Evropský soudní dvůr: Státy organizovaly nedovolené překračování hranic

Evropský soudní dvůr zveřejnil rozhodnutí v dané věci 26. července 2017 Reprofoto: youtube

Nedovolené překročení hranic zůstane nedovoleným překročením hranic, i kdyby k němu došlo z „humanitárních důvodů“. Státy jsou oprávněny poslat všechny migranty zpět do první země, kudy vstoupili do EU. V tzv. migrační krizi selhaly některé země, ale i Evropská unie jako celek, když neaktivizovala směrnici pro masový příliv osob a jejich dočasnou ochranu. Do států, kde jsou nelidské podmínky a nefunkční azylové řízení však migranty nelze vracet.

Vyplývá to z dlouho očekávaného rozhodnutí Evropského soudního dvora na základě žádosti Slovinska a Rakouska o zodpovězení předběžných otázek ve sporu s migranty ze Sýrie a Afghánistánu, kteří se odvolali proti rozhodnutí, že budou vráceni do první země EU – do Chorvatska.

Česká justice o problému, který má potenciál výbušniny, informovala už letos v březnu hned na začátku sporu Syřana a Afghánek se Slovinskem a s Rakouskem.
Rakouský tisk o procesu psal jako o právním sporu, který vstoupí do historie a možná ji přepíše.  Jde o rozhodnutí, zda státy organizované transporty uprchlíků a přistěhovalců z Balkánu, z Blízkého východu, Asie a Afriky v roce 2015 byly ilegálním vstupem na území EU nebo nikoli. Pokud byly nezákonné, tisíce lidí by podle Dublinu III musely být odsunuty do Chorvatska, uvedl v březnu rakouský tisk.

Alarmisté překrucují, migranty nelze vrátit kamkoli

Evropský soudní dvůr zveřejnil rozhodnutí v dané věci 26. července 2017. Státem organizované transporty mas osob ze třetích zemí bez víz a bez registrace byly ve skutečnosti organizované ilegální přechody hranic, vyplývá z rozsudku.
Neznamená to však, že tito lidé nyní pobývají na území zemí EU ilegálně, upozorňuje Evropský soudní dvůr.

A už vůbec to neznamená, povinnost vracet tyto osoby do první země, jak obratem spustili alarm aktivisté, kteří rozsudky evidentně nečetli.
Neblahá situace s azylovým řízením a nelidské podmínky v první členské zemi vrácení vylučuje, konstatuje Evropský soud v rámci svého rozhodnutí. Je pak na jednotlivých zemích, zda v rámci tzv. solidarity učiní politické rozhodnutí a masy přistěhovalců na svém území nechají, vyplývá z rozsudku. A.S. proti Slovinsku a Jafari a Jafari proti Rakousku.


Zde je rozsudek A.S. v. Slovinsko.

Zde je rozsudek Jafari a Jafari proti Rakousku.


Klíčové otázky: Lze nelegální vstup považovat za legální?

Oba státy jak Slovinsko tak i Rakousko položily Evropskému soudnímu dvoru obdobné předběžné otázky ohledně situace let 2015 a 2016 na Balkánské stezce, kde státy bez víza a registrace  přepravovaly desetitisícové masy Afghánců, Syřanů, Albánců, Iráčanů a dalších osob k hranicím Rakouska a Německa. Šlo o cizince, kteří si pobyt a tranzit přes země EU vynutili.

Rakousko se Evropského soudního dvora například zeptalo, zda za okolností, kdy se státy potýkaly s mimořádně vysokým počtem lidí dožadujících se průjezdu přes jejich území, lze fakticky strpěný vstup na území členského státu za účelem  pouhého průjezdu k podání žádosti o mezinárodní ochranu v jiné zemi EU považovat za „vízum“ nebo za povolení ke vstupu na území?

Slovinsko zase položilo otázku, zda  má být za okolností projednávané věci pojem‚ překročení hranic nedovoleným způsobem‘ ve smyslu čl. 13 odst. 1 nařízení [Dublin III] vykládán v tom smyslu, že o překročení hranic nedovoleným způsobem se nejedná, pokud veřejné orgány členského státu organizují překročení hranice za účelem tranzitu do jiného členského státu?

ESD: Nedovoleným způsobem znamená nedovoleným způsobem

S odkazem na předchozí judikaturu Evropský soudní dvůr konstatoval, že státního příslušníka třetí země, kterému byl umožněn vstup na území prvního členského státu, aniž splňoval podmínky vstupu v zásadě vyžadované v tomto členském státě, za účelem průjezdu do jiného členského státu, aby v něm požádal o mezinárodní ochranu, je třeba považovat za osobu, která „překročila“ hranice tohoto prvního členského státu „nedovoleným způsobem“.
A to ve smyslu čl. 13 odst. 1 nařízení Dublin III, ať již toto překročení bylo strpěno či povoleno v rozporu s použitelnými pravidly či bylo povoleno na základě humanitárních důvodů a podle výjimky z podmínek pro vstup, které jsou v zásadě uloženy státním příslušníkům třetích zemí, uvedl v rozsudku doslova Soud.

Ani rozhodnutí států, že masy cizinců budou na území strpěny a poté transportovány do jiného státu, nenahrazuje vízum nebo povolení ke vstupu, tranzitu či  pobytu. „Soudní dvůr konstatuje, že vízum je ve smyslu nařízení Dublin III ,povolením nebo rozhodnutím členského státu, které je požadováno pro tranzit nebo vstup´na území tohoto členského státu nebo více členských států.

Z toho tudíž vyplývá, že pojem ,vízum´odkazuje na akt, který je formálně přijat vnitrostátním orgánem, a nikoli na prosté strpění, a dále, že vízum nelze zaměňovat za vstup na území členského státu, jelikož vízum je vyžadováno právě k tomu, aby byl tento vstup umožněn,“ uvedl Soud mimo jiné v tiskové zprávě k oběma předmětným rozsudkům.

Nedovolené, ať se domáhají vstupu z jakýchkoli důvodů

Za těchto okolností, uvedl Soud, vstup státního příslušníka ze země mimo EU na území členského státu nelze považovat za vízum, byť by k tomuto vstupu došlo za mimořádných okolností, které se vyznačovaly hromadným přílivem vysídlených osob do EU. „Soudní dvůr má dále za to, že překročení hranice bez dodržení podmínek, jež jsou vyžadovány použitelnou právní úpravou dotčeného členského státu, musí být nutně považováno za překročení ,nedovoleným způsobem´, píše se doslova v obou rozsudcích.

Soudní dvůr dále konstatoval, že pojem „překročení hranice nedovoleným způsobem“ se vztahuje i na situaci, v níž členský stát umožní vstup státních příslušníků ze zemí mimo EU na své území z humanitárních důvodů a podle výjimky z podmínek pro vstup, které jsou v zásadě uloženy státním příslušníkům ze zemí mimo EU.

Osvobozeno není ani Německo

Podle dalšího stanoviska Soudu nelze od povinnosti směrnice Dublin III osvobodit ani ten členský stát, který se rozhodl povolit z humanitárních důvodů vstup státního příslušníka ze země mimo EU, jenž neměl vízum ani nepožíval výjimky z vízové povinnosti, na své území.

Navíc masy migrantů žádná humanitární víza, která schengenský kodex zná, neobdržely. Vyviněno není ani Německo, které 4. září 2015 rozhodlo, že vpustí všechny migranty z Maďarska přes Rakousko na své území. Na základě tohoto rozhodnutí Rakousko hromadně převáželo migranty z Balkánu, Blízkého východu a Afriky do Bavorska, odkud byli přerozdělování po Německu.

Na věci nic nemění, že masy přistěhovalců vstupovaly na území států EU pod dozorem a s vědomím členských zemí EU: „Kromě toho skutečnost, že – jak je tomu v projednávané věci – dotčený státní příslušník třetí země vstoupil na území členských států pod dohledem příslušných orgánů, aniž by jakkoli obcházel kontroly na hranicích, nemůže být rozhodující pro použití čl. 13 odst. 1 uvedeného nařízení,“ uvádí se doslova v rozsudku Jafari proti Rakousku.

Státy mají užít směrnici o dočasné ochraně přílivu osob

Z rozhodnutí, které rozsáhle rozebírá předešlou judikaturu Soudu, všechny relevantní směrnice a Dublin III, vyplývá, že žalující Syřan a dvě Afghánsky mohou být odsunuty do Chorvatska, neboť její vrácení je přípustné.

Podle rozsudku „okolnost, že k překročení hranice došlo za situace, která se vyznačovala příchodem mimořádně vysokého počtu státních příslušníků třetích zemí dožadujících se získání mezinárodní ochrany, nemůže mít dopad na výklad nebo použití čl. 13 odst. 1 nařízení Dublin III“.  Avšak i na takovou situaci existuje mechanismus, upozorňuje ESD: „Tento typ situací je konkrétně upraven směrnicí 2001/55, v jejímž článku 18 se stanoví, že v případě hromadného přílivu vysídlených osob se použijí se kritéria a mechanismy sloužící k určení členského státu příslušného pro posouzení žádosti o azyl,“ uvádí rozsudek A.S. proti Slovinsku.

Státy tedy podle Soudu měly použít směrnici o dočasné ochraně a podmínkách této ochrany vysídlených osob za výjimečného stavu hromadného přílivu takových osob. Tato směrnice nebyla v průběhu tzv. migrační krize z nějakých důvodů vůbec aktivována, takže nebyly stanoveny žádné podmínky pobytu cizinců z třetích zemí na území EU.

Za porušení pravidel žádné sankce, nejsou cílem Dublinu III

Za porušení pravidel EU v letech 2015 a 2016, kdy státy na Balkánské stezce samy organizovaly transporty do EU statisíců neznámých osob bez registrací a víz, však nebudou nikomu uděleny sankce.  Jak vyplývá z rozsudku, Dublin III s hromdným porušováním schengenu ze strany států vůbec nepočítá a není jeho účelem sankcionovat: Je jistě pravda, že v jeho čl. 4 odst. 3 je stanoveno zavedení sankcí za nepovolené překročení vnějších hranic v místech mimo hraniční přechody nebo mimo stanovenou provozní dobu, ovšem toto ustanovení se týká velmi úzce vymezeného předpokladu, který nelze uplatnit na všechny případy překročení hranic nedovoleným způsobem,“ uvádí se v rozsudku Jafari proti Rakousku.

Cíl Dublinu je jiný: „Cílem kritérií příslušnosti, jež jsou stanovena v článcích 12 až 14 nařízení Dublin III, totiž není sankcionovat protiprávní jednání dotčeného státního příslušníka třetí země, ale určit příslušný členský stát s přihlédnutím k úloze, kterou tento členský stát sehrál v souvislosti s tím, že se tento státní příslušník nachází na území členských států,“ uvádí rozsudek Jafari.

Soudci a generální advokáti, jejichž funkční období končí, mohou být jmenováni opakovaně Reprofoto: youtube

V rámci rozsudku Evropský soudní dvůr rovněž upozorňuje, že migranty nelze vracet kamkoli a cituje z nařízení Dublin III: „Není-li možné přemístit žadatele do členského státu, který byl primárně určen jako příslušný, protože existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérií stanovených v kapitole III, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát.“

Fakta případu obsahují příběh statisíců lidí z roku 2015

Syřan A.S. odešel ze Sýrie do Libanonu a poté do Turecka, Řecka, bývalé republiky Makedonie a Srbska.
V roce 2016 se dostal do Chorvatska. Chorvatské orgány zajistily jeho převoz na slovinskou hranici. Slovinské orgány ho předaly Rakousku. Rakouské orgány mu však odepřely vstup do Rakouska.

Dne 23. února 2016 proto podal A.S. ve Slovinsku žádost o mezinárodní ochranu. Podle článku 21 nařízení Dublin III, podle kterého o žádosti rozhoduje první země na vstupu do EU, požádaly slovinské orgány Chorvatsko o převzetí Syřana A.S.zpět na území Chorvatska.  Chorvatsko žádosti dne 20. května 2016 vyhovělo. Syřan toto rozhodnutí napadl proti Slovinsku soudně. Slovinsko poté požádalo Evropský soudní dvůr o zodpovězení předběžné otázky.

V prosinci 2015 opustily K. Jafari a Z. Jafari se svými dětmi Afghánistán. Cestovaly přes Írán, Turecko, Řecko, bývalou  republiku Makedonii a Srbsko. V roce 2016 překročily hranici s Chorvatskem. Chorvatské orgány zajistily jejich převoz autobusem  na slovinskou státní hranici.

Dne 15. února 2016 Afghánkám slovinské orgány vydaly dokumenty policie, na nichž bylo uvedeno, že cílovým místem cesty je v případě jedné z nich Německo a v případě druhé Rakousko. Poté, co obě vstoupily do Rakouska, podaly K. Jafari a Z. Jafari  tam žádosti o mezinárodní ochranu.

Rakousko se obrátilo na Slovinsko s dotazem ohledně jejich dokumentů. Slovinsko odpovědělo, že nebyly registrovány, ale pouze projely z Chorvatska. Rakušané proto požádali o jejich převzetí zpět Chorvatsko. Protože Chorvatsko neodpovědělo, Rakousko nařídilo do Chorvatska  jejich vyhoštění s tím, že vrácení do Řecka je vyloučeno kvůli systémovým chybám tamního azylového řízení.

Afghánky napadly rozhodnutí proti Rakousku soudně. Na to Rakousko rovněž požádalo Evropský soudní dvůr o zodpovězení předběžné otázky.

Irena Válová