Antonín Mokrý: Chci prosadit advokátní proces, neúnosně složitý právní řád si to žádá

Antonín Mokrý ve své kanceláři Foto: archiv

Snahy o průlom do advokátní mlčenlivosti nejsou pouze u nás, ale dochází k nim i na celoevropské úrovni. V rozhovoru pro Českou justici to uvádí viceprezident Rady evropských advokátních komor (CCBE), místopředseda pro mezinárodni vztahy ČAK a kandidát na další volební období, Antonín Mokrý.

Existuje nějaké téma, které si díky české advokacii osvojila i Rada evropských advokátních komor (CCBE)?
Řádným členem CCBE je česká advokacie od roku 2004, tedy třináct let. Je pravdou, že zatím jsme se nezapsali nějakou viditelně zlatou literou, což bych ostatně nemohl tvrdit o žádném členovi CCBE. Ani se to tak v CCBE nebere, tedy v tom smyslu, zda ten či onen něco vymyslel nebo prosadil. Z jiného úhlu pohledu vzato, a promiňte, možná to bude znít neskromně, hlas české delegace byl vždy vážen a myslím, že je pokaždé s určitým zájmem a možná i napětím očekáván. Vrátím-li se do rané minulosti našeho členství, tehdy vlastně ještě pozorovatelského, tj. před rokem 2004, byl to často hlas nedávno zesnulého JUDr. Karla Čermáka, který byl tehdy jmenován vedoucím výboru PECO, tedy orgánu, který má za úkol podporovat externí vztahy CCBE, zejména pak k zemím, které se ucházejí o členství v EU nebo usilují o nějakou formu budoucího přidružení. JUDr. Karel Čermák, tehdejší předseda ČAK, tehdy velmi akcentoval potřebu co nejširší pomoci zejména zemím bývalého socialistického bloku, velmi se zasazoval o brzké přijetí středoevropských zemí, Pobaltských států, zemí Balkánu a co nejužší styky s postsovětskými zeměmi až k Uralu. Ukázalo se, že druhý směr, prosazovaný tehdy poměrně intenzivně např. Francií a některými dalšími členy středomořské oblasti, tedy zamířit úsilí o pomoc k zemím severní Afriky a Blízkého východu, byl jak tehdy tak aktuálně i nyní příliš ambiciózní a vyžadující delší čas, než se původně zdálo. Dr. Čermákem akcentovaný trend se nyní vcelku ustálil a myslím, že to byl možná právě jeho přínos, když v tomto směru uvažoval a zdůrazňoval větší spřízněnost Západu právě se zeměmi východní Evropy.

S jakým úspěchem se daří CCBE lobbovat za práva advokátů na úrovni Evropské komise a Evropského parlamentu?
„Lobbovat za práva advokátů“ cítím tak trochu jako expresivní slovní spojení potud, že jistěže advokáti jako jednotlivci, eventuálně jako profesní skupina mají určitá práva daná zákonem, která pochopitelně nechtějí ztratit, my však tuto činnost pojímáme spíše jako součást služby těm, kteří potřebují právní pomoc. Jestliže tedy lobujeme, a to vždy v onom pozitivním, nikoli v tom někdy používaném pejorativním smyslu nečestného lobbingu, pak nelobbujeme pouze za sebe a za nějaké svoje výhody a privilegia, ale lobbujeme hlavně za práva našich klientů, protože především v jejich zájmu je, aby se poskytování právní pomoci uskutečňovalo ve férovém prostředí, tedy v prostředí, které běžně nazýváme právním státem.  A v něm má nezávislá a samosprávná advokátní profese svoje nezastupitelné zakotvení, což většina lidí nahlas nezpochybňuje, leč ne vždy se podle toho chová.

Ale zpět k mé původní otázce.
Lze obtížně vážit na vahách jaké je procento úspěšnosti CCBE v jejím „lobbingu za práva advokátů“, chcete-li to tak označovat. Od vzniku CCBE, od něhož uplynulo už 58 let, bylo nastoleno evropskými orgány a institucemi desítky, možná stovky různých témat více či méně souvisejících s advokátním stavem či právem na právní pomoc či fungování justice v širším slova smyslu. A téměř ke všem, co byla nastolena, se CCBE vyjadřovala, tu obšírněji tu stručněji. Některé námi vznesené námitky či připomínky nebo někdy dokonce celé předložené studie byly vyslyšeny, některé nikoli. Jako velké pozitivum ovšem vidím, že se zatím nestalo, že bychom prohráli nějakou skutečně velkou bitvu. Vždy jsme doposud docílili, když ne úplného, pak alespoň dílčího, ale možná o to cennějšího úspěchu. Někdy jsme témata nastolovali i sami.

Jaká například?
Například téma volného pohybu advokátů v Evropském společenství, nyní Evropské unii a posléze jejich usazování v tzv. hostitelském státě. Tyto myšlenky původně vznikly na půdě CCBE a byly dále rozvíjeny a dopracovávány již na úrovni evropských institucí, opět v úzké spolupráci s naší organizací. Složitá situace vyvstala například v souvislosti s potíráním legalizace výnosů z nezákonné činnosti a organizovaného zločinu, tzv.  praní špinavých peněz (AML). Tato éra pravděpodobně ještě nekončí a přichází v jiných podobách – krácení daní, daňové úniky přes tzv. svěřenecké fondy, daňové ráje apod.  Ale i zde musím konstatovat, že jsme docílili v oblasti AML alespoň toho úspěchu, že stále nepřichází v úvahu, aby se advokát stal oznamovatelem svého klienta tam, kde se tento na něho obrací s žádostí o poskytnutí právní rady či posouzení případu, nebo tam, kde advokát převzal zastupování klienta. Oznamování tzv. podezřelých obchodů tedy přichází v úvahu pouze tehdy, kdy advokát pro klienta vykonává nějakou jinou než tradiční advokátní činnost, např. peněžní úschovy, převody finančních prostředků, převody akcií apod. Dobře se pamatuji, že v původních verzích návrhu směrnic takové vymezení či spíše omezení advokátovy „oznamovací povinnosti“ nebylo, a zařazeno bylo až po připomínkách CCBE.
Také v rámci příprav Směrnice o službách přijaté v r.2006 jsme měli dílčí, leč cenný úspěch. Chtěli jsme sice původně, aby advokacie (právní služby) byly vůbec vyjmuty z působnosti této směrnice, jako služba svého druhu, což se sice nepodařilo, bylo však k našim připomínkám dosaženo alespoň toho kompromisu, že směrnice a advokátních službách a o usazování advokátů jsou nadřazeny obecné směrnici o službách tam, kde upravují vztahy odlišně od směrnice o službách.  CCBE se také zasloužila o racionálnější a povaze právních služeb nepochybně bližší úpravu směrnice o veřejných zakázkách, kdy zakázky na právní služby mohou procházet jednodušším výběrovým řízením a umožňují větší flexibilitu zadavatele při výběru uchazečů. Mohl bych pokračovat…. je toho pochopitelně mnohem více. 

Co říkáte na tendence omezovat v rámci boje proti terorismu zásadu mlčenlivosti mezi advokátem a klientem?
Asi neočekáváte, že bych na tuto otázku odpověděl jinak než, že takové tendence odsuzuji a mám za to, že je nutné proti nim bojovat. Říkám to při plném uvědomění si toho, že boj proti terorismu je vysokou prioritou naší společnosti a měl by být nesmiřitelný. Občan má však kromě práva na soukromí také právo na spravedlivý proces. Součástí práva na spravedlivý proces je rovněž to, že komunikace s advokátem a listiny, které mezi klientem a advokátem putují nebo jsou někde uloženy, zůstanou důvěrné ve vztahu ke třetím osobám, neboť jinak mohou být zneužity proti legitimním zájmům klienta. Pokud by jakkoli bylo vyžadováno na advokátovi, aby informace nebo dokumenty, které se týkají jeho klienta, byl někomu povinen sdělovat, oznamovat, předávat, nebo by toto svým jednáním měl jinak umožnit, pak by to znamenalo, že by se advokát stal zcela bezcenným figurantem, stafáží svého klienta, resp. stafáží soudního systému. Nevím, zda si to ti, kteří inovativně přicházejí s tím, že tu či jinde by bylo potřebné omezit ty či jiné svobody, na nichž stojí a padá naše civilizace, plně uvědomují. V konečném důsledku se to týká i práv a svobod jich samotných. Obávám se, že podobné tendence jsou důsledkem neschopnosti těch, kteří je vymýšlejí, protože své vlastní nedostatky a chabé výsledky své práce by rádi vyvážili rozšířením represe. Samotná represe ovšem není lék, jak se možná domnívají, ale historická zkušenost prokazuje, že represí se většinou směřuje do záhuby

S jakými největšími problémy se potýká evropská advokacie jako celek
Momentálně jsou to problémy, které jsem naznačil právě v odpovědi na Vaši předchozí otázku. Tedy snahy o další průlomy do profesního tajemství, či advokátní mlčenlivosti, eventuálně též do dalších základních principů advokátní profese. Čeká nás v tomto směru zcela jistě horký půlrok, možná i celý rok.
To vše se děje v okamžiku, kdy by se měla Evropská unie soustředit na další horké téma, kterým je jednání o odchodu Spojeného království z EU, tedy o Brexitu. Tady je obrovské množství nezodpovězených otázek, zatím spíše jen nastíněných než rozuzlených, že jen málokdo si to dříve dokázal představit. Já si myslím, že otázky právních jistot, nezbytné kontinuity práva, a dokonce i otázek určité kontinuity poskytovaných právních služeb a nabytých práv, jsou pro tato jednání naprosto klíčové.

Doufám, že jednání budou pokračovat bez zbytečných tenzí, které čas od času zaznívají z úst politiků nebo médií a já taktéž doufám, že žádná taková napětí nepřerostou ani do oblasti poskytování právních služeb. Ostatně, mám teď téma Brexitu osobně na starosti v CCBE a poznal jsem tedy již na vlastní kůži, jak jsou některé otázky složité a jak není vůbec snadné k nim najít jednoznačné řešení.

Jsou nějaké specifické rozdíly mezi vztahem státu k advokátní profesi v původních zemích EU, a v zemích bývalého východního bloku?
Já bych řekl, že zásadní rozdíly nikoli. Dokonce jsem přesvědčen, že některé problémy související s interakcí mezi vedením advokacie a státními orgány sdílíme bez ohledu na naši minulost. Povšiml jsem si však, že v některých zemích směrem na západ ale také na sever od nás, je vztah mezi advokacií a špičkami politiky či justice přeci jenom navzájem více se respektující a bohatší z hlediska četnosti vzájemných konzultací a kvality komunikací vůbec. Některé demokratické principy a postupy, zejména v oblasti tvorby práva, ale i jeho nalézání, jsou natolik zažité a vštípené, že by nikoho ani nenapadlo postupovat v obdobných situacích jinak. Myslel jsem si dříve, že skoro již třicet let po uskutečnění zásadní politické a společenské přeměny, nebude pochyb o tom, že by se z hlediska zakotvení demokracie, právního státu, nebo fungování justice, mohlo cokoli zásadního změnit. Stále pevně věřím, že k ničemu podobnému dojít nemůže a také nedojde, nicméně nesmíme být slepí ani k signálům, které se tu či jinde objevují, a to i v samotné EU a které mohou naznačovat, že Evropa se nachází v situaci relativně obtížně předvídatelných politických změn, které by v případě zásadnějších zvratů, mohly zapříčinit i podstatnou změnu hodnot, které doposud platily za neměnné a konstantní. Advokacie by měla vždy stát v popředí upozorňování na případné takové negativní tendence.

Je ČAK dostatečně zainteresována na tvorbě legislativního procesu, ať už jde o předpisy týkající se její činnosti, či obecně právních norem, týkajících se výkonu advokátní profese?
ČAK dostatečně zainteresována je, otázka spíš zní, zda normotvorci jsou zainteresováni dostatečně na tom, aby se advokacie k něčemu zásadněji vyjadřovala, a pokud ano, zda jsou připraveni nebo dokonce ochotni tomuto hlasu naslouchat.  Myslím si, že mnohé v tomto ohledu je možno zlepšovat. Na druhou stranu, s některými ministerstvy vycházíme velmi dobře a mnozí úředníci jsou naopak vděční, když jim sdělíme svoje názory na tu či onu připravovanou úpravu, protože si uvědomují, že často jim předložíme stanoviska podložená praktickými zkušenostmi.  V mnoha tématech jsme totiž opravdu ti, kteří danou problematiku prožívají a řeší v praktické rovině (obvykle spolu s našimi klienty), nevidíme tedy problémy odtrženě od reálného dění, takříkajíc pouze z akademických lavic nebo z četby novin a sledování televizních debat.

Měl by se, případně do jaké míry, regulovat či harmonizovat výkon advokacie na úrovni evropských předpisů?
To je zajisté velmi složité uskutečnit. V otázkách aplikace základních hodnot advokacie takový společný základ již nepochybně existuje a je zde i judikatura Soudního dvora EU, jakož i ESLP, která sjednocuje náhled na roli advokáta a advokátní profese a tato judikatura je již dnes poměrně bohatá. Také Evropský parlament se již dříve vyjádřil svým usnesením k zásadním principům právnické profese. Rada Evropy nyní zahájila práce na zásadním projektu – přípravě úmluvy o advokátní profesi – v této práci budeme Radě Evropy, jak CCBE tak myslím i národní advokátní komory členských zemí EU, ve všech ohledech nápomocní a již jsme připravili první nástin témat, která by měla být v úmluvě pojednána.

V CCBE vidíme na pořadu dne ani ne tak harmonizaci předpisů o poskytování právních služeb na celoevropské úrovni, jako spíše vytvoření Modelového etického kodexu evropského advokáta, na tom již ostatně delší dobu v CCBE pracujeme a předpokládám, že příští rok by měla být ukončena jeho první část. Jde však nikoli o dokument „unifikující“ ale jak už vyplývá z názvu „modelový“ tedy inspirativní, umožňující porovnat stávající národní úpravy a případně se nechat inspirovat k jejich změně. Jde však současně o modelový příklad pro advokacie zemí, které aspirují na členství v EU nebo se z jiných důvodů rozhodnou ubírat cestou principů, které jsou pro všechny evropské advokáty společné. V návaznosti na dokončení takového Modelového kodexu bychom rádi probrali a možná aktualizovali stávající Etický kodex advokátů EU, závazný pro všechny členy CCBE, naposledy novelizovaný v r. 2006, který však platí pouze pro účast advokátů v rámci poskytování přeshraničních služeb.

Do jaké míry se do propustnosti národních advokacií promítne poskytování právních služeb po internetu?
Jde vlastně o třetí téma, které jsem chtěl zmínit již u jedné z vašich předchozích otázek, jako téma, s nímž se evropská advokacie bude muset v nejbližší době vypořádat. Uskutečnit něco smysluplného na evropské úrovni nebude rozhodně jednoduché, ve hře je totiž spousta rozdílných zájmů.  My, v tomto případě Česká advokátní komora, jejímž jsem v současnosti místopředsedou pro oblast mezinárodní, jsme se nechali inspirovat francouzskou zkušeností a chceme co možná nejrychleji začít budovat vlastní on-line platformu, jako alternativu pro advokáty, resp. advokátní firmy, které chtějí poskytovat právní služby po internetu, aniž by se přitom účastnili na platformách, které jsou v té či oné podobě problematické z hlediska právního či v lepším případě z hlediska etického. V rámci této platformy by měl mít spotřebitel (klient) jistotu, že jsou mu právní služby poskytovány skutečně přímo advokáty, tj. na předpokládaném stupni odbornosti a při dodržení základních pravidel výkonu advokacie, jako jsou nezávislost, mlčenlivost, vyvarování se konfliktu zájmů, odpovědnost za vadně poskytnutou službu apod. Myslím, že každý stát se bude s otázkami, jak říkáte „propustnosti“ právních služeb přes hranice prostřednictvím internetu vypořádávat po svém. Kandidáti do nového představenstva, mezi něž rovněž patřím, mají, alespoň si to myslím, v těchto otázkách v zásadě jasno, již jsme je opakovaně projednávali, víme kudy bychom se měli ubírat včetně všech alternativ postupu vůči tzv. vinklářům, tj.  těm, kdo poskytují právní služby aniž by byli advokáty, ať už po internetu nebo mimo internet. Obecně však nutno říci, ano internet nemá žádné hranice, bylo by iluzorní se domnívat, že se nám podaří efektivně potírat všechno, co se na internetu nekalého děje a bude dít. Budeme hledat všechna možná řešení jak spolupracovat a přimět státní zastupitelství a policii k postupu v těch nejkřiklavějších případech zneužívání internetu k nelegálnímu poskytování právních služeb, bude to však vyžadovat také jejich ochotu a iniciativu se takovým případům náležitě věnovat, když ČAK asi nikdy nebude vybavena k tomu, aby mohla provádět komplexní investigativní činnost v této oblasti. Tedy v souladu s tím, co jsem uvedl dříve, chceme prvořadě postupovat proaktivně nikoli represivně. Víme, že advokacie si ve finále bude muset pomoci s nástupem nových technologií především sama. Žádné záchranné čluny očekávat nemůžeme.

 Jaké jsou vaše osobní priority pro následné volební období ČAK?
Své priority uvádím v nadcházejícím vydání Bulletinu ČAK, tzv. sněmovním výtisku, takže každý si je tam může přečíst, ale protože jste Česká justice, a ne každý váš čtenář bude chtít hledat na internetu nebo dostává Bulletin do vlastních rukou, zopakuji je stručně:

  • Prosazení tzv. advokátního procesu neb si to žádá neúnosně složitý a přebujelý právní řád
  • Podpora co nejširšího zapojení advokátů do poskytování „legal aid“ při zachování a nejlépe navýšení výše náhrady u obhajob a zastupování ustanovených státem
  • Podpora zajištění bezpečné komunikace advokátů s klienty (včetně budování systémů takové bezpečné komunikace pro celou profesi)
  • Podpora širší elektronizace a digitalizace justice (včetně umožnění přístupu advokátů do soudního spisu online)
  • Podpora širšího zapojení advokátů do ADR a ODR a zavedení online platformy přístupné všem advokátům
  • Průběžné monitorování poskytování právních služeb neadvokátními subjekty (na internetu i mimo něj) a boj proti nekalým praktikám, tzv. vinklářství
  • Postihování nekalých praktik v oblasti veřejného zadávání zakázek na právní služby
  • Zkvalitnění vzdělávání advokátů (včetně využití systémů online vzdělávání) a příprava na postupné zavedení systému specializací. Podpora zvyšování povědomí advokátů a marketingu a jejich excelentní znalosti tržního prostředí a rozvoje informačních technologií.

 Dušan Šrámek