Změna ve veřejném opatrovnictví: Pelikán chce ulevit malým obcím

V současné době je v ČR 36 tisíc osob s omezenou svéprávností

Mnoho, zvláště malých, obcí se potýká s problémem, že nezvládají agendu tzv. veřejného opatrovnictví. Tedy péči o osoby zbavené soudem svéprávnosti. Problémem je, že soud musí dnes určit ze zákona veřejným opatrovníkem obec, kde má opatrovanec trvalé bydliště. A to bez ohledu právě na kapacity obce. Jak zjistila Česká justice, Ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh zákona, který by tento stav změnil: soud by mohl určit veřejným opatrovníkem i jinou, vhodnější obec. Obcím by se navíc umožnilo uzavírat smlouvy o přenesení výkonu veřejného opatrovnictví.

V současné době zákon umožnuje soudu jmenovat veřejným opatrovníkem pouze obec, kde má opatrovanec trvalé bydliště či právnickou osobu k tomu touto obcí zřízenou.

Nový odstavec § 471 NOZ:

(3) Veřejným opatrovníkem je obec, kde má opatrovanec bydliště; neskýtá-li však záruky řádného výkonu své funkce, může soud veřejným opatrovníkem jmenovat jinou vhodnou obec. Soud může veřejným opatrovníkem jmenovat také obec, která pro obec jinak příslušnou vykonává opatrovnictví za podmínek stanovených jiným zákonem.

Návrh změny zákona reaguje na praktické potíže s přetížeností obcí při výkonu veřejného opatrovnictví. Primární volbou soudu pro určení opatrovníka je nadále stanovení obce dle bydliště osoby. Není-li však tato obec schopna opatrovnictví řádně vykonávat nebo neplní-li řádně své povinnosti, je možno určit i jinou vhodnou obec. „Jedná se tedy typicky o případy, kdy obec příslušná dle bydliště nemá dostatečné kapacity (personální, technické apod.) na to, aby zvládla funkci veřejného opatrovníka vykonávat (například menší obec je příslušnou obcí dle bydliště velkému množství osob v blízkém zdravotním či sociálním zařízení)“, argumentuje MSp v důvodové zprávě k návrhu zákona, kterou má Česká justice k dispozici.

Zákon tak ponechává na úvaze soudu, která obec bude zvolena, přičemž soud může přihlédnout jednak k hledisku místa, tedy aby opatrovník a opatrovanec k sobě měli co nejblíže, ale může vzít v potaz hledisko efektivity výkonu opatrovnictví. Tedy zda setrvá na obci pouze se základním rozsahem přenesené působnosti (obec typu I.), anebo zvážit, zda pro konkrétní situaci nebude vhodnější přesun opatrovnictví na obec II. typu, tedy na obec s pověřeným obecním úřadem, případně i obec III. typu, s rozšířenou působností. „Volba konkrétní obce tedy bude na soudu, který by měl v kooperaci s dotčenými obcemi vybrat nejvhodnější možné řešení pro konkrétní situaci a konkrétního opatrovance“, stojí v předkládací zprávě.

Další novinkou je povinné školení pro úředníky obce, kteří by agendu veřejného opatrovnictví vykonávali. Ti by skládali zkoušky především ze znalostí zákonů, například občanského zákoníku, insolvenčního zákona či exekučního zákona. Zkoušky by podle zjištění České justice měl pro obce vykonávat Institut veřejné správy při Ministerstvu vnitra.
Nově by také obce musely pravidelně podávat informace o výkonu veřejného opatrovnictví a to Ministerstvu vnitra. Ačkoliv materiál tuto oblast konkrétně neřeší, navrhuje se v něm do budoucna obcím poskytnout také finance ze státního rozpočtu na výkon agendy spojené s veřejným opatrovnictvím. Obcím, které budou veřejné opatrovnictví vykonávat, by podle návrhu mělo připadnout ze státního rozpočtu minimálně 327 mil. Kč, v ideálním případě až 424 mil. Kč. Náklady obce na jednoho opatrovance vypočetl materiál na 29 361 Kč ročně.

V současné době je v ČR 36 tisíc osob s omezenou svéprávností. Obcí, které vykonávají roli opatrovníka je 1285 a mají svěřeno do péče celkem 11 140 opatrovanců. Podle zjištění České justice je poměr mezi obcemi, kde vykonává roli veřejného opatrovníka úředník obce a kde přímo starosta, přibližně půl na půl.

(epa)