Roman Fiala a právo v době stěhování národů: K vítězství ve válce vždy vede statečnost a prozíravost konkrétních lidí

Náleží skutečná moc ve státě opravdu v plném rozsahu jeho orgánům, když občanské aktivity mají stále častěji schopnost zcela zabránit realizaci moci státu? pokládá zásadní otázku místopředseda Nejvyššího soudu a Roman Fiala. Foto: Irena Válová

V respektované společnosti myslitelů jako je Miroslav Bárta, Václav Cílek nebo Petr Robejšek se ocitl místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala už loni, když byl jeho text o právu v době stěhování národů zařazen do sborníku úvah pod názvem Povaha změny. Jeho cílem bylo popsat pravdivě stav věci, porozumět dramatickým jevům, jak se začaly odehrávat a tím umožnit řešení.

Nyní se Roman Fiala mezi myšlenkové lídry zařazuje znovu v pokračování Povahy změny, která vyjde v říjnu.

V rozhovoru, který Česká justice publikuje v sobotu, odkrývá, kudy se ubírá jeho uvažování o rychle se měnícím světě. Z jeho závěrů vyplývá, že již brzy bude klíčová otázka suverenity českého státu: „V rovině politické jsou otázky řešení migrační krize brány den ze dne vážněji a návrhy na jejich řešení začínají občas vypadat i realisticky. Nicméně stále je opomíjen zásadní právní i státoprávní rozměr celé problematiky. Problém pohybu statisíců lidí po území evropských státu zdaleka není jen problémem ekonomickým, bezpečnostním či organizačním. Postavení těchto lidí, jejich činy i vztahy mají bezpočet právních významů a důsledků. Klíčem k právnímu řešení těchto otázek je nepochybně pojmenování dlouho opomíjeného problému suverenity jednotlivých evropských států,“ upozorňuje místopředseda Nejvyššího soudu.

Občanské iniciativy jsou schopné bránit realizaci moci

Mýlil by se ovšem ten, kdo by suverenitu státu poměřoval pouze postavením českého státu vůči státům jiným nebo vůči mezinárodním organizacím. O suverenitu mohou stát připravovat i jeho vlastní občané: „Problémy se dnes dotýkají všech základních aspektů realizace státní suverenity. Stále méně je jasné, kdo je suverénem představujícím reálnou moc. Jaká je jeho legitimita. Náleží skutečná moc ve státě opravdu v plném rozsahu jeho orgánům, když občanské aktivity mají stále častěji schopnost zcela zabránit realizaci moci státu? Když teze ,primátu občana nad státem´ vyústila v beztrestné vydírání společnosti jednotlivci?,“ pokládá řečnickou otázku Roman Fiala.

Stát se postupně rozpadá

Vůči nadnárodní organizaci, kterou je Evropská unie, pak Roman Fiala podotýká: „V Evropě je stále více rozostřena jednoznačnost vymezení teritoria, které suverén má ovládat. Dobrovolně byla řada funkcí jednotlivých států postupně převáděna na evropské společenství. Stále méně je však jasné, jak vážně nadnárodní společenství tyto ,postoupené´ funkce přijalo a především, jakým způsobem nebo možná ještě lépe řečeno, zda vůbec, je dnes realizuje.“

Výsledkem uvedených a dalších procesů, které Roman Fiala v rozhovoru uvádí, je rozpad státního systému, který není jen malou epizodou z mnoha: „Zdá se, že se nejedná o drobné a zanedbatelné drolení státního sytému, ale o jeho postupný celkový rozpad. Je smutné, že – jako v historii tolikrát – i teď si, jako lid v pohádce Hanse Christiana Andersena, odmítáme přiznat, že ,císař je nahý´“, a zřejmě spoléháme, že i dnes se objeví ,dítě´ nebo zkrátka někdo jiný než my, kdo evidentní pravdu vysloví nahlas. Dovolím se vrátit k tomu, co jsem řekl před chvílí. Jaká je současně legitimita státní moci, když volební účast je stále menší a menší?“

Podle slov Romany Fialy bude nadcházejících událostech odpovědnost každého jednotlivce stále větší a ve zlomových okamžicích se tak jako vždy v historii ukáže morální integrita každého z nás. „K vítězství ve válce vede a vždy vedla statečnost a prozíravost konkrétních lidí, bez ohledu na to, zda byli v roli geniálního vojevůdce, rozluštili nepřátelský kód, nebo bojovali na frontách,“ odpovídá místopředseda Nejvyššího soudu v rozhovoru na otázku, co mají činit lidé, kteří nemají žádnou moc a jsou jen obětí různých politik.
Irena Válová