Nejvyšší soud: Pelikánova oddlužovací novela povede k frustraci věřitelů

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán Foto: archiv

Nejvyšší soud (NS), respektive jeho občanskoprávní a obchodní kolegium, se velmi ostře vyjádřil proti poslední novele insolvenčního zákona z dílny ministerstva spravedlnosti, jejímž hlavním bodem je rozšíření institutu oddlužení i na dlužníky, kteří nejsou schopni hradit předpokládaných 30 procent svých dluhů. Podle názoru NS je „nanejvýše ‚nešťastným‘, (a odporujícím proklamované snaze o zlepšení legislativního procesu projednávání vládních návrhů zákonů), že další zásadní novela insolvenčního zákona je předkládána k připomínkám v době, kdy není dokončen legislativní proces projednávání obsáhlého návrhu novely insolvenčního zákona (sněmovní tisk č. 785)“.

NS ve svých připomínkách k aktuální novele insolvenčního zákona připomněl svůj negativní názor na novelu předchozí, kterou nyní projednává Poslanecká sněmovna, neboť podle něho „napáchá více škody, než užitku“. Vzhledem k tomu, že aktuální novela na tu předchozí filozoficky navazuje, odmítá NS i ji jako celek.

Konkrétně NS nesouhlasí s názorem ministerstva, že je třeba řešit existenci vícečetných exekucí vedených proti nemajetným dlužníkům, kteří nemají dostatečné prostředky na to, aby byli schopni uhradit své existující a vykonatelné závazky, navrženým sanačním způsobem. „Úpadkové právo nefunguje (nemá a nemůže fungovat) jako nástroj k oddlužení všech kategorií dlužníků – fyzických osob ‚za každou cenu‘ (jeho primárním cílem v ekonomické rovině nikdy nebylo ‚oddlužení‘ dlužníka). Tam, kde se takový institut zavedl (a nefungoval v podobě dohody dlužníka s věřiteli o ‚vyrovnání‘, nýbrž jako ‚dobrodiní‘ vynucené státem za peníze věřitelů), ve hře je a  (jak se podává ze zkušeností Německa z doby příprav jejich úpadkového zákona) vždy bylo především posouzení, zda občanská společnost, v níž se tak zásadním způsobem zmírní pravidla pro prominutí dluhů (nikoli věřitelem samotným, leč státní mocí na jeho úkor) je dost bohatá na to, aby si takovou koncepci mohla dovolit“, stojí v připomínkách NS, které má Česká justice k dispozici.

Podle NS zkušenosti s fungováním úpadkového práva ukazují, že vždy, když věřitelé ztratili důvěru v efektivitu systému úpadkového práva, neboť zjistili, že jsou vylučováni z efektivní kontroly úpadkového řízení a že výnosnost úpadkového řízení je pro ně extrémně nízká, vedlo to po nějakém čase k odmítnutí dosavadní úpravy, jelikož se ukázalo, že je masově obcházena. „A to v neprospěch zidealizovaných a realitě ekonomických procesů neodpovídajících představ zákonodárce. Podobný proces lze očekávat (lze se jej obávat) po přijetí nyní navržených změn“, stojí v připomínkách NS.

NS v této souvislosti také upozorňuje na fakt, že již předchozí ministerská novela, kterou nyní projednávají poslanci, oslabuje postavení věřitelů při oddlužení. Konkrétně tím, že omezuje jejich možnost vynutit si svolání schůze věřitelů, omezuje jejich možnost vynutit si změnu insolvenční správce a oslabuje garanci prověření poctivosti záměru dlužníka při oddlužení insolvenčním soudem tím, že ruší povinný osobní kontakt dlužníka se soudem před rozhodnutím o schválení oddlužení. „V kombinaci se zrušením nynější (30%) kvóty povinné pro dosažení účinků oddlužení (pro prominutí zbytku dluhů) tak lze očekávat, že „koktejl“ opatření namířených proti zájmům (poctivých) věřitelů zvýší jejich úsilí mařit průběh oddlužení a prosazovat důsledné prověření všech prohřešků dlužníka (podle nynějšího právního stavu na téma lehkomyslnosti, nedbalosti a nepoctivosti dlužníka) i tam, kde byl jejich přístup dosud neutrální („bylo jim to v zásadě jedno, jelikož měli jistých svých 30 %)“, upozorňuje NS. Projdou-li navržené změny, pak lze očekávat, že insolvenční soudy začnou (zčásti pod zvýšeným tlakem nespokojených věřitelů) přísněji posuzovat splnění podmínek pro povolení, schválení a trvání oddlužení, jak plynou z § 395. „Jinak řečeno, snaha oddlužit dlužníka na úkor věřitelů za „každou“ nebo „příliš vysokou“ cenu nutně může vést (a někdy též dozajista povede) k úpadku věřitelů dlužníka, zejména půjde-li o věřitele, jimiž jsou rovněž fyzické osoby (spotřebitelé)“, varuje NS.


Nejvyšší soud poukazuje na to, že již v usnesení ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012, uveřejněném pod číslem 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí připomenul, že:

„Při zákonem předepsané 30% kvótě uspokojení věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) se osvobození od placení zbytku dluhů může při oddlužení týkat až 70 % dlužníkových dluhů, bez zřetele k tomu, zda s tím věřitel souhlasí, a k tomu, zda se věřitel nachází ve stejném nebo dokonce horším sociálním a majetkovém postavení než sám dlužník.“


Závěrem ve svých připomínkách NS varuje před automatickým přebíráním zahraničních právních úprav. „Jakkoli se obecně jeví přínosnou snaha o analýzy fungování obdobných institutů v zahraničních právních řádech, letité zkušenosti s fungováním konkursního a posléze insolvenčního práva v České republice dokládá, že pouhé matematické přenesení zahraničního konceptu do jiného právního řádu nefunguje již proto, že způsob, jakým se občanská společnost obecně (a věřitelé zvláště) staví k oddlužovacím procesům je výrazně ovlivňován spolehlivostí a rychlostí procesu projednávání občanskoprávních a obchodních sporů o pohledávky (a vynutitelností soudních rozhodnutí na poli práva exekučního). Příkladem nefunkčnosti přenesení takové úpravy do jiného prostředí je slovenská úprava, jež má u spotřebitelských úpadků řadu rysů shodných s těmi, jež zavádí český návrh (jak dokládají i konkrétní poznatky, jež má Nejvyšší soud z častých přímých kontaktů se slovenskými „konkursními“ soudci, i po 11 letech od přijetí zákona jde o úpravu, která nenaplnila přehnaná očekávání zákonodárce)“, stojí v připomínkách NS.

Podle názoru NS lze navíc v případě přijetí návrhu spíše než vstřícnost k dalšímu zmírnění podmínek oddlužení (na úkor míry uspokojení věřitelů) očekávat zvýšení frustrace z toho, že jiným se vyplatí dluhy nesplácet a spoléhat na jejich prominutí státem na úkor věřitelů.  

(epa)