Soudní tlumočníci už nebudou znalci, čeká je vlastní zákon

Nový zákon o soudních tlumočnících a překladatelích stanoví jasné a přísnější podmínky pro vznik tlumočnického a překladatelského oprávnění a umožní vyšší odměny za odvedenou práci Foto: archiv

Podmínky pro soudní tlumočníky a překladatele platí už skoro padesát let více méně stejně. Upravuje je společný zákon o znalcích, který ani nerozlišuje mezi soudním tlumočníkem a soudním překladatelem. Současné nastavení je terčem kritiky mimo jiné kvůli svému nedostatečnému řešení nastavení kvalifikačních kritérií. To se má s nyní navrhovaným zákonem, jehož znění má Česká justice k dispozici, změnit. Tlumočníci by nově mohli počítat i s navýšením svých odměn.

Po změně volají tlumočníci, odborná veřejnost i veřejná správa už dlouho. Stále používaná úprava se totiž od roku 1967 příliš nezměnila a od reality ji dělí například i zastaralá terminologie. „K platné právní úpravě nelze než uzavřít, že specifickým problémům soudních tlumočníků a soudních překladatelů charakteristickým pro dnešní dobu je v současné době věnována pouze torzovitá a kusá právní úprava vykazující mezery a naopak postrádající logiku a celkový koncept,“ uvádí důvodová zpráva navrhovaného nového zákona o soudních tlumočnících a překladatelích, která je nyní v připomínkovém řízení.

Co tlumočník, to překladatel

Zákon o soudních znalcích dnes mezi jednotlivými profesemi nerozlišuje. Práce soudního tlumočníka a překladatele nesouvisí jen s tlumočením v soudní síni. Často mají na stole překlady dokumentů, například plných mocí, rodných, úmrtních nebo oddacích listů, kupních smluv či výpisů z trestních rejstříků. Tlumočí se od kriminálek až po svatební obřady, jednání u notáře nebo i u testů pro získání řidičského průkazu.

Jenže s dobou se vyvinuly i obě profese. Zatímco tlumočníkem se myslí profesionál, který ústně tlumočí z cizí či do cizí řeči, práce překladatele pak probíhá v písemné podobě. Ačkoli se většina profesionálů dnes obvykle specializuje pouze na jednu z činností, v případě soudního tlumočení a překladů mohou, alespoň podle zákona, vykonávat oboje.

Se znalci do jednoho pytle

Navíc se na tlumočníky vztahují stejná pravidla jako na soudní znalce. To je do značné míry limituje. Změna v zákoně v případě tlumočníků by rovněž znamenala změnu pro soudní znalce. „Dosavadní praxe totiž ukázala, že právní úprava činnosti soudních tlumočníků a soudních překladatelů zdaleka nepotřebuje natolik detailní řešení, jako je tomu v případě soudních znalců, jejichž činnosti determinuje velké množství oborů, odvětví a specializací,“ stojí v důvodové zprávě k navrhovanému zákonu.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán Foto: archiv
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán Foto: archiv

Nalézt řešení společné jak pro soudní znalce, tak tlumočníky a překladatele je i vzhledem k množství a roztříštěnosti znaleckých oborů nemožné. „Dá se předpokládat, že pokud by nové právní předpisy upravující tlumočnickou a překladatelskou činnost nebyly v blízké době přijaty, prohloubí se již existující problémy této profese a povede to celkově ke snížení kvality tlumočnických a překladatelských úkonů,“ připomíná ministerstvo spravedlnosti nutnost vzniku nového zákona.

Minimální standard

Nová úprava se zaměřuje i na kvalifikační předpoklady tlumočníků. Soudní tlumočník musí nyní prokázat alespoň pětiletou praxi v oboru. Konkrétní odbornou zkoušku či stupeň dosaženého vzdělání v současnosti sice nyní zákon po tlumočnících nepožaduje, v praxi ale platí, že krajské soudy zpravidla požadují magisterské vysokoškolské vzdělání v příslušném jazyce buď v programu překladatel, tlumočník nebo učitelství či filologie.
Uznávají i speciální státní jazykovou zkoušku tlumočnickou nebo překladatelskou. V posledních pěti letech navíc krajské soudy, které tlumočníky do seznamu zapisují, vyžadují i splnění dvousemestrálního kurzu na právnické fakultě.

Konkrétní požadavky na odbornou kvalifikaci ale ani nově navrhovaný zákon neudává. Stanovit je má zvlášť vyhláška ministerstva spravedlnosti. „Dojde tak k odstranění uvážení jednotlivých orgánů o tom, zda osobu jmenovat či nejmenovat, a tedy ke zvýšení právní jistoty a legitimního očekávání žadatelů o vznik tlumočnického nebo překladatelského oprávnění. Navržená právní úprava tak zajišťuje spravedlivý a rovný přístup do odvětví na základě zápisu do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů tím, že vytváří standardní, jednotné a pro všechny žadatele o zápis stejné podmínky,“ tvrdí ministerstvo v důvodové zprávě k zákonu. Již aktivní tlumočníci, kteří ovšem nové nároky nesplní, budou mít na doplnění požadovaných kritérií lhůtu pěti let.

Vstupní zkouška – NSS proti vyhlášce

Nároky budou souviset i se vstupní zkouškou, bez které nebude možný zápis do seznamu soudních tlumočníků a překladatelů. Ministerstvo spravedlnosti plánuje zavést také novou vstupní zkoušku, kterou by podle něj zavedlo rovné podmínky pro tlumočníky.
Splnění zkoušky bude zajišťovat Justiční akademie a spojená bude s jednodenním kurzem. Tlumočník či překladatel za zkoušku pak zaplatí 3000 korun. Povinná by měla být podobně jako v případě jiných profesí i pojistka za případnou škodu.

To se ale nelíbí Nejvyššímu správnímu soudu. Pokud je možné, aby zákon kritéria uváděl, není nutné, aby byla upravována vyhláškou. „Mám za to, že kvalifikační předpoklady by měly být zakotveny v zákoně přinejmenším v tom ohledu, že stanoví požadované vzdělání pregraduální i specializační a délku požadované praxe. Ostatně příslušná pasáž navrhované prováděcí vyhlášky, jež je přílohou návrhu zákona, není natolik detailní, aby ji nebylo možno po úpravách vtělit přímo do zákona,“ napsal ve své zásadní připomínce k návrhu předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

Předseda NSS Josef Baxa při projevu na sněmu Soudcovské unie Foto: Eva Paseková
Předseda NSS Josef Baxa při projevu na sněmu Soudcovské unie Foto: Eva Paseková

Dlouhodobý problém s nedostatkem tlumočníků na některé například exotické jazyky by podle Baxy striktní požadavky mohly ještě více prohloubit. „Vedle toho by zákon měl znát mechanismus umožňující v odůvodněných případech (např. u vzácných jazyků) z kvalifikačních standardů slevit,“ napsal ministerstvu spravedlnosti.

Novinka z pera ministerstva spravedlnosti počítá dále mimo jiné i s nárokem zápisu do seznamu soudních tlumočníků a překladatelů. Dosud závisí totiž na konkrétním uvážení a rozhodnutí krajského soudu, pro příště bude tlumočník při splnění všech kritérií na základě svého požádání do seznamu podle zákona zapsán.

Zamrzlé odměny

Překladatelé a tlumočníci by si měli díky zákonu konečně po letech přilepšit. „Pozitivní opatření, které by mělo vést k větší motivaci soudních tlumočníků a soudních překladatelů, lze pak spatřovat v revizi systému odměňování a v navýšení současné úrovně odměny a náhrad,“ píše ministerstvo.

Dnes si tlumočníci účtují za hodinu tlumočení či stránku textu od sta do 350 korun hrubého, v případě překladu z cizího do cizího jazyka pak od 150 do 350 korun. „Toto rozmezí by mělo být zvýšeno u soudního tlumočníka na 300 až 550 Kč za hodinu tlumočení. U soudního překladatele by se měla sazba navýšit za jednu normostranu překladu na částku 200 až 450 Kč,“ slibuje rezort.

Konec papírování?

Norma, která by měla začít v praxi fungovat od začátku roku 2018, počítá také s vyšší mírou elektronizace. Zavádí dálkový přístup i například elektronické tlumočnické a překladatelské deníky, které by měly nahradit současné papírové. Na ministerstvu spravedlnosti má vzniknout nový systém elektronické evidence tlumočnických a překladatelských úkonů. Tlumočníci, soudy či policie by do něj konečně měli mít dálkový přístup.

Vendula Stadlerová