Pelikán: Realizace návrhů poslanecké komise by znamenala oslabení státního zástupce jako „pána přípravného řízení“

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman Ilustrační foto: MSp

Vláda není oprávněna odvolat vrchního státního zástupce v Olomouci ani jeho náměstka. Návrh by ministrovi spravedlnosti musel dát Nejvyšší státní zástupce. Ivo Ištvana tak není možné na základě závěrů poslanecké vyšetřovací komise k reorganizaci policie odvolat, uvádí analýza ministerstva spravedlnosti, kterou má Česká justice k dispozici. Materiál odmítá i všechny ostatní návrhy komise.

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) a ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) před více než dvěma měsíci prostřednictvím dopisů vyzval, aby navrhli další postup na základě usnesení, která na začátku února přijali poslanci na návrh komise k reorganizaci policie. Poslanci požádali kabinet o změnu trestního řádu či o zvážení opatření v souvislosti s činností olomouckého vrchního státního zastupitelství (VSZ).

Úvodem analýzy Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že v obecné rovině ve spolupráci s Nejvyšším státním zastupitelstvím v rámci svých zákonných pravomocí důsledně sleduje dodržování zákonnosti v soustavě státních zastupitelství bez ohledu na to, zda je k této činnosti zvláště vyzýváno. Vláda nemůže odvolávat vedoucího státního zástupce v Olomouci ani jeho náměstka, takovou kompetenci má pouze ministr spravedlnosti, připomíná Pelikán. „Skutečnosti hodnocené v Závěrečné zprávě vyšetřovací komise svou povahou nesouvisí s výkonem státní správy státního zastupitelství, takže by k odvolání mohlo dojít pouze na návrh nejvyššího státního zástupce, respektive vrchního státního zástupce v Olomouci. Takový návrh nebyl podán, v důsledku čehož není ministr spravedlnosti oprávněn vrchního státního zástupce v Olomouci ani jeho náměstka odvolat,“ uvádí resort.

Pro odvolání Ištvana není zákonný důvod

Pelikán zdůrazňuje, že je přesvědčen, že pro odvolání Ivo Ištvana není důvod, protože ze zákona je taková možnost dána pouze pokud „závažným způsobem poruší povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce“. V této souvislosti Pelikán upozorňuje, že z judikatury (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2012, č. j. 1 As 51/2012-242) podle něj vyplývá, že tento neurčitý právní pojem nezahrnuje každé porušení povinnosti a typicky se vztahuje na porušování opakované, déletrvající či zvlášť intenzivní. „Pokud jde o věcné vymezení, přicházejí v úvahu především dva typy závažného porušení, a to systematická absence či nedostatečnost řídících, organizačních a kontrolních pravidel směřujících k zajištění zákonnosti činnosti státního zastupitelství nebo tolerování porušování těchto pravidel státními zástupci bez adekvátní reakce vedoucího státního zástupce,“ uvádí analýza.

Skutečnosti, které Ištvanovi a spol. vytýká vyšetřovací komise, podle Pelikána toto nenaplňují. „Ministr spravedlnosti se proto nedomnívá, že je namístě přijímat další opatření ve vztahu k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci nad rámec kárné žaloby podané nejvyšším státním zástupcem,“ uzavírá ministr spravedlnosti.

Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan Foto: archiv

Pelikán podle analýzy nesouhlasí ani s navrhovanými novelizacemi trestního řádu. Ty mají mimo jiné spočívat ve změně subjektu provádějícího dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení trestním v řízení o trestných činech státních zástupců či bývalých státních zástupců, které byly spáchány při výkonu funkce či v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, přičemž v těchto případech by měla být případně upravena i příslušná ustanovení o zastupování obžaloby před soudem.

GIBS nelze srovnávat se státním zastupitelstvím

Odůvodnění, že pro změnu subjektu provádějícího dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení trestním v řízení o trestných činech státních zástupců či bývalých státních zástupců, které byly spáchány při výkonu funkce či v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, hovoří stejné důvody, které vedly k vytvoření Generální inspekce bezpečnostních sborů, nelze podle Pelikána přijmout. „Ustanovením GIBS byl tak vytvořen (do té doby neexistující) samostatný, organizačně i personálně nezávislý inspekční orgán stojící mimo příslušná ministerstva. Tento argument však nelze nijak uplatnit ve vztahu ke státním zastupitelstvím, neboť přestože je státní zastupitelství v Ústavě zařazeno k moci výkonné, je co do výkonu své zákonem stanovené působnosti orgánem na výkonné moci nezávislým. Z tohoto důvodu považujeme za nevhodné porovnávat současnou úpravu a postavení státních zastupitelství s tehdejším stavem postavení Inspekce Policie České republiky a bez dalšího přebírat důvody, které vedly ke zřízení GIBS, na navrhovanou právní úpravu státních zastupitelství, jak to činí Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny.,“ píše se v analýze.

Případné osobní vazby je třeba podle ministerstva řešit důslednou aplikací ustanovení o vyloučení orgánů činných v trestním řízení.

Změny proti Ústavě?

V této souvislosti resort odkazuje na judikaturu, která, byť se zabývá otázkou podjatosti soudců, lze podle ministerstva vztáhnout i na problematiku podjatosti státních zástupců. Zákon o státním zastupitelství pak upravuje záruky nestrannosti státních zástupců a požadavek na objektivnost v jejich postupu. „Požadavek, aby „dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení trestním nevykonával státní zástupce, pokud půjde o trestné činy, kde podezřelým a obviněným je státní zástupce či bývalý státní zástupce, který je spáchal při výkonu funkce či v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, a aby se případně upravila i příslušná ustanovení o zastupování trestní obžaloby před soudem, pokud bude obžalovaným státní zástupce či bývalý státní zástupce a půjde o trestné činy spáchané při výkonu funkce“, směřuje k vytvoření jakési nové soustavy orgánů vykonávajících funkci státního zastupitelství striktně oddělenou od stávající soustavy státního zastupitelství, a to pouze pro určitou, úzce vymezenou skupinu osob a jenom pro dozorování určitých trestných činů, “ uvádí analýza.

Podle ministerstva je pak otázkou, zda by takováto úprava obstála v testu ústavnosti, neboť zakotvuje odchylný režim pouze pro určitou profesní skupinu osob, aniž by pro toto odlišné zacházení svědčily silné a přesvědčivé důvody. Zřízení nové instituce či vybavení některé stávající instituce novými kompetencemi, která by musela splňovat podmínku nezávislosti a nestrannosti alespoň v té míře, jaká je vyžadována po státních zástupcích, představuje i finanční zátěž, připomíná resort s tím, že by bylo třeba řešit problémy s jejím personálním obsazením, její odborností apod., a to vše při zcela minimálním nápadu případů.

Pelikán pak opět připomíná i možnou další protiústavnoust změn trestního řádu. „Státní zastupitelství je systematicky zařazeno do oblasti výkonné moci, nicméně nebylo začleněno mezi ministerstva, ani další orgány moci výkonné, ale bylo zařazeno vedle nich. Jedinou ústavní funkcí, která je státnímu zastupitelství svěřena, je tak pouze zastupování veřejné žaloby v trestním řízení. Tato významná funkce nemůže být státnímu zastupitelství odňata obyčejným, běžným zákonem. Zákonem lze pravomoc státního zastupitelství ještě rozšířit na výkon dalších úkolů, jak vyplývá z čl. 80 odst. 1 Ústavy, čehož zákonodárce využil zejména rozšířením pravomoci státního zastupitelství o tzv. netrestní působnost,“ uvádí analýza.

Novelizace trestního zákoníku požadovaná pod dalším bodem usnesení vyšetřovací komise má spočívat v nezapočítání doby, po kterou státní  zástupce působí ve funkci vedoucího státního zástupce nebo náměstka, do promlčecí doby, jde-li o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby.

Znak libovůle

Poslanecká sněmovna podle ministerstva ve svém požadavku presumuje, že sama skutečnost, že pachatel vykonává funkci vedoucího státního zástupce nebo jeho náměstka fakticky zabraňuje efektivnímu vyšetřování jeho trestné činnosti, a to do té míry, že musí být promlčecí doba prodloužena o dobu výkonu jeho funkce. „Jde o požadavek, který se zcela vymyká dosavadním důvodům stavení promlčení, které nejsou vázány na osobu pachatele. Ostatně při úvahách o připuštění možnosti zavést takto odůvodněný případ stavení promlčení by bylo zapotřebí se ptát, zda by tyto „důvody“ nebylo možné nalézt i u jiných skupin osob, např. politiků na vrcholné i na místní úrovni, soudců, významných zástupců soukromého sektoru v daném regionu apod.,“ píše se v analýze.

Omezit případnou změnu § 34 odst. 3 trestního zákoníku pouze na skupinu vedoucích státních zástupců a jejich náměstků vykazuje podle Pelikána znak libovůle a jako takový by byl značně diskutabilní i s ohledem na zákaz diskriminace a na ústavně chráněnou zásadu rovnosti. „Návrhem Poslanecké sněmovny se jinak řečeno presumuje, že státní zastupitelství jako celek není schopno dostát své role v případě trestních stíhání vedených proti vedoucím státním zástupcům či jejich náměstkům. Hypotézu o falešné solidaritě mezi státními zástupci ostatně vyvrací i praxe, z níž je zřejmé, že tomu tak není a že jsou vedena trestní řízení i proti osobám státních zástupců. Tuto výchozí tezi je třeba zcela jednoznačně a rázně odmítnout jako neopodstatněnou,“ uzavírá analýza.

Novelizace trestního řádu požadovaná pod bodem V.1. usnesení vyšetřovací komise má spočívat ve vypuštění oprávnění státního zástupce přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu [§ 174 odst. 2 písm. f) trestního řádu]. „Je naprosto vyloučeno, aby policejní orgán na sebe převzal úlohu, kterou má plnit státní zástupce. Státní zástupce musí mít dominantní roli v přípravném řízení. Státní zástupce je totiž orgánem, jehož činnost se do značné míry prolíná všemi stadii trestního řízení, v nichž se nejprve zjišťují potřebné podklady, zajišťují a provádějí důkazy a posléze se rozhoduje o vině, trestu, popř. navazujících otázkách trestního řízení. Přitom je nezbytná aktivní role státního zástupce ve všech stadiích řízení. Jakékoli jiné řešení by vedlo nejen k závažné nefunkčnosti daného modelu trestního řízení, ale i ke snížení podílu veřejné žaloby na ochraně lidských práv a základních svobod. Trestní řízení by bylo nejenom neefektivní, ale navíc by neplnilo ani funkci ochrany základních práv a svobod, protože v přípravném řízení by náležitým způsobem nebylo možno tuto funkci zabezpečit,“ reaguje na požadavek analýza.

Kromě výhrad spočívajících v oslabení postavení státního zástupce v rámci přípravného řízení resort upozorňuje i na opačné riziko, které by vyplývalo z úpravy požadované Poslaneckou sněmovnou, a to na faktické posílení role nadřízených funkcionářů policejních orgánů.

Novelizace trestního řádu požadovaná pod bodem V.2. usnesení vyšetřovací komise má spočívat ve vypuštění oprávnění státního zástupce osobně provádět jednotlivé úkony trestního řízení nebo i celé vyšetřování namísto policejního orgánu [§ 174 odst. 2 písm. c) trestního řádu].

Při akceptaci požadavku Poslanecké sněmovny by podle ministerstva mohlo dojít k situaci, kdy státní zástupce již nebude moci např. nahrazovat činnost policejního orgánu v případě jeho nečinnosti. Navrhované opatření tak podle analýzy představuje výrazný zásah do postavení státního zástupce v rámci trestního řízení, jeho faktické oslabení a představuje riziko pro úspěšné provádění trestního řízení.

(epa)