Poslanec Tejc chce v insolvenčním zákoně zpřesnit definici úpadku

Někdejší předseda ústavně právního výboru Jeroným Tejc zůstane ve funkci náměstka ministra spravedlnosti. Foto: Eva Paseková

Definice úpadku v insolvenčním zákoně je sice z právního hlediska srozumitelná, ale v ekonomické realitě často není dostatečná pro jednoznačné určení, zda je podnik v úpadku. Z toho vychází pozměňovací návrh předsedy ústavně právního výboru, poslance a předsedy ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Jeronýma Tejce (ČSSD).

Tejc návrh připravil ve spolupráci s Centrem pro restrukturalizaci a insolvenci Podnikohospodářské fakulty VŠE. „Uvedeným záměrem zvýšit transparentnost insolvenčních řízení, a též před-insolvenčních fází, je tak pozměňovací návrh plně v souladu s jedním z hlavních cílů novely insolvenčního zákona,“ konstatuje poslanec.

Úpadek podniku představuje zásadní zlom v životě podniku. Proto je důležité, aby bylo jasné, kdy úpadek nastává, resp. aby bylo možné včas identifikovat jeho hrozbu, aby mohly být učiněny ozdravné nebo jiné kroky.

Tejc poukazuje na tzv. „spory o úpadek“, které se občas zdlouhavě a s nejistým výsledem řeší před insolvenčními soudy. Podstatně zásadnějším dopadem je nejistota, které čelí dlužníci, jejich management, věřitelé či regulátoři v situacích, které se neřeší v insolvenční řízení. „Tato nejistota přitom sebou nese poměrně vysoké ekonomické náklady, když na jedné straně je zde velké množství tzv. „zombie“ společností, které by měly do insolvenčního řízení vstoupit, přičemž na druhé straně řada společností musí problematicky prokazovat svojí platební schopnost pouze z důvodu existence nepodstatných, často oprávněně rozporovaných, neuhrazených závazků,“ je uvedeno v návrhu.

Chybí bližší definice úpadku

Z uvedených důvodů předložila skupina odborníků sdružených pod Centrem restrukturalizace a insolvence již před více než rokem odborné veřejnosti zabývající se problematikou restrukturalizací a insolvencí materiál směřující ke zvýšení přesnosti definice úpadku v její části týkající se platební neschopnosti.
Tento materiál byl následně předmětem několika odborných diskusí, včetně kolokvia za účasti zástupců justice, které proběhlo dne 3. 3. 2016 na půdě VŠE.

Dle insolvenčního zákona nastává úpadek v situaci, kdy má dlužník a) více věřitelů, b) peněžité závazky po splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ). Neschopnost plnění závazků se v určitých případech presumuje, zejména když dlužník neplní své závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (tzv. pozitivní domněnka platební neschopnosti, srov. § 3 odst. 2 IZ). „Bližší definice tohoto pojmu však v zákoně a, s ohledem na malý počet zásadních „sporů o úpadek“ u větších podniků, též v judikatuře chybí. Navrhovaná zákonná úprava vytváří předpoklady pro zavedení, prostřednictvím prováděcího právního předpisu, metodiky upřesňující definici pojmu platební neschopnosti, a to pomocí pojmu tzv. „mezery krytí“: rozdílu mezi výší splatných závazků a disponibilních prostředků dlužníka, a to na základě německé inspirace,“ vysvětluje předseda ústavně právního výboru podstatu svého návrhu.
Ten spočívá v tom, stanovit tzv. negativní domněnku platební neschopnosti, dle které může dlužník, jehož mezera krytí je nižší než desetina jeho splatných závazků, jednoduše prokázat, že je plnění svých závazků schopen. Dlužník, jehož mezera krytí je k určitému datu větší, má možnost se závěru o platební neschopnosti vyhnout doložením toho, že je tuto mezeru schopen uzavřít v přiměřené lhůtě, zpravidla do dvou měsíců.

Detailní metodika pro posouzení platební schopnosti dlužníka bude předmětem další odborné diskuse. Průběžné závěry této diskuse jsou nicméně zachyceny v materiálu „Posuzování úpadku korporátních dlužníků – návrh metodiky a legislativních změn“ z 25. 4. 2016 prezentovaném na konferenci pořádané Vysokou školou ekonomickou a na řadě dalších odborných akcí. Tento materiál je k dispozici na webových stránkách centra.

Pomůcka při rozhodování

Zjištění, zda je podnik v úpadku, je přitom vysoce důležité při rozhodování řady subjektů mimo insolvenci. Jde zejména o rozhodování statutárních orgánů obchodních korporací o výplatě dividend či záloh na ně, kdy zákon předepisuje tzv. test úpadku (§ 40 zákona o obchodních korporacích), a též o realizaci transakcí, které by mohly být dotčené tzv. odporovatelností (§ 240 a násl. IZ).
Taktéž jednání managementu v krizových situacích musí s ohledem na sankční instituty stanovené zákonem o obchodních korporacích (vyloučení dle § 63 či ručení dle § 68) či insolvenčním zákonem (ručení dle § 99) zohledňovat skutečnost, zda se společnost již v úpadku nachází anebo jí úpadek pouze hrozí, vypočítá Tejc různé situace, při nichž je zjištění úpadku nutné.

Zavedení přesnějších kritérií pro posouzení, zda je dlužník v úpadku, podporuje též Svaz průmyslu a dopravy ČR. Návrh byl konzultovaný též s Ministerstvem spravedlnosti, které jej podporuje a je připraveno v případě jeho přijetí zpracovat příslušný prováděcí právní předpis (jehož návrh je ostatně již obsažen ve výše uvedeném materiálu).

Stop zneužití

Navrhovaná úprava § 131 insolvenčního zákona pak omezuje možnost dlužníka se domněnky platební schopnosti dovolat na čtrnáctidenní lhůtu po zahájení insolvenčního řízení. Tím by mělo být zamezeno zneužití metodiky ke zdržovacím a obstrukčním jednáním ze strany dlužníka.
Dlužníky, kteří řádně podnikají a poctivě vedou své záležitosti, by se toto omezení dotknout nemělo. Tito se o zahájení insolvenčního řízení zpravidla dovědí do několika hodin, reagují v řádu dnů a předložení relativně jednoduchého výstupu z účetnictví by pro ně neměl být problém. Výše popsaná detailní metodika přitom reflektuje též potenciální praktické omezení, kterým by takový poctivý dlužník při sestavování výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity mohl čelit. „Uvedeným záměrem zvýšit transparentnost insolvenčních řízení, a též před-insolvenčních fází, je tak pozměňovací návrh plně v souladu s jedním z hlavních cílů novely insolvenčního zákona,“ uzavírá Tejc.

O návrh se zajímá i ČAK

Návrh upřesňuje definici úpadku, která dnes stále do velké míry stojí na posouzení toho, zda je dlužník schopen své závazky splnit, byť zákon již dává určitá vodítka, tzv. domněnky, vysvětluje spoluautor návrhu Juraj Alexander. U větších společností nicméně současná zákonná definice podle něj nestačí. „Na jedné straně tak mohou být atakovány i zdravé firmy, na druhé straně dlouho choré společnosti se často insolvenci vyhýbají. My proto dle německého vzoru navrhujeme, aby se, zjednodušeně řečeno, předpokládalo, že pokud dlužník nemá na účtu peníze na pokrytí alespoň 90% svých splatných dluhů, tedy faktur, které měly již být uhrazeny, je v úpadku.“ Alternativně však bude moci dlužník, podobně jako v Německu, prokázat, že jeho potíže jsou pouze přechodné a že je v určité době, navrhujeme dva měsíce, vyřeší.

O pozměňovací návrh projevila zájem i Česká advokátní komora.  „Jde o návrh, který se týká tématu, podstatného z pohledu, který sleduje ČAK. Konkrétně jde o zpřesnění definice úpadku inspirované německou právní úpravou. Pozměňovací návrh se vztahuje k legální definici úpadku obsažené §3 insolvenčního zákona. Návrh, který si osvojil předseda ÚPV, vychází z podkladového materiálu CRI na jehož zpracování se podílel člen odborné sekce Juraj Alexander a dále Bohumil Havel a Michal Kuděj,“ píše se v zápisu insolvenční sekce ČAK.
Bylo dohodnuto, že Mgr. Alexander postoupí příslušný podkladový materiál předsedovi sekce, který věc připraví na projednání v představenstvu ČAK. „Považuji za žádoucí, aby se ČAK věci zabývala, a proto chci navrhnout zařazení na příští jednání představenstva, abychom mohli k návrhu zaujmout stanovisko,“ sdělil České justici předseda sekce Michal Žižlavský.

Dušan Šrámek