Šabatová vs. Hrdinová: NSS již konstatoval pochybení ostravské předsedkyně

Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě Iva Hrdinová Foto: Robert Malecký

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) dnes projedná kárnou žalobu veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové, kterou v únoru minulého roku podala na předsedkyni Krajského soudu v Ostravě (KS) Ivu Hrdinovou a místopředsedu téhož soudu Rostislava Krhuta. V kárné žalobě jim bylo vytýkáno nejasné přidělování incidenčních sporů, odejmutí případů zákonnému soudci a způsobení průtahů při vyřizování jednotlivých věcí.

O podání kárné žaloby Česká justice informovala. 

Dne 5. října minulého roku NSS rozhodl o zastavení části kárné žaloby pro opožděnost a před kárným senátem tak stane pouze předsedkyně Hrdinová. Soud bude posuzovat tu část žaloby, v níž je předsedkyni KS vytýkáno porušení zákona o soudech a soudcích, kterého se měla dopustit tím, že neprojednala se soudcovskou radou opatření, jimiž přikázala větší množství insolvenčních incidenčních sporů k vyřízení jiným soudcům, než kterým dle rozvrhu práce tyto spory napadly. A taktéž to, že spolu s kárnými návrhy podanými proti soudcům KS Aleši Volnému a Evě Slaběňákové předložila NSS originály spisů, v nichž mělo docházet k průtahům v řízení, pročež soudci nemohli jednat v neskončených věcech a napravovat průtahy, které jim byly předsedkyní soudu vytýkány. Podle kárného návrhu museli v některých případech soudci zrušit již nařízená jednání, čímž mělo ze strany předsedkyně Hrdinové dojít k nepřípustnému zásahu do nezávislého výkonu funkce soudců a do jejich nezávislosti.

Oba zmíněné kárné návrhy předsedkyně Hrdinové na soudce Volného a Slaběňákovou již NSS projednal v prosinci minulého roku. A jakkoliv u obou soudců shledal kárné provinění, pozastavil se i nad postupem předsedkyně Hrdinové, který je předmětem dnes projednávané kárné žaloby.

Žaloba nebo odchod

V dané věci jde o aplikaci tehdy platného znění insolvenčního zákona, konkrétně § 160 odst. 2, který umožňoval předsedovi soudu přikázat věc jinému soudci insolvenčního soudu, pokud se ukáže, že by projednávání a rozhodnutí incidenčního sporu mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení. Předsedkyně Hrdinová opakovaně rozhodla o přidělení věcí podle tohoto ustanovení čtyřem soudcům KS, kteří do roku 2014 vyřizovali především obchodně závazkové věci, které poté přešly změnou zákona na okresní soudy. Mezi tyto soudce patřili i soudci Slabeňáková a Volný. Předsedkyně Hrdinová před kárným senátem uvedla, že všichni čtyři soudci patřili mezi soudce problémové již před rokem 2014 a tři z nich měli do roku 2015 dosáhnout důchodového věku.

Jak vyplynulo před kárným senátem, počítala s tím, že od KS odejdou. Jedna ze soudkyň tak učinila, v případě dalšího soudce Petra Orla před kárným soudem zaznělo, že předsedkyně Hrdinová na něj měla tlačit, že si má vybrat mezi kárnou žalobou nebo rezignací. „Řekla mi doslova: ´Soudíš 40 let, stojí ti to za to, abych tě tahala před kárný senát? Raději odejdi´. Svůj odchod od soudu považuji za velice nespravedlivý, ale dal jsem přednost vlastnímu zdraví. Aleš Volný a Eva Slaběňáková vydrželi a zůstali, já jsem zbaběle utekl“, popsal situaci u kárného senátu Orel. Soudce Volný dostal na výběr mezi kárnou žalobou nebo odchodem na Okresní soud ve Frýdku-Místku. Přechod na okresní soud odmítl.

A právě toto jednání předsedkyně Hrdinové kritizoval v rozhodnutí o kárné žalobě NSS. „Kárný senát rozhodně nesouhlasí se způsobem, jakým kárná navrhovatelka vyvíjela pod hrozbou podání kárného návrhu nátlak na uvedené soudce, aby odešli do důchodu nebo přešli na okresní soud, a považuje takové metody za neslučitelné s respektováním interní nezávislosti každého soudce“, stojí mj. v rozhodnutí o kárném návrhu na soudce Volného.

Resort se s tím dosud nesetkal

Nad takovým postupem předsedy soudu se pozastavilo i Ministerstvo spravedlnosti. „Takovýto přístup nepovažujeme za zcela vhodný. Předseda soudu, jako kárný žalobce, je oprávněn kárnou žalobu podat vždy, jsou-li k tomu dány důvody a soudce porušil své povinnosti a současně může i navrhnout kárné opatření (např. odvolání z funkce soudce), proto není důvod soudci jako jinou variantu nabízet přechod na jiný soud či jej vyzývat k rezignaci. Pokud se k takovému jednání předseda soudu uchýlí v rámci řešení pracovněprávních vztahů, nepovažujeme tento postup za příliš šťastný“, sdělila České justici mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Schejbalová. Podle názoru ministerstva však toto chování funkcionáře soudu není kárným proviněním, avšak podle sdělení Schejbalové se s ním dosud resort nesetkal. „Ministerstvo spravedlnosti v minulosti shodný či obdobný případ neřešilo, žádný ze soudců se v takové či obdobné věci se stížností na zdejší úřad neobrátil“, dodala Schejbalová.

Česká justice oslovila předsedy krajských soudů s dotazem, zda narazili na obdobný problém (se soudci v souvislosti s přechodem části obchodní agendy z krajských soudů na okresní soudy v roce 2014), jaký nastal na KS v Ostravě. Na všech ostatních krajských soudech se to obešlo bez problémů. Někde soudci odešli do důchodu, jinde přešli na jinou agendu, u Městského soudu pak dva soudci na soud obvodní. U žádného z šesti krajských soudů, které poskytly odpověď, nebyla věc nijak „kázeňsky“ řešena.

Kárný senát NSS se v rámci kárné žaloby na soudce Volného obrátil ohledně ustanovení §160 odst. 2 také na Ústavní soud, neboť „dospěl k závěru, že § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, v tehdejším znění, byl v rozporu s právem na zákonného soudce zakotveným v čl. 38 odst. 1 Listiny, právem na nezávislý a nestranný soud chráněným čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a dále s principem nezávislosti soudní moci obsaženým v čl. 81 Ústavy a principem nezávislosti soudců stanoveným čl. 82 odst. 1 Ústavy, a to mj. z toho důvodu, že neposkytoval žádné záruky proti zneužití uvážení předsedy soudu při přidělování incidenčních sporů“.

Ústavní soud sice NSS nevyhověl, avšak v nálezu z 27. června 2016 poskytl NSS argumentaci, o kterou kárný senát opřel svou další kritiku postupu předsedkyně Hrdinové při aplikaci zmíněného ustanovení insolvenčního zákona.

„Je třeba jednoznačně konstatovat, že tímto způsobem, který by ve světle citovaného nálezu Ústavního soudu jako jediný bylo možno považovat za zákonný a ústavní, kárná navrhovatelka při přerozdělení incidenčních sporů v roce 2015 JUDr. V. a dalším soudcům obchodního úseku krajského soudu nepostupovala, neboť tyto spory a jejich účastníky odňala jejich dosavadním zákonným insolvenčním soudcům, kteří vedli i jednotlivá základní insolvenční řízení, jež tyto spory vyvolala, a přerozdělila je obchodním soudcům na základě pouhého opatření předsedkyně soudu vydaného mimo rozvrh práce, který v té době pouze obecně předjímal, že k tomuto  přerozdělení jinému soudci, a to „obvykle“ do určitých vyjmenovaných oddělení, může dojít. Opatření předsedkyně soudu je navíc odůvodněno nikoliv ve vztahu ke každé takto přerozdělované incidenční věci, ale pouze obecně je argumentováno přetížením všech insolvenčních soudců daného krajského soudu, a vzhledem k tomu, že bylo vydáno mimo rozvrh práce, nebylo ani odpovídajícím způsobem zveřejněno (k tomu srov. též rozhodnutí kárného soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 16 Kss 5/2016-120)“, stojí v rozhodnutí NSS ve věci kárné žaloby na soudce Volného.

Kritika soudcovské rady

Kritiku postupu předsedkyně Hrdinové obsahovalo i sdělení Soudcovské rady KS v Ostravě k případu soudce Volného: „Jedná se o úplně novou a velmi odborně náročnou agendu. Ke způsobu přidělování incidenčních sporů měla soudcovská rada v minulosti opakovaně výhrady, které nebyly ze strany vedení soudu akceptovány. Jeví se jako velmi problematické, že tyto spisy mohou u jiných (insolvenčních) soudců „ležet“ bez úkonu téměř rok, neboť podle zavedené praxe krajského soudu tito soudci vědí, že spisy budou přerozděleny jiným soudcům, avšak pro konkrétního soudce (JUDr. V.) jde o novou agendu přidělenou nikoli podle rozvrhu práce, ale opatřením předsedkyně soudu.“

Kárný senát zčásti přisvědčil argumentaci předsedkyně Hrdinové, která poukázala na přetíženost insolvenčního úseku KS v Ostravě, avšak ani to nemůže podle jeho názoru obhájit zvolený postup. „Tento systémový problém, kterým je zjevně kritický nedostatek insolvenčních soudců, případně dalšího soudního personálu k jejich podpoře, na krajských soudech obecně, za něž jsou zodpovědné orgány státní správy soudnictví, tedy v prvé řadě Ministerstvo spravedlnosti, však nelze v žádném případě přenášet na jednotlivé soudce a de facto je činit kárně odpovědnými za nezvládnutí tohoto problému státní správou soudů“, konstatoval kárný senát NSS.

O problémech s přetížeností insolvenčního úseku KS v Ostravě ministerstvo podle sdělení pro Českou justici ví a snaží se jí řešit. „K 1. 11. 2017 je obsazenost soudci u KS Ostrava a soudů v obvodu jeho působnosti následující: plán 473, evidenční stav 472 soudců, z toho u KS, kde plán činí 162 soudců, je ve stavu fakticky 147 soudců. Pokud jde o zaměstnance ve výkonu: v roce 2017 bylo KS v Ostravě mimořádným opatřením navýšeno 41 zaměstnanců na agendu OKD a s účinností od 1. 1. 2018 dalším mimořádným opatřením 3 zaměstnanci na specializaci na velké dopravní stavby. Můžeme tedy odpovědět, že Ministerstvo spravedlnosti o navýšené agendě ví a snaží se ji úměrně tomu řešit, jak mimořádně, tak v rámci přidělování soudců v rámci tzv. dynamického modelu“, sdělila České justici mluvčí ministerstva Tereza Schejbalová.

Petr Dimun