Stát rezignoval na vymáhání stavebního zákona. Situace trvá nejméně 13 let

Podle ombudsmanky se někdy nevykonávají rozhodnutí stavebních úřadů vydaná ve veřejném zájmu podle stavebního zákona Foto: archiv

Na podruhé se vláda pokusí projednat zprávu veřejné ochránkyně práv týkající se rezignace státu na vymáhání povinností plynoucích ze stavebního zákona. Situace trvá nejméně třináct let. Podle předkládací zprávy nesou společně vinu ministerstvo financí s ministerstvem pro místní rozvoj. A to přesto, že oba resorty jsou dnes řízeny hnutím ANO11, které vstupovalo do politiky právě s programem nápravy věcí po vládách nemehel.

Zprávu veřejné ochránkyně práv, která popisuje neměnný stav od doby někdejšího ombudsmana Otakara Motejla přes Pavla Varvařovského, měla vláda projednat už minulý týden, avšak věc byla odložena. Na dotaz České justice sdělila mluvčí ombudsmanky Iva Hrazdílková, že o odložení rozhodl předseda vlády Bohuslav Sobotka. „Projednávání tohoto bodu přerušil premiér a přesunul ho na příští středu. Ministerstvo pro místní rozvoj bude zřejmě ještě prověřovat možnosti řešení,“ uvedla.

Problém se týká aplikace stavebního zákona, kdy obce nejsou kvůli nedostatku peněz dlouhodobě schopny vymoci rozhodnutí stavebních úřadů. Jde o situace, kdy majitel stavby nebo stavebník jedná v rozporu se zákonem a obec pak musí plnit nařízení typu odstranění stavby, zabezpečení stavby nebo vyklizení za majitele, avšak nemá na to peníze, takže rezignuje. V roli majitelů jsou často nemajetné nebo neznámé osoby.

Přání poslanců v zákoně se rozešla se životem

Současně jde o příklad legislativy, kdy se představy a přání zákonodárce dlouhodobě rozcházejí s realitou života. Konstatuje to v předkládací zprávě i veřejná ochránkyně práv: „Zákonodárce sice předpokládá finanční zátěž pro obec jako dočasnou, což vyjádřil tím, že obec má právo domáhat se zpět úhrady vynaložených nákladů na výkon rozhodnutí – provedení uložené povinnosti. V aplikační praxi se ovšem tato ,dočasnost´ jeví jako pouhé přání zákonodárce. V případech, kdy je povinný osobou neznámou, neznámého pobytu či nesolventní, je rozpočet obce zatížen trvale,“ vysvětluje se v zprávě ombudsmanky vládě.

Na situaci upozornil už v roce 2004 první veřejný ochránce práv Otakar Motejl: „Nečinnost stavebních úřadů na úseku exekucí je tématem pro vážnou diskusi o změně stávajícího systému, kdy náklady na výkon rozhodnutí hradí obce ze svých rozpočtů. Rezignace na výkon rozhodnutí stavebního úřadu závažným způsobem narušuje principy právního státu,“ cituje ombudsmanka Otakara Motejla.

Motejl, Varvařovský, Šabatová

Podle předkládací zprávy v roce 2009 Otakar Motejl zahájil z vlastní iniciativy šetření zaměřené na zajištění financování nucených výkonů rozhodnutí obecných stavebních úřadů. Vedl ho k tomu fakt, že v ČR nejsou vyčleněny finanční prostředky pro zajištění nuceného výkonu rozhodnutí obecných stavebních úřadů vydaných ve veřejném zájmu v případech, kdy vlastník dobrovolně tato rozhodnutí nesplní. „Financování nákladů na výkon rozhodnutí bylo a je pro rozpočty obcí zatěžující, obce proto nejsou ochotny nebo schopny hradit náklady na výkon rozhodnutí svých stavebních úřadů. Nucené demolice a jiné povinnosti uložené obecnými stavebními úřady ve veřejném zájmu se proto provádí jen výjimečně. Tristní je situace zejména v případech, kdy povinný je nemajetný  – zatížený řadou exekucí, osobou neznámou či neznámého pobytu,“ uvádí se ve zprávě staré zjištění.

Ve snahách Otakara Motejla pokračoval ombudsman Pavel Varvařovský. Rovněž neúspěšně: „Jelikož zákonodárce otázku financování výkonu rozhodnutí obecných stavebních úřadů vydaných ve veřejném zájmu legislativně neřešil ve stavebním zákoně z roku 2006 ani v jeho tzv. velké novele z roku 2012 , v šetření se rozhodl pokračovat můj předchůdce JUDr. Pavel Varvařovský. Ten dne 21. ledna 2013 vydal zprávu o šetření, v níž konstatoval, že Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo financí mají společnou odpovědnost za to, že splnění pravomocných a vykonatelných rozhodnutí obecných stavebních úřadů vydávaných ve veřejném zájmu zůstává v ČR nadále nevyřešeno,“ upozorňuje Anna Šabatová jako další z těch, kteří se pokoušení situaci napravit.

Všichni spolu souhlasí, a nic

Jak vyplývá ze zprávy, s ministerstvem pro místní rozvoj začala ombudsmanka o problému jednat v roce 2014  a v únoru 2016 vyzvala ministerstvo, aby předložilo do března loňského roku program financování předmětných rozhodnutí. Kromě konstatování ministerstva pro místní rozvoj pod vedením Karly Šlechtové (ANO11), že jde o prioritu, se dle zprávy opět nestalo nic.

Dále spolu od roku 2015 navzájem souhlasí meziresortní komise ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva financí a Asociace krajů, vyplývá ze zprávy, která připomíná jednání někdejší socialistická státní plánovací komise.

Proto se záležitost po třinácti letech dostává na jednání vlády. Ombudsmanka navrhuje, aby Karlu Šlechtovou úkolovala přímo vláda: „Za účelem zajištění řádné správní praxe Ministerstva pro místní rozvoj vládě navrhuji, aby uložila ministryni pro místní rozvoj, aby: Ministerstvo pro místní rozvoj vytvořilo do 31. března 2017 program obsahující pravidla poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu ke krytí nákladů na výkon rozhodnutí obecných stavebních úřadů vydaných ve veřejném zájmu v režimu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, v případech, kdy povinná osoba dobrovolně nesplní rozhodnutí obecného stavebního úřadu,“ navrhuje usnesení vlády Anna Šabatová.

Změna stavebního zákona v této souvislosti navrhována není.

Irena Válová