Ministerstvo spravedlnosti chce zpřísnit zkoušky insolvenčních správců

Nedostatečná odborná úroveň uchazečů o zkoušky insolvenčních správců, nejasný způsob jejich hodnocení či lehkomyslný přístup ke zkouškám – to jsou některé z oblastí, které detekovalo Ministerstvo spravedlnosti ohledně zkoušek insolvenčních správců. Z těchto důvodů proto resort zpracovává vyhlášku, která má nedostatky zjištěné aplikační praxí podaří zcela odstranit, nebo alespoň výrazně omezit jejich rozsah a závažnost.

Ministerstvo spravedlnosti v rámci koncepce zkvalitňování výkonu funkce insolvenčního správce, jejíž potřeba z Programového prohlášení Vlády České republiky a z Koaliční smlouvy přímo vyplývá, resp. též v rámci soustavného a dlouhodobého prověřování znalostí a odborné úrovně uchazečů o vykonání zkoušky nebo zvláštní zkoušky insolvenčního správce, identifikovalo v zásadě tři stěžejní problematické oblasti:
příliš obecně formulovanou právní úpravu týkající se složení zkušebních komisí pro zkoušky a zvláštní zkoušky insolvenčních správců a způsobu jejich hodnocení jednotlivých uchazečů z dílčích oblastí, které se u těchto zkoušek prověřují.

Jako další problém vidí ministerstvo dlouhodobě nedostatečnou odbornou úroveň uchazečů o vykonání zkoušky nebo zvláštní zkoušky insolvenčního správce negativně se projevující pozvolným poklesem kvality následného výkonu funkce insolvenčního správce těmi uchazeči, kteří u zkoušky nebo zvláštní zkoušky uspějí a v neposlední řadě nehospodárný přístup k celkové organizaci zkoušek a zvláštních zkoušek insolvenčních správců, který je způsoben lehkomyslným přístupem uchazečů k institutu zkoušky insolvenčního správce jako takové, kdy není neobvyklé, že se z původně pozvaného počtu uchazečů na konkrétní termín zkoušky dostaví jen jeho třetina. Z těchto důvodů proto ministerstvo přistoupilo ke zpracování vyhlášky, díky níž se nedostatky zjištěné aplikační praxí podaří zcela odstranit, nebo alespoň výrazně omezit jejich rozsah a závažnost.

Nejméně 80 procent

K prohloubení odborné připravenosti uchazečů o vykonání zkoušek insolvenčního správce znění vyhlášky počítá s tím, že bude při vyhodnocování odborných znalostí prověřovaných u uchazečů při ústní části zkoušek insolvenčních správců kladen důraz na jejich znalosti v oblasti insolvenčního práva a povinností insolvenčního správce při výkonu své funkce, a to například takovým způsobem, že v souladu se zněním ustanovení § 10 odst. 7 vyhlášky (tzn., že se tento požadavek netýká ústní části zvláštních zkoušek) bude moci uchazeč úspěšně vykonat ústní část zkoušky pouze v případě, že celkové hodnocení zkušební komise (určené jako aritmetický průměr procentuálních hodnocení jednotlivých členů komise) dosáhne alespoň 80 % a zároveň hodnocení vědomostí uchazeče z oblasti insolvenčního práva a povinností insolvenčního správce předsedou komise dosáhne alespoň 80 %. K úspěšnému vykonání ústní části zkoušky insolvenčního správce však bude třeba splnit též třetí nezbytný předpoklad spočívající v tom, že hodnocení uchazeče ostatními členy komise v každé ze zbývajících prověřovaných oblastí (tj. mimo oblast insolvenčního práva a povinností souvisejících s výkonem funkce insolvenčního správce) dosáhne alespoň 50 %.

Pokles odborné úrovně

Ministerstvo již dlouhodobě eviduje pokles odborné úrovně uchazečů o vykonání zkoušky insolvenčního správce. Vyhláška proto obsahuje také mechanismy, které ministerstvu umožní pomyslný rámec teoretických vědomostí, ale i znalostí uchazeče o vykonání zkoušky z praxe, výrazně rozšířit. Tyto mechanismy se vztahují zejména k nastavení zkoušek insolvenčních správců jako takových, které podle platné právní úpravy vykazují dílčí nedostatky způsobilé negativně ovlivnit komplexní posouzení odborné připravenosti jednotlivých uchazečů. Zřejmě nejvýraznější změnou, kterou znění vyhlášky ve vztahu k tomuto bodu přináší, je však úprava mechanismu zvláštní části zkoušky insolvenčního správce, která by měla být nově složena ze dvou částí, a to z části písemné, jejímž předmětem bude zpracování případové studie zaměřené na činnost insolvenčního správce se zvláštním povolením, a části ústní, při níž budou (vedle obecných znalostí vážících se k činnosti insolvenčního správce se zvláštním povolením) nově prověřovány také znalosti uchazeče vážící se ke konkrétnímu případu (tj. případová studie pro zvláštní zkoušku), který byl uchazeč při písemné části zvláštní zkoušky povinen zpracovat, a z obhajoby případové studie pro zvláštní zkoušku.

Cílem této změny má být především zpřísnit kritérium odborné připravenosti uchazeče žádajícího o vykonání zvláštní zkoušky (resp. budoucího insolvenčního správce se zvláštním povolením). „Zpřísněním požadavků, které musí uchazeč o vykonání zvláštní zkoušky insolvenčního správce splnit, aby mohl funkci insolvenčního správce se zvláštním povolením vykonávat, se proto dosáhne maximální přirozené eliminace výše zmíněných negativních situací, aniž by bylo třeba pravidlo, že funkci insolvenčního správce se zvláštním povolením smí v praxi vykonávat pouze osoba, která má zkušenosti také s výkonem funkce insolvenčního správce s „obecným povolením“, ve vyhlášce stanovit výslovně.“

Dušan Šrámek