvora na předběžné otázky v případu Séllina Affum, mají státy právo nelegální přistěhovalce zajistit, avšak nemohou je za pobyt nebo překročení hranic až na výjimky věznit. Podle rozhodnutí ze 7. června 2016 zastává tento názor i Česká vláda, která se oficiálně připojila k názoru imigrantky Sélliny Affum. Informování některých médií o rozhodnutí ESD se tak stalo čistou blamáží.

Například ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek podle iDnes v souvislosti s rozhodnutím českým soudcům vzkázal:„Pokud narazíme na soudce, který rozumí cizím jazykům a zná evropské právo, tak by už zítra měl rozhodnout stejně.“  Zákonodárcům pak doporučil změnit český zákon o pobytu cizinců:„Právně by to tak mělo být, protože pokud naše vnitrostátní norma, podle které se zadržují migranti, není v souladu s výkladem (evropského práva), tak by to zákonodárce v další novele měl zohlednit.“ Otázky, zda ČR zajišťováním migrantů jedná proti s evropskému právu, pak ve večerních zprávách pokládala europoslanci Pavlu Svobodovi Česká televize.

Jenže v tomto případě není třeba nahánět české legislativce ani shánět soudce, který rozumí cizí řeči, protože odpovědi Evropského soudního dvora na tři předběžné otázky francouzského Kasačního soudu byly dne 7. června 2016 Soudem standardně publikovány v plném znění česky. Navíc by český soudce s pravděpodobností hraničící s jistotou rozhodl stejně a legislativci by neměli co měnit. Na středečním rozhodnutí Evropského soudního dvora se navíc sama Česká republika reálně podílela.

Česká republika stojí na straně Selliny Affum

Česká republika podle rozhodnutí ESD souhlasí  s výkladem návratové směrnice tak, jak ji ESD opakovaně vysvětluje, společně se „žalobkyní“ Sellinou Affumovou a Evropskou komisí: „S. Affum, česká, řecká, maďarská a švýcarská vláda a Komise v podstatě zastávají názor, že výklad podaný Soudním dvorem v uvedeném rozsudku lze použít i na případy, kterých se týká uvedené vnitrostátní ustanovení, a že státní příslušník třetí země nadále spadá do působnosti směrnice 2008/115, i když je převzat na základě dohody nebo ujednání ve smyslu čl. 6 odst. 3 této směrnice jiným členským státem, než ve kterém byl zadržen,“ uvádí se doslova v rozhodnutí Soudu.

Rovněž z dalších článků rozhodnutí plyne, že Česká republika souhlasí s výkladem Soudu proti výkladu Francie. Písemné vyjádření k případu Sellina Affum za Česku vládu Evropskému soudnímu dvoru předložili zmocněnci M. Smolík a J. Vláčil, vyplývá hned z desáté řádky rozhodnutí ESD.

Ve Francii došlo k vadnému řízení

Ve skutečnosti v procesu nejde zdaleka o to, zda je možné nebo není možné ilegální přistěhovalce zajišťovat, nýbrž na základě jakého práva. Affumová totiž vyvodila nezákonnost svého zajištění z vadného řízení, které mu předcházelo, a proto měla za to, že ve skutečnosti byla vězněna.

Dne 22. března 2013 byla S. Affum, ghanská státní příslušnice, zadržena v autobusu jedoucím z Belgie za neoprávněný vstup do Francie, když se prokázala falešným pasem. Prefekt departementu Pas-de Calais vydal rozhodnutí o jejím předání do Belgie na základě dohody států Beneluxu a současně nařídil správní zajištění na pět dnů od skončení zadržení. Tuto lhůtu poté prodloužil na dobu, než Belgie odpoví na žádost o převzetí této osoby. Affumová však uvedla, že celé řízení ve Francii je vadné, a proto platí, že zajištěná osoba musí být propuštěna na svobodu.

ESD v Lucemburku
ESD v Lucemburku

Následně soud první instance v Lille konstatoval, že zadržení Affumové bylo oprávněné a řízení, které mu předcházelo bylo řádné a nařídil prodloužení doby správního zajištění na 20 dnů. Toto usnesení bylo potvrzeno odvolacím soudem v Douai 29. března 2013. Proti tomu Affumová podala dovolání ke Kasačnímu soudu Francie.

Kasační soud Francie se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

1)      Musí být čl. 3 bod 2 směrnice 2008/115 vykládán v tom smyslu, že státní příslušník třetí země pobývá na území členského státu neoprávněně, a vztahuje se tedy na něj tato směrnice podle čl. 2 odst. 1, pokud tento cizinec přes území tohoto členského státu pouze projíždí jakožto cestující v autobuse jedoucím z jiného členského státu, který je součástí schengenského prostoru, do dalšího členského státu?

2)       Musí být čl. 6 odst. 3 této směrnice vykládán v tom smyslu, že tato směrnice nebrání vnitrostátní právní úpravě, která za neoprávněný vstup státního příslušníka třetí země ukládá trest odnětí svobody, pokud může být dotyčný cizinec převzat jiným členským státem na základě dohody nebo ujednání uzavřených s posledně jmenovaným členským státem před vstupem směrnice 2008/115 v platnost?

3)       Podle toho, jak bude zodpovězena předchozí otázka, musí být tato směrnice vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která za neoprávněný vstup státního příslušníka třetí země ukládá trest odnětí svobody, a to za stejných podmínek, jaké Soudní dvůr určil v souvislosti s neoprávněným pobytem v rozsudku ze dne 6. prosince 2011, Achughbabian [(C‑329/11, EU:C:2011:807)] a které se vážou k tomu, že vůči dotyčnému nebyla předem uplatněna donucovací opatření podle článku 8 směrnice 2008/115, a k době trvání jeho zajištění?“

Ad otázka č. 1

Všichni zúčastnění, kteří v rámci řízení před Soudním dvorem předložili vyjádření, se shodují na tom, že státní příslušník třetí země není z působnosti směrnice 2008/115 vyloučen jen proto, že se nachází v takovéto situaci, kdy územím „pouze projíždí“, a na území dotyčného členského státu je tedy přítomen pouze dočasně nebo přechodně. Následně tento názor potvrdil i Evropský soudní dvůr.

Úvahy o druhé a třetí otázce – Zajištěného cizince nelze věznit

Co se týče otázky č. 2, odkázal Evropský soudní dvůr ke svému vlastnímu rozsudku ze 6. prosince 2011, Achughbabian (C‑329/11, EU:C:2011:807). „V uvedeném rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že směrnice 2008/115 brání právní úpravě členského státu, která za neoprávněný pobyt ukládá trestněprávní sankci, a to v rozsahu, v němž lze podle této právní úpravy uložit trest odnětí svobody státnímu příslušníkovi třetí země, který sice na území uvedeného členského státu pobývá neoprávněně a není ochoten toto území opustit dobrovolně, ale nebyla vůči němu uplatněna donucovací opatření podle článku 8 této směrnice a v jeho případě – byl-li zajištěn za účelem přípravy a uskutečnění vyhoštění – ještě neuplynula maximální doba trvání tohoto zajištění,“ uvedl Evropský soudní dvůr.

Jiným slovy, osobu, která je zajištěna v zajišťovacím zařízení pro cizince, nelze za neoprávněný pobyt v zemi uvěznit. Současně však v následujícím odstavci Evropský soudní dvůr upozornil, že předmětná směrnice nebrání správnímu zajištění, a to s odkazem na stejnou judikaturu. Soud rovněž vyzdvihl, že národní orgány musí jednat s náležitou péčí a bez průtahů: „Soudní dvůr však upřesnil, že tato směrnice nebrání správnímu zajištění státního příslušníka třetí země za účelem určení oprávněnosti jeho pobytu. V tomto ohledu jsou příslušné orgány povinny jednat s náležitou péčí a bez průtahů zaujmout stanovisko k oprávněnosti pobytu dotyčné osoby.“

S odkazem na tzv. návratovou směrnici 2008/115 pak Soud uvedl: „Na základě těchto norem a postupů musí být s takovým státním příslušníkem třetí země vedeno řízení o navrácení, přičemž pořadí fází tohoto řízení odpovídá tomu, jak se stupňují opatření, která je třeba přijmout za účelem výkonu rozhodnutí o navrácení, a z hlediska zbavení svobody toto řízení umožňuje nanejvýš zajištění ve zvláštním zařízení, toto zajištění je však v článcích 15 a 16 této směrnice striktně regulováno, a to zejména s cílem zajistit dodržování základních práv dotyčných státních příslušníků třetích zemí – viz zejména rozsudek ze dne 28. dubna 2011, El Dridi, C‑61/11 PPU, EU:C:2011:268, body 41 a 42

Francie nezahájila s Affum řízení dle návratové směrnice

Poté ovšem ve stati vázající se k neoprávněnému vstupu do Franice Soud doslova uvedl: „Co se týče věci v původním řízení, je nesporné, že francouzské orgány dosud nezahájily s S. Affum žádné řízení o navrácení podle směrnice 2008/115.“ V takovém případě Affumová nebyla zajištěna podle podmínek vyjmenovaných v předmětné směrnici.

S odkazem k Schengenskému hraničnímu kodexu, který stanovuje vnitřní a vnější hranici států schengenské smlouvy pak Soud uvádí: „Je nesporné, že S. Affum nebyla zadržena na základě čl. L. 621-2 odst. 1 CESEDA, ve znění zákona ze dne 31. prosince 2012, který stanoví trest odnětí svobody za neoprávněný vstup státního příslušníka třetí země na francouzské území přes vnější hranici,“ uvádí se v rozhodnutí Soudu k francouzskému postupu. „Na základě této skutečnosti každopádně nelze tuto neoprávněně pobývající státní příslušnici třetí země vyloučit z působnosti směrnice 2008/115 podle jejího čl. 2 odst. 2 písm. a),“ upozorňuje Soud.

Uvězněním cizince by bylo mařeno vyhoštění

Fakt, že imigrant nezákonně přejde nikoli vnější hranice, ale hranice mezi členskými státy Schengenu, neznamená, že státy takové osoby nezajistí. Musí tak ovšem činit za zákonně stanovených  podmínek. Před Soudem to uvedl zástupce Evropské komise: Účelem předmětného ustanovení  je umožnit členským státům, aby i nadále na svých vnějších hranicích uplatňovaly zjednodušené vnitrostátní postupy navracení bez nutnosti dodržovat všechny fáze postupů stanovených touto směrnicí, a to v zájmu co nejrychlejšího vyhoštění státních příslušníků třetích zemí zastavených při překračování těchto hranic. V tomto kontextu je účelem návratové směrnice zajistit, aby vnitrostátní zjednodušené postupy splňovaly minimální záruky stanovené směrnicí 2008/115, mezi něž patří zejména podmínky zajištění upravené v článcích 16 a 17 této směrnice, uvádí se v rozhodnutí. Každý členský stát musí před vyhoštěním z EU vydat rozhodnutí v co nejkratší lhůtě, aby byla osoba přepravena do státu oprávněného vést řízení o navrácení. „Je zjevné, že by se uložením trestu odnětí svobody tomuto státnímu příslušníkovi a výkonem tohoto trestu před jeho přepravením do posledně uvedeného členského státu oddálilo zahájení uvedeného řízení, a tím i skutečné vyhoštění dotyčného státního příslušníka, čímž by byl narušen užitečný účinek této směrnice,“ konstatuje v odpovědi na dotazy francouzského kasačního soudu Evropský soudní dvůr.

Odpověď Evropského soudního dvora na otázku č. 2 a č. 3

Na základě všech předcházejících úvah je třeba na druhou a třetí otázku odpovědět tak, že směrnice 2008/115 musí být vykládána v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která umožňuje, aby státnímu příslušníkovi třetí země, s nímž dosud nebylo ukončeno řízení o navrácení upravené touto směrnicí, byl uložen trest odnětí svobody již pro samotný neoprávněný vstup přes vnitřní hranici, jehož důsledkem je neoprávněný pobyt. Tento výklad platí rovněž tehdy, může-li být dotyčný státní příslušník převzat jiným členským státem na základě dohody nebo ujednání ve smyslu čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice.

Irena Válová