Studie Exekutorské komory ke snižování tarifů: Ministerstvo spravedlnosti se odkloňuje od reality

Výsledky ukazují, že ČR má aktuálně jedny z vůbec nejpřísnějších podmínek přístupu k oddlužení

Zkreslující a zavádějící údaje – to jsou závěry Expertního stanoviska auditorské společnosti Grant Thornton k ”Analýze Ministerstva spravedlnosti ČR, týkající se problematiky exekučního prostředí s akcentem na dislokaci exekutorských úřadů a nákladovost exekuce”, kterou si nechala vypracovat Exekutorská komora ČR. Česká justice nyní přináší rozbor celého stanoviska. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) s kritikou nesouhlasí a argumentaci exekutorů považuje za falešnou.

Na základě ministerské analýzy o platech exekutorů  Pelikán (ANO) rozhodl o snížení exekutorského tarifu a odměn pro exekutora o celou jednu třetinu. „Analýza Ministerstva spravedlnosti účelově zkresluje ekonomickou situaci většiny exekutorských úřadů, a navíc běžně používá zjednodušující výpočty, které jsou nepřípustné a neodůvodnitelné. Ani dílčí kalkulace nelze přezkoumat,“ kritizuje stanovisko ministerskou analýzu.

O snižování tarifů čtěte zde: Exekutoři: Jsme zděšeni neprofesionalitou Pelikána. Ten považuje jejich námitky za absurdní a snižuje tarif

Jak dále stanovisko uvádí, v analýze byl porušen jeden ze základních předpokladů statistiky pro zobecňování, tedy že nelze zjištění pozorovaná na vzorku zobecňovat pro celé odvětví soudních exekucí. Nebyly do ní vůbec zahrnuty ztrátové úřady, jichž je celá řada a „průměr“ byl vypočten bez nich. Naopak do příjmů exekutorů byly zařazeny i příjmy z jiných zdrojů, než je samotná exekuční činnost. Ministerstvo navíc použilo porovnání hrubých příjmů exekutorů před zdaněním a odvody místo toho, aby porovnalo čisté peněžní příjmy po zdanění a po odvodech. Pelikán namítá, že data pocházela od Exekutorské komory a analýza má přinést průřezový pohled na exekutorské úřady.

Expertní stanovisko k analýze Ministerstva spravedlnosti od firmy Grand Thornton si můžete stáhnout zde.

Stanovisko kritizuje rovněž použitý výpočet změny cenové hladiny na základě meziroční inflace, který byl odvozen na základě viditelně zkreslujícího vzorce (27,3 % podle analýzy vs. skutečný 30,8% růst cenové hladiny v letech 2001 až 2015). Reálně tedy tarif podle EK pokrývá stále menší procento nákladů, které stále rostou.

V rámci analýzy došlo podle studie k dezinterpretaci dat, která byla pouze zprůměrována. „Expertní stanovisko dokládá, že průměrování dat v tomto případě není vhodným nástrojem a využití takových dat pak může postrádat interpretační hodnotu. Výnosy, se kterými analýza Ministerstva spravedlnosti počítá, jsou nadhodnocené, účelové a zavádějící,“ kritizuje dále Grant Thornton. „Není to jediný postup, který jsme zvolili, vedle toho jsme si data ověřovali z reálných dat finančních úřadů o skutečné ziskovosti exekutorských úřadů,“ uvedl Pelikán. „Dovedu si představit, že některé úřady zaniknou, ale obavu z toho nemám,“ dodal.

„Modelový úřad“ neexistuje

Ministerstvo spravedlnosti přišlo s tzv. “modelovým úřadem“, v němž používá průměrnou výši vymáhané pohledávky místo mediánu (průměr = 60 000 Kč vs. medián = 9 000 Kč), který podle studie více odpovídá realitě, neboť 60 % vymáhaných pohledávek je do 10 000 Kč. Tato vyšší “průměrná” jistina vymáhané pohledávky u „modelového úřadu“ použitá v analýze MSp trojnásobně zvyšuje odměnu exekutora (místo obvyklé odměny ve výši 3 000,- Kč počítá analýza s částkou ve výši 9 000 Kč. Tímto došlo u “modelového úřadu“ použitého v analýze MS k výraznému nadhodnocení příjmů.
Dalším odklonem od reality, pokračuje stanovisko, který způsobuje významné nadhodnocení příjmů, je zjednodušená teze, že doba inkasování pohledávek je pouze na jeden rok. V praxi je průměrná doba trvání celého řízení deset let (jen přímé vymáhání končící úspěšným vymožením formou splátek, srážek nebo prodeje nemovitosti trvá v průměru pět let), přičemž se na něj po celou dobu vedení řízení váží patřičné náklady, které ovšem často nejsou pokryty výnosy z vymožené exekuce. „Za patnáct let činnosti soudních exekutorů bylo zahájeno 6,8 milionu exekucí a ukončeny byly pouze 2,2 miliony exekucí. Z roku 2005 ještě běží 49 % tehdy zahájených exekucí, z roku 2006 jich běží dokonce 72 %. Existenci 4,5 milionu nyní běžících exekučních řízení ministerstvo ve své analýze a modelu ignoruje. A to celkový počet neskončených exekucí každoročně narůstá o 400 až 500 tisíc.“

Podhodnocené náklady

Podle stanoviska v analýze byla opomenuta významná část nákladů soudních exekutorů, a tedy nepopisuje objektivně realitu jejich činnosti. Kriticky podhodnocený je počet zaměstnanců “modelového úřadu” a s ním souvisí opomenutí nákladů na spisy z minulých let. „Model“ počítá se čtyřmi zaměstnanci, přičemž v realitě připadá na jeden exekutorský úřad průměrně dvacet zaměstnanců, kteří řeší i neukončené exekuce z minulých let – průměrně jich každý úřad vede třicet tisíc.
Analýza nebere v potaz rovněž prvotní investice i nutnou obměnu vybavení úřadu (aut, IT techniky, vybavení kanceláří apod.). Navíc náklad vymezený na opravy a údržby majetku je značně podhodnocený. Výrazně podhodnoceny byly i další náklady, které u “modelového úřadu” neodpovídají realitě, jako jsou náklady na účetnictví, nájem, provoz informačních systémů i například náklady na telefony či kancelářské potřeby. Tyto neodpovídají ani reálnému počtu zaměstnanců, natož relevantnímu počtu vedených spisů.
Propočty a modely v ministerské analýze také nepracují se starými exekucemi, které je potřeba stále administrovat, ani s trendem klesající vymahatelnosti exekucí (tedy budoucím vývojem). Exekutoři vedou 4,5 milionu běžících exekucí, což je průměrně 30 000 na jeden úřad. “Modelový úřad” z analýzy ale počítá s 2400 exekucemi, které se každý rok zahájí a ten samý rok skončí pouze minimum z nich.

„Zmiňovaný „trh s exekucemi“ ve skutečnosti není podle studie trhem, ale výkonem funkce státu delegovaným na soudní exekutory jako úřední osoby za přísně regulovaných podmínek. Exekutoři v řízení konají z úřední povinnosti, nevybírají si účastníky, místo svého výkonu ani nestanoví podmínky výkonu.“

Expertní stanovisko společnosti Grant Thornton nakonec uvádí, že nynější ekonomická situace exekutorských úřadů je napjatá a v případě dalšího poklesu vymahatelnosti se může stát kritickou.

Ministr spravedlnosti argumenty EK odmítá. „Snížení o jednu třetinu je v podstatě takovou opatrností, my jsme přesvědčeni, že by ten systém zvládl i podstatně větší snížení,“ řekl v reakci na studii. Pokud by byl systém bezproblémový, očekává další snížení. Argumentaci exekutorů považuje za falešnou, stejné námitky se podle něj dají použít na jakoukoliv analýzu tohoto typu.

Dušan Šrámek