Finanční tresty? Majetkové poměry obviněného je podle Šámala třeba zjišťovat už v přípravném řízení

Více peněžitých trestů by podle generálního ředitele Petra Dohnala (zcela vlevo) uvítala i Vězeňská služba Foto: NS

Dvacetkrát méně než v Německu – takový je v české justici dlouhodobý podíl peněžitých sankcí v rozsudcích trestních soudů.  U našich západních sousedů představovaly v roce 2014 přes 80% všech udělených trestů, u nás naopak jen pouhá 4% a  výrazně lépe je na tom třeba i Polsko se čtvrtinovým podílem. Nejvyšší soud  i Nejvyšší státní zastupitelství  chtějí situaci zvrátit, připouštějí ale, že půjde o běh na poměrně dlouhou trať

Zatímco peněžitý trest znamená pro stát ekonomický přínos, nepodmíněný trest odnětí svobody naopak nemalé náklady. České věznice přitom opět praskají ve švech – necelé čtyři roky od dodnes diskutované amnestie odcházejícího prezidenta Václava Klause stačily k tomu, aby se 6 a půl tisíce uvolněných míst opět zaplnilo. V současnosti pobývá za mřížemi 22 580 osob. Stát tedy musí v dohledné době zvýšit buď kapacitu věznic, nebo využívání alternativních trestů.

K druhé možnosti se jednoznačně přiklánějí Nejvyšší soud (NS) a Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) – už proto, že  dlouhodobě máme jeden z nejvyšších podílů vězněných osob na světě, což ovšem neodráží extrémně vysokou kriminalitu, ale stále nízký podíl alternativních, zejména pak peněžitých trestů.
K finanční sankci je v současné době odsouzen jen každý pětadvacátý pachatel trestného činu a situace se navíc každém rokem mírně zhoršuje. Peněžité tresty jsou také obvykle ukládány jen za dopravní delikty, naopak v zahraničí se uplatňují v celém spektru méně závažných trestných činů.

Veřejnost je obvykle přesvědčena, že peněžité tresty nejsou dostatečně účinné, zejména pro majetnější lidi. Už předchozí právní úprava ovšem kladla důraz na individualizaci konkrétního trestu, současný trestní zákoník pak přímo stanoví, že pachatel trestného činu s majetkovým prospěchem má být postižen přednostně právě na svém vlastním majetku. „Přiměřená finanční sankce, ušitá na míru konkrétnímu odsouzenému, je skutečným postihem pro každého, kdo zná cenu peněz“, tvrdí nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Současně připomíná, že na rozdíl od správních pokut je škála finančního postihu v trestních věcech velmi široká – příslušný vzorec umožňuje stanovit tuto částku pro fyzickou osobu od dvou tisíc po 36,5 milionu korun, u právnických osob je postih ještě mnohem citelnější.

V účinnosti vymáhání je v současnosti často problém. Pokud se nepodaří peněžitý trest vymoci, třeba kvůli nemajetnosti pachatele, končí pak odsouzený stejně ve výkonu trestu, a věznicím se tedy neuleví. „Činnost všech orgánů činných v trestním řízení musí být koordinovaná,“ uvedl předseda trestního kolegia NS František Púry.

Statistiky k ukládání peněžitých trestů najdete zde.

Podle předsedy NS Pavla Šámala je ovšem potřeba zjišťovat majetkové poměry obviněného už v přípravném řízení, aby pak případně uložený finanční trest mohl být skutečně uhrazen. Účinnost vymáhání je totiž už v současnosti jedním z nejslabších článků – buď soud uloží trest, který je nad majetkové možnosti pachatele, nebo ten prostě odmítne zaplatit.
V takovém případě pak stejně skončí za mřížemi, což je vlastně ještě horší situace, než kdyby ho tam soud poslal rovnou – věznicím to neuleví a celé řízení se prodlouží a prodraží.

NS letos v srpnu požádal soudy nižších stupňů o zaslání jejich nedávných rozsudků s peněžitými tresty, více než dvě stovky získaných případů nyní analyzuje. Statistiky totiž mimo jiné ukazují na velmi rozdílné využívání finančních trestů jednotlivými soudy – jednoznačně vede krajský soud v Brně a jemu podřízené soudy okresní, které uložily celou třetinu peněžních sankcí v zemi.

Dalším krokem mají být společné semináře se žalobci a soudci hned v první čtvrtině příštího roku – představitelé NS a NSZ ovšem nechtějí pouze přesvědčovat a doporučovat, ale v první řadě si sami doplnit informace z „první linie“, na základě této zpětné vazby by pak mohly být navrženy i případné legislativní změny.
U soudů je situace o to složitější, že NS nemůže soudům nižších stupňů nic nařizovat, pouze přesvědčovat a doporučovat. Nejvyššímu  státnímu zástupci Pavlu Zemanovi dává zákon větší možnosti – už také vydal pokyn, aby žalobci v závěrečném návrhu ve všech vhodných případech sami peněžitý trest navrhovali. I on ale počítá s tím, že k zásadnímu nárůstu může dojít teprve po delší době. „Paralelu vidím v aplikaci institutu zajišťování výnosu z trestné činnosti“ – účinný nástroj jim dal nový Trestní zákoník  v roce 2010, ovšem  rozjezd byl poměrně pomalý. Dnes ale dokážeme zajistit u pachatelů závažných trestných činů  majetek za 7 miliard korun ročně, což je sedmkrát více, než v roce 2010“.

Ivan Holas