Giovanni Canzia: Nejvyšší soudy jsou ostrůvky stability v době rozbité společnosti a tekutého práva

Giovanni Canzia po přednášce ve Vlasteneckém sále Karolina Foto: Irena Válová

Jak zachránit právo a zákon? Proč už soudce není prostý řemeslník spravedlnosti a co je na jeho práci zneklidňujícího? Co je smrtonosná zbraň národních soudců? A dojde k revolučnímu rozhodnutí Evropského soudního dvora, které způsobí zemětřesení a zbourá staleté principy práva? A proč se právě o tento případ Tarrico zajímají Babišovi úředníci?

Některé z těchto otázek pokládal na stůl na své přednášce na téma Reformní úkoly Nejvyšších soudů a jejich vzájemný dialog předseda Nejvyššího kasačního soudu Itálie Giovanni Canzia. Jiné z přednášky logicky vyplynuly. Na akci, kterou zorganizovala Univerzita Karlova spolu s Velvyslanectvím Italské republiky 30. března 2017 v Karolinu přednášel společně s místopředsedou italské Vrchní rady soudců Giovanni Legnini. Událost moderoval prof. Aleš Gerloch.

Prameny už nejsou uspořádány vertikálně

Co je v současnosti na práci soudce zneklidňujícího? Je to množství právních pramenů, které nejsou uspořádány vertikálně, ale horizontálně. Ve víceúrovňovém systému pramenů mizí vertikalita. Soudce jako řemeslník spravedlnosti pracuje na mnohem širším poli, než například před padesáti lety, upozornil Giovanni Canzia.

Podle jeho slov soudce řeší nový případ a nalézá prameny už nikoli jen ve svém řádu, ale také v unijním právu a konfrontuje je s prameny judikatorními, které tvoří tzv. živé právo – s rozsudky Ústavních soudů, Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva. Představuje to nový pohled na národní právo. Proto je dialog mezi soudy důležitý. Občan České republiky nemůže být vystaven jinému zacházení, než občan Maďarska nebo jiného státu. „Jsou to evropští občané,“ zdůraznil Giovanni Canzia.

Jak zachránit právo? Nomofilachia.

Tato nová situace s sebou nese také rizika – například mnohost nebo vícero výkladů, což souvisí s jistotou práva. „Max Weber řekl: Vypočitatelnost práva je podstatná pro ekonomiku Dnes je předvídatelnost práva demokratická hodnota. Jde o znalost toho, jak bude posuzováno naše chování jinými,“ řekl Canzia.

Moderní doba s sebou podle něho nese paradox, kterým je složitost a tekutost práva a pluralita. K tomu ale nutnost zajistit právně vztahy mezi lidmi stále trvá.

Jak v této situaci stabilizovat nebo dokonce zachránit právo a zákon? Dvěma způsoby. Tím prvním je nomofilachia (sjednocující interpretace národního práva Nejvyšším soudem nebo sjednocující interpretace unijního práva – pozn. autorky). Nejvyšší soudy sjednocují výklad a vytváří precedens, který svojí silou a rozumností přesvědčí soudce na nižší úrovni. Z Nejvyšších soudů se tak stávají ostrůvky stability v dnešní době, kdy je společnost roztříštěná, tekutá, pluralitní. Je to důležitá práce Nejvyšších soudů, předestřel Giovanni Canzia.

Zástupci italské justice navštívili Prahu Foto: Irena Válová

Druhým způsobem je podle Giovanniho Canzii dialog mezi soudy, a to i mezinárodně. „Je to jednota v rozmanitosti,“ parafrázoval heslo Evropské unie. „Pokud jsme jednotní, vyhneme se válkám, dosáhneme přesvědčivějších výsledků. Vyžaduje to mimo jiné pokoru, vědecký přístup, vzdání se malé části  národní suverenity a naslouchání a čtení rozhodnutí mezinárodních soudů, zejména Evropského soudu pro lidská práva. Ty jsou zásadní a každý soudce by je měl číst, neboť vymezují limity práv a svobod,“ řekl Giovanni Canzia.

Smrtonosná zbraň a případ Taricco

V tomto procesu však podle Giovanniho Canzii existuje doslova „smrtonosná zbraň“ a tou je ustanovení  o možnosti každého soudce kterékoli členské země EU požádat o výklad Evropský soudní dvůr. „To může destruovat veškerá rozhodnutí Nejvyššího soudu. To je však cena za fungování spravedlnosti. Je to současně hra v billiard, je to konfrontace, která může vést k nečekaným a revolučním změnám, vyplynulo ze slov Giovanniho Canzii.

Jako příklad uvedl znepokojující případ, který podle popisu je zásadní ve hře o právo, ale také o moc a rozhodování nadnárodní instituce o národním právu a o podobě práva vůbec. Jde o případ Tarrico, kdy se pan Tarrico dopustil v letech 2005 – 2009 podvodu v DPH, avšak soud v Cuneo v roce 2014 usoudil, že do roku 2018, kdy by měl proběhnout proces, budou některé činy promlčeny. Protože část DPH vybírá na svoji činnost Evropská unie, a tudíž ji upravuje unijní právo, soud v Cuneo položil předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru.

Jak lze zjistit z databáze rozhodnutí, Evropský soudní dvůr v roce 2015 rozhodl a odůvodnil, že tento čin není promlčen a dokonce v rozsudku stojí, že by měl být posuzován, jakoby se stal v současnosti. To je ovšem v příkrém rozporu s právním řádem národních států a porušuje to staletí trvající právní principy včetně legality a legitimity nebo zákazu retroaktivity.

Celé rozhodnutí včetně faktů případu a odůvodnění ESD, případy týkající se zločinů s DPH nepodléhají v EU institutu promlčení, lze nalézt v databázi rozhodnutí ESD.

Může dojít k revoluci a zemětřesení v právu

Zatímco italský Nejvyšší soud na základě toho stanovil vypustit z trestního řádu ta ustanovení, která by byla v rozporu s unijním právem, odvolací soud v Miláně záležitost předložil italskému Ústavnímu soudu s odkazem na Smlouvu o fungování Evropské unie a italskou Ústavu, podle které může být osoba trestána pouze podle zákonů platných v době spáchání činu. Smlouva o založení a fungování EU naopak ve svém článku 6 obsahuje závazek dodržení lidských práva a svobod včetně práva na spravedlivý proces.

Italský ústavní soud pak znovu položil Evropskému soudnímu dvoru tutéž otázku jako soud v Cuneu, přičemž se soudců za Evropskou unii táže, zda své výroky a rozhodnutí z roku 2015 opravdu myslí vážně.

Podle předsedy Nejvyššího kasačního soudu Itálie Giovanniho Canzii je nyní míč opět v rukou Evropského soudního dvora, který bude muset rozhodnout do konce roku 2017. „Odpověď může být revoluční, ale řešení bude muset být přijato, i když to může být zemětřesení v právu,“ uzavřel Giovanni Canzia.

O vývoj v případu Tarrico se v rámci diskuse zajímali mezi posluchači přítomní úředníci českého ministerstva financí vedeného ministrem Andrejem Babišem.

(ire)