„Společnosti s. r. o. zakládáme na počkání.“ Tímto výrokem popsal prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer končící rok 2017. Podle něj prošlo notářství významnou změnou, notáři už nejsou pouhými ověřovači podpisů a řešiteli dědictví, ale praktickým úřadem otevřeným lidem.
Česká justice oslovila Notářskou komoru ČR s dotazem, jaký byl rok 2017 pohledem notářů a jak by končící rok zhodnotili. „Rok 2017 byl pro celý notářský stav bezesporu významný, v jistém ohledu i přelomový a určitě na jeho konci budeme moct potvrdit minimálně jeden významný rekord.“ uvedl Radim Neubauer, prezident Notářské komory ČR.
„Za zásadní považuji fakt, že možnost přímých zápisů do rejstříků, kterou notáři využívají, podstatně usnadňuje a zejména výrazně urychluje procesy, které byly dříve díky složité administrativě náročné, a to nejen časově. Jsem proto rád, že v době, kdy již můžeme využívat nejmodernější informační technologie k tomu, abychom sami sobě i veřejnosti usnadnili běžné úřední procesy, i notář takzvaně drží krok s dobou a umí založit společnost s ručením omezeným v podstatě na počkání. To je samozřejmě podmíněno dobrou přípravou ze strany žadatele (jde o to, že s sebou musí mít potřebné dokumenty od jiných institucí či úřadů), ale za Notářskou komoru ČR můžu s čistým svědomím potvrdit, že když přijde občan k notáři se vším, co je pro přímý zápis „eseróčka“ do obchodního rejstříku potřebné, notář ho rozhodně od podnikání nezdrží ani den.“
Lidé si chrání majetek
Jiným významným institutem, jenž je odrazem současné společnosti a dotýká se notářství, pak je předmanželská, resp. tzv. manželská smlouva. „Jejich krátká historie v naší zemi zaznamenala tři výrazné etapy. Ta první je z průběhu devadesátých let, kdy jsme o nich slýchávali hlavně v amerických filmech. V další etapě byla k tomuto institutu česká veřejnost poměrně skeptická, lidem nebyl nijak cizí život v nesezdaném páru a manželská smlouva budila pocit nedůvěry. A dnes? K notáři si pro takovouto smlouvu přijde každý pátý pár, a to z dlouhodobého hlediska víme, že meziročně svateb přibývá. Lidé se nebojí si svůj majetek po právní stránce chránit a to je dobře. Manželských smluv sepsali notáři po celé ČR za tento rok přes deset tisíc a již nyní mohu říci, že letos bude překonán loňský rekord. Tato smlouva ale není pouze doménou mladých párů, hojně ji využívají i lidé vstupující do druhého i dalšího manželství.“
Dalším výrazným tématem je podle prezidenta Notářské komory ČR tzv. poslední pořízení. „I v tomto ohledu udělala naše společnost významný krok kupředu. K řešení majetkových vztahů po své smrti se stavíme více zodpovědně a neponecháváme osud věcí náhodě. I když je pravdou, že nejvíce se o své „poslední věci“ začínáme zajímat v období kolem Svátku zesnulých. Nicméně moji kolegové notáři se mnohdy setkávají s případy, kdy si u nich závěť nechávají sepisovat lidé nejen v produktivním věku, ale i třeba mladí dobrodruzi před dalekou cestou do exotiky. V tomto ohledu jde podle mého názoru o správný posun, kdy si lidé uvědomují svou zodpovědnost.“
Neřešíme jen dědictví
Podle Radima Neubauera je na uvedením hodnocení vidět, že z notářství se stává „praktický úřad otevřený každému z nás.“ Podle něj už notáři nejsou považováni „za pouhé řešitele dědictví a nutný dohled nad změnami stanov SVJ, či dokonce pouhé ověřovače podpisů. Veřejnost ví, že umíme vyřešit složité problémy týkající se třeba převodů firemního majetku, nebo jako nezaujatá třetí strana pomůžeme při nákupu a prodeji nemovitostí, který může být kvůli převodům vysokých částek a citlivostí katastrálních map na vkládané údaje složitý. Notáři usilovně pracují na tom, aby byli veřejnosti blíže, a já jsme rád, že se jim to daří.“ Důkazem toho je podle Neubauera i velmi úspěšný Den otevřených dveří, který se letos konal po druhé. V jeho rámci Notářská komora poskytovala ve svém sídle veřejnosti právní rady bez nároku na honorář.
Na závěr pak popřál prezident Notářské komory ČR čtenářům České justice, „aby pro ně byl následující rok úspěšný a aby se v právním prostředí, třeba i s pomocí notáře, pohybovali s jistotou a sebevědomím.“
Jana Rosůlková
