Členské státy nemají na základě unijního práva povinnost udělit humanitární vízum osobám, které se chtějí dostat na jejich území s úmyslem požádat o azyl. Mohou to ale učinit na základě vnitrostátního práva, oznámil dnes Soudní dvůr Evropské unie v tiskové zprávě.
Soud se tak vyjádřil k případu syrské rodiny, jejíž žádost o udělení takového víza zamítly belgické úřady. Soud upozornil, že unijní právo stanoví pouze postupy a podmínky udělování víz pro průjezd přes území členských států nebo předpokládané pobyty na tomto území nepřesahující 90 dnů.
Manželé z Halabu (Aleppa) se třemi dětmi požádali o humanitární vízum loni v říjnu na belgickém velvyslanectví v Libanonu. Uvedli, že jeden člen rodiny byl unesen, mučen a propuštěn až po zaplacení výkupného. Poukazovali na špatnou bezpečnostní situaci v Halabu i na to, že jim jako pravoslavným křesťanům hrozí pronásledování.
Belgické úřady žádost zamítly s odůvodněním, že pokud rodina chtěla žádat o azyl, měla zjevně v úmyslu zůstat v zemi déle než 90 dní platnosti víza. Zdůraznily také, že členské státy nejsou povinny přijmout každého, kdo žije v zoufalé situaci. Věc se v Belgii stala v souvislosti s migrační krizí rychle tématem pro politiky, když vláda odmítla víza udělit i přes rozhodnutí odvolacího soudu a raději přijala pokutu.
Unijní soud dnes uvedl, že i když byly tyto žádosti po formální stránce podány na základě vízového kodexu, nespadají do jeho působnosti. Upozornil, že pravidlo ohledně udělování dlouhodobých víz či vydávání dlouhodobých povolení k pobytu členskými státy státním příslušníkům třetích zemí z humanitárních důvodů na celounijní úrovni zatím neexistuje. Proto i na případ syrské rodiny se vztahuje pouze vnitrostátní právo.
(čtk)
