Povinné darování potravin? Podle senátorů jde o princip vyvlastňování jako za totality

Potraviny, které by jinak skončily jako odpad, pomáhají lidem v nouzi Foto: Wikipedia

Sporu u Ústavního soudu kvůli nové povinnosti obchodních řetězců darovat vyřazené potraviny na charitu se vláda zastoupená ministrem zemědělství a předsedou Legislativní rady vlády zúčastní. Stížnost na novou zákonnou povinnost podala skupina senátorů v čele s Ivem Valentou (SsČR). Nevyužité jídlo budou nově muset velké obchody s potravinami darovat charitativním organizacím zabývající se sociálními službami. Podle senátorů jde ale o princip vyvlastnění a porušení ústavních principů a Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud musí nyní posoudit, zda je nedávno schválená novela zákona o potravinách, která obchodům nad 400 m2 nařizuje vyřazené, ale zdravotně nezávadné potraviny věnovat předem určeným humanitárním nebo charitativním organizacím, které poskytují potravinovou pomoc. Pokud by se obchodníci nařízením neřídili, hrozí jim pokuta až do výše 10 milionů korun.

Povinná účast na charitě je ale podle senátorů zásahem do ústavních principů. Právní zástupce jejich skupiny je advokát Zdeněk Koudelka, který novelu dokonce přirovnává k praktikám totalitních režimů.
Vláda stane před Ústavním soudem coby vedlejší účastník řízení. Do 18. srpna má za kabinet vypracovat vyjádření předseda Legislativní rada vlády Jiří Dienstbier (ČSSD), ale i dotčený ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL). Na posledním jednání vlády doporučení návrh projednali ministři.

Nařízené dary

Stát musí podle předkladatelů v první řadě chránit vlastnické právo. „Nikdo nemůže být nucen s výjimkou případů obecně uznaných v ústavních normách se svého majetku zbavovat,“ uvádí v návrhu k Ústavnímu soudu předkladatelé, aniž by zpochybňoval dobré úmysly, které ke vzniku normy vedly, a připomíná, že jde o politické rozhodnutí. Zpochybňuje zejména zákonnou povinnost poskytovat potraviny jen pro někoho. Součástí vlastnického práva je svoboda věc držet a nakládat s ní. „Pokud chce stát někomu něco dát bezplatně, může to učinit, ale nikoli tím, že někomu něco přikáže předat jinému, ale tím, že tyto věci nakoupí, zaplatí a pak je jiným osobám daruje“ vysvětluje advokát Zdeněk Koudelka. „Nucené bezplatné předání části majetku jiným soukromoprávním osobám je způsob ústavně nemožný,“ napadá přijatou změnu zákona.

Zákon navíc stanovuje, že potraviny půjdou charitám určeným ministerstvem zemědělství. Jednat se bude o organizace zaměřené na chudé, tedy v sociálních službách. Jenže senátoři namítají, že zákon zapomíná, že by potraviny mohly být využity například i ke krmení zvířat v zoologické zahradě nebo je dát do útulku pro opuštěná zvířata.

Arizační přístup

Smluvní přímus, který zákonná novinka de facto zavádí, je v českém právu možný, ale obvykle bývá založen na protiplnění. Předkladatelé ukazují na příklad povinného ručení, kdy stát nařizuje pojištění vozidla. I v tomto případě vzniká protihodnota. Povinnost daru v tomto případě označuje Zdeněk Koudelka jako velice nebezpečnou. „Darovací smluvní přímus je z hlediska charakteru státu velmi nebezpečný pro právní stát, neboť tak stát zastřešeným právním jednáním fakticky vyvlastňuje bez náhrady navenek formou darování – nuceného bezplatného poskytnutí, majetku,“ píše v návrhu.

Senátor Ivo Valenta (vlevo), v popředí advokát Zdeněk Koudelka Foto: Eva Paseková
Senátor Ivo Valenta (vlevo), v popředí advokát Zdeněk Koudelka Foto: Eva Paseková

K příkladu se pak nebojí sáhnout ani k ostřejšímu přirovnání. „Německý nacistický stát vázal ještě před vypuknutím druhé světové války povolení k vystěhování bohatých Židů na nucené darování či prodej hluboce pod cenou jejich majetku státu či árijským osobám,“ stojí v materiálu, který má teď Ústavní soud na stole. „Šlo o arizační přístup,“ dodává autor.

Připomíná i komunistickou totalitní praxi, kdy docházelo k nucenému uzavírání darovacích smluv v případě soukromých zemědělských usedlostí a pozemků ve prospěch státu nebo zemědělského družstva. „Přitom nacistický ani komunistický režim si nedal tyto postupy uzákonit, ale jen je fakticky uplatňoval – styděl se takové státní okrádání formalizovat právním předpisem. Nyní se již stát uzákonění smluvního darovacího přímusu neobává a činí jej,“ píše v návrhu na zrušení předpisu o povinném darování vadných potravin ve prospěch sociálně slabých Zdeněk Koudelka za senátory.

Kdo zaplatí dopravu?

Další trhlinu zákona vidí kritici v případné odpovědnosti za škodu v případě, že by například někdo z konzumentů vyřazených potravin utrpěl zdravotní potíže. „Zákon neřeší to, že potraviny sice u podnikatele byly bezpečné, ale vzhledem k převozu a následné manipulaci u charitativních nebo humanitárních organizací a vzhledem k tomu, že již jejich bezpečnost byla na mezní hranici, tuto bezpečnost ztratily,“ připomínají. Zároveň předpis neřeší ani to, kdo zaplatí náklady na jejich přepravu.

Problém je i nevyřešená otázka vlastnictví z hlediska ústavních principů. Povinnost zbavit se bezplatně vlastnictví Ústava nezná. Vlastnictví je spojeno s povinností nějak jednat nebo se něčeho zdržet. „To by nešlo o závaznost vlastnictví, ale vyvlastnění,“ tvrdí advokát skupiny senátorů.

Vyvlastněné potraviny

Povinnost bezplatně poskytovat vyřazené potraviny je podle senátorských kritiků jejich vyvlastnění. Vyvlastňování sice české zákony znají. Nicméně vždy musí jít o veřejný zájem a v zásadě probíhá za náhradu, nikoli zdarma. V tomto případě je podle nich o nezákonné, protože není naplněna podmínka náhrady.

Ani druhá podmínka vyvlastnění, tedy veřejný zájem, tak jak stojí v Listině základních práv a svobod, není v tomto případě naplněna. Boj proti chudobě je totiž podle nich zájmem obecným, nikoli veřejným. O ten by šlo, pokud by boj s chudobou probíhal například skrze výběr daní nebo skrze veřejný subjekt. To ale charitativní organizace podle předkladatelů nesplňují.

Vyvlastnění je navíc individuální právní akt. To znamená, že musí být v konkrétním případě soudně přezkoumatelný. Jenže soudní přezkoumání není možné, pokud vyvlastnění vyplývá přímo ze zákona. Podle zpracovatele návrhu Zdeňka Koudelky je tak v tomto případě vyloučená soudní ochrana podnikatelů. Opírá se navíc o starší rozhodnutí Ústavního soudu, který odmítl vyvlastňovací zákony pro konkrétní případy. Nejprve tak rozhodl v případě jezů na Labi v roce 2005, o čtyři roky později i pro případ stavby letištní dráhy.

Naturální daň

V případě podpory klientů sociálních služeb může stát zavést naturální daň, uznává Koudelka. Jejím příjemcem ovšem musí být sám stát, který ji dále musí přerozdělit. Rozdělovat vybranou daň rozhodně nemůže soukromý subjekt, upozorňuje advokát. „Daň ze své podstaty jako veřejnoprávní dávka nemůže být vybírána soukromými subjekty pro jejich soukromoprávní činnost, byť to může být činnost považována za pozitivní,“ napadá schválenou normu skupina senátorů.

Zároveň daň nesmí být svévolná ani diskriminační. Nesmí proto platit jen pro někoho a ve prospěch jen někoho. To v případě, kdy se povinnost bude vztahovat pouze na obchody s prodejní plochou větší než 400 m2, jde naplnit jen těžko. „Pokud stát uzná nutnost takovéto podpory a tedy, že jde o část veřejné politiky hodné veřejnoprávní podpory, má zatížit nutným zvýšením příjmů státu všechny subjekty, ne jen některé potravinářské podnikatele,“ argumentuje návrh na zrušení nové pasáže zákona.

Sociální politika je věc státu

I přes nepopiratelnou nutnost sociální politiky je stále věcí státu a ten ji musí ze svých prostředků platit a organizovat ji. Není proto podle kritiků novely možné, aby tuto povinnost stát přenášel na vybrané podnikatele. Poukazují na příklad zrušení regulace bytového nájemného, o kterém rozhodl před časem Ústavní soud s tím, že ve snaze snížit výdaje za nájem lidem s finančními problémy, není možné tuto zátěž přenášet na majitelé domů a přenášet tak na ně tyto náklady. „jakoukoli státní politiku musí stát dělat za své peníze,“ argumentují senátoři.

Novinku do vládní novely zákona o potravinách a tabákových výrobcích dostal pomocí poslaneckého přílepku lidovecký poslanec Petr Koudela. Změna letos prošla legislativním procesem, včetně schválení v horní parlamentní komoře. Ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) její nutnost argumentoval například tím, že se v Česku vyhodí až 80 kilogramů potravin na osobu.

Darování nezávadných potravin, které by jinak obchodníci vyhodili do odpadu, funguje nově také v Itálii nebo Francii. Zatímco Italové možnost řešení šetrného nakládání s jídlem obchodům nabízí výměnou za snížením poplatku za odpad, Francouzi naopak zavádí vysoké pokuty za plýtvání jídlem. V Dánsku zase otevřeli supermarket vyloženě s prošlými potravinami, které se prodávají s výraznou slevou.

Vendula Stadlerová