Pavla Fučíková: Pelikán šíří o povinných šablonách pro exekutory bludy

Exprezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková Foto: EK

Na přípravě jednotných šablon exekučních rozhodnutí jsme s Ministerstvem spravedlnosti dlouhodobě spolupracovali, říká prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková. Odmítá tak výhrady ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), který exekutory obvinil, se obávají toho, že by se lidé mohli dozvědět, jaká mají práva. „To, co pan ministr předvedl, byla laciná populistická snaha zazářit před volbami a získat levné body. Pokud má důkazy ke svému tvrzení, že spolupráce s EK ČR byla špatná, pak oceníme, pokud své tvrzení podpoří důkazy,“ konstatuje Fučíková v rozhovoru pro Českou justici.

Kdo vlastně přišel se záměrem unifikovat exekuční písemnosti?
Unifikaci exekučních rozhodnutí dlouhodobě podporujeme a byli jsme ministerstvu nápomocni. Zatímco se nám od pracovníků odboru legislativy dostalo poděkování, pan ministr nás mediálně osočuje, že na úpravách nemáme zájem. A proto zdůrazňuji, že podstatou sporu není samotný záměr vzory našich listin unifikovat, který jednoznačně podporujeme a několikrát jsme to též uvedli. Nicméně nesouhlasíme s rozsahem informací a poučení, která bychom měli povinným předávat formou rozsáhlých tištěných dokumentů. To je důvod odporu, který klademe.

Podle ministra Pelikána se ale exekutoři obávají toho, že by lidé mohli dovědět, jaká mají práva.
Toto je ničím nepodložený a velmi neférový komentář. Jak jsem již uvedla, na sjednocení máme již několik let zájem. Uvědomujeme si, že každý používá jiné listiny a bylo zkrátka dobré, aby měly stejný formát.

Ministr vám rovněž vyčítá, že exekutoři se zdráhají uvádět v dokumentech své úřední hodiny, aby je dlužníci nechtěli kontaktovat, i to, že exekutoři budou muset výrazně zjednodušit a zpřehlednit dokumenty.
Toto je další naprostý nesmysl a mediální blud. Každý exekutor má webové stránky a na nich spoustu informací. Seznam soudních exekutorů a jejich kontakty zveřejňuje také na svých webech EK ČR. Nevím, zda-li jste se pokoušeli dozvědět informace ohledně soudních řízení či obsahu spisů, ale na informačních odděleních soudů se s vámi nikdo příliš vybavovat nebude. Nevidím tedy důvod, proč bychom měli uvádět kontakty na listinách, které jsou svou povahou soudními rozhodnutími. Nevšimla jsem si, že by soudy měly povinnost na rozsudku či usnesení tyto údaje uvádět.
Pokud budou písemnosti exekutora obsahovat poučení na čtyři strany, doslovný opis zákona, bude to znamenat stohy papíru a kvantum úředního jazyka. Fakticky nedoručíme ani 50% písemností, ty pak visí na úřední desce exekutora. Kdo to zaplatí?

Co říkáte tomu, že se ministr nakonec rozhodl zavést šablony jako povinné, když nejdříve chtěl novou podobu příkazu zavést dobrovolně?
Do připomínkového řízení šel návrh vyhlášky s tím, že použití vzorů šablon našich rozhodnutí nebude povinné z důvodu, že ministr nemá zákonné zmocnění k tomu nám použití šablon předepsat. Tím si vysvětluji fakt, že se jednotlivá připomínková místa obsahovou stránkou navrhovaných vzorů ani nezabývala. Ale vyslovila názor, že jejich použití by být povinné mělo. To, že pan ministr na základě toho změní názor a najednou si uvědomí, že zákonné zmocnění k tomu má, bych ještě pochopila. Čekala bych však, že jednotlivá připomínková místa znovu osloví a požádá o názor k obsahové stránce navrhovaných úprav.  Nebo ještě lépe – možná měl pan ministr zajistit průzkum mezi lidmi práva neznalého a vyhodnotit jejich názor. Doufám, že LRV tohle všechno do svého hodnocení promítne.

Nemá na druhou stranu ministr pravdu, když říká, že je potřeba, aby se lidé orientovali, aby věděli, co po nich exekutor chce, proč to po nich chce a co s tím mají dělat?
Ti, kteří chtějí vědět, rozumí. Ti, kteří chtějí platit, zaplatí. Ti, kteří chtějí navštívit exekutorský úřad, ho navštíví. Kontakt s exekutorem by se pochopitelně zjednodušil, kdyby do jeho kanceláře nemusel povinný, který chce svou situaci řešit osobně, jezdit často přes celou republiku. Povinného to zatěžuje především finančně, a to často v situaci, kdy nemá ani na jízdné. Osobní kontakt by se ulehčil a pro povinného zlevnil, zavedením místní příslušnosti exekutorů. Navíc by na jednom místě a s jedním úředníkem jediného úřadu vybavil všechny své exekuce. A písemnosti jediného úřadu by také vždy vypadaly stejně. Zavedení místní příslušnosti dlouhodobě prosazujeme.

Do kritiky exekutorů se pustil i Člověk v tísni. Podle vyjádření Daniela Hůleho se v současných listinách nevyznají ani právníci.
To je jenom další blud – právníci se nevyznají ve složitosti exekučního řízení, které se neustále mění nejen díky nekvalitním právním normám, ale také kvůli nejednotné právní praxi a judikatuře, která je opět a jen výsledkem špatně připravených právních předpisů.

Daniel Hůle také tvrdí, že někteří exekutoři formulují výzvu ke splnění vymáhané povinnosti schválně nepřehledně, a že ve formulářích se navíc utápěly neoprávněné položky. A devadesát procent povinných údajně netuší, že kvůli současným listinám může uplatnit nějaké procesní kroky.
To, co má obsahovat výzva ke splnění, jaké náležitosti má exekuční příkaz nebo příkaz k úhradě nákladů exekuce, obsahuje zákon – exekuční řád. Má-li pan Hůle poznatky o tom, že někteří exekutoři – zdůrazňují někteří – si tyto povinnosti neplní – má možnost podat podnět k přezkumu jeho postupu. Mrzí mne, že ačkoli jsem několikrát osobně k tomuto postupu vyzývala, vyměňujeme si tyto informace prostřednictvím médií.
Dnes a denně řešíme desítky návrhů povinných na odklad exekuce i na její zastavení, a to v celém nebo částečném rozsahu. Ale chápeme záměr Člověka v tísni a proto jsme na jednání nabídli řešení, že poučení nebudeme složitě opisovat a tisknout, ale že vzory budou povinně obsahovat odkaz na webové stránky EK ČR, kde jednotlivá poučení účastníci řízení, tedy nejen povinní, najdou. Dnes tento záměr prodává pan ministr jako vlastní cestu ke sledovanému výsledku a takovou webovou stránku připravuje ministerstvo samo.

Půjde díky povinným šablonám o skutečně o zjednodušení?
Na podobě tabulky jsme se snažili na našich jednáních domluvit. Ačkoli to totiž tak nevypadá, EK ČR byla v přípravě vzorů poměrně aktivní. Nicméně, pan ministr slibuje více, než může dát. V případě, že je exekuce například vedena pro značně rozsáhlé příslušenství, nebo v exekučním řízení vystupuje na straně dlužníků více osob, nebudou tabulky zdaleka tak jednoduché, jak si autoři představují. Navíc, dluh je v čase proměnlivý a je vázán na mnoho reálných a procesních skutečností, které jeho konečnou výši ovlivňuje. Nicméně tuto část návrhu jsme akceptovali a byli připraveni ji exekutorům doporučit.
Závěrem bych ještě chtěla dodat, že místo toho, abychom se dočkali skutečných systémových změn, které vyřeší ty nejzásadnější problémy, se kterými se v exekucích potýkáme, slyšíme znovu a znovu stejnou nelichotivou písničku o nekalých praktikách a o naší neochotě ke spolupráci. Jsem smutná z toho, že rétorika pana ministra, která se v podstatě za jeho funkčního období nezměnila, nás nutí se negativně vymezovat vůči tomu, co je vlastně k dobru věci.   Ráda bych zopakovala, že od počátku unifikaci a vznik šablon EK ČR podporuje a stejně tak nejen s ministerstvem, ale i s Člověkem v tísni zcela transparentně jednáme a spolupracujeme. Navrhli jsme řadu kompromisních variant a vycházeli ministerstvu vstříc. To, co pan ministr předvedl, byla laciná populistická snaha zazářit před volbami a získat levné body. Pokud má důkazy ke svému tvrzení, že spolupráce s EK ČR byla špatná, pak oceníme, pokud své tvrzení podpoří důkazy.

Dušan Šrámek