Sobota, 4. prosince, 2021

Advokát Honzík: Pracovníci ve vězeňství jsou nedoceněni, dozorce má plat 20 tisíc korun

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Dozorcům z plzeňské věznice Bory vyhrál spor o povinné bezplatné plnění přesčasů a přiměl stát změnit zákon. Podobný posun nyní může nastat u žaloby kvůli využívání přestávek vězňů nebo kvůli případné žalobě na údajné zneužívání kamerového systému ve věznicích. Plzeňský advokát Zdeněk Honzík dlouhé roky pracoval jako příslušník Vězeňské služby a své zkušenosti nyní využívá v praxi, když hájí práva dozorců a dalších pracovníků.

Vy jste dlouhá léta pracoval ve Vězeňské službě. Jaké posty jste zastával?
Ve Vězeňské službě ČR jsem pracoval cca 23 let na různých pozicích od základních funkcí ve Věznici Plzeň, přes generální ředitelství, generální inspekci MS ČR až zpět ve věznici Plzeň.

Vyhrál jste dozorcům například spor o přesčasy což vedlo ke změně zákona. Podle služebního zákona totiž dříve příslušníci Vězeňské služby, ale i policisté museli ročně odsloužit až 150 přesčasových hodin zadarmo. Co říkáte že kvůli sporu a z něj vyplývající judikatuře stát musel upravit zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů?
Úspěch ve věci přesčasových hodin není zásluhou mojí, ale nesprávným výkladem Vězeňské služby ČR, potažmo systémovou chybou vedoucích pracovníků Generálního ředitelství Vězeňské služby.
Úprava zákona o služebním poměru, tedy zákona 361/2003 Sb. stran přesčasů, byla provedena až jako reakce na prohrané spory, když bylo zjevně porušeno právo příslušníků zneužíváním a plánovitým zařazováním do služby nad rámec doby stanovené běžnou pracovní dobou. Pokud již v samém počátku bylo navrhováno řešení tak, aby se nahradil nedostatečný počet příslušníků, vždy v odpovědi se jednalo o otázku, kdy stavy příslušníků neurčuje Vězeňská služba, ale vláda. Nikdy nedošlo k odůvodnění požadavku na navýšení tohoto počtu tak, aby vyhovoval skutečné potřebě.
Je proto otázkou, kdo zavinil takovou ztrátu finančních prostředků z prostředků Ministerstva spravedlnosti, z veřejných peněz daňových poplatníků. Odpovědnost jsem nikde nezaznamenal, ač byla transparentním zneužíváním zákona.

Advokát Zdeněk Honzík zdroj: reprofoto Televize Seznam

Úzce spolupracujete s vězeňskými odbory. Můžete představit nějaké další případy, kdy se podle vás zaměstnancům Vězeňské služby děje bezpráví?
V současné době se na mě obrací celá řada příslušníků, hlavně z Věznice Plzeň kvůli kázeňským či přestupkovým řízením. Jedná o využívání kamerového systému zaměřeného ne k účelu, který byl původním zámyslem, tedy ke sledování osob vězňů, ale ke sledování činnosti příslušníků na základě archivních záznamů. Dle mého názoru se jedná o neoprávněný zásah do činnosti příslušníků, když pro použití kamerového systému musí existovat směrnice, která však jen v omezené míře takové použití povoluje.

Vězni v Rýnovicích odklízejí sníh kolem věznice Foto: vscr

Nedávno jste podal u Krajského soudu v Plzni žalobu, ve které požadujete u dozorců proplácení pauz na jídlo, protože i během ní musí zůstat ve střehu a nemohou ji využít dle svého uvážení. Čím v žalobě po právní stránce argumentujete?
Správní žaloby k nesprávnému odečtu přestávek na jídlo a odpočinek dle ustanovení § 60 zákona 361/2003 Sb. jsou v současné době podány dvě. Jedna pro Věznici Kynšperk nad Ohří, která však neřeší meritum věci, neboť tato věznice neprovedla ani jeden z navrhovaných důkazů, ale vytvořila si samostatnou listinu, která je jediným důkazem. Věc je tak nepřezkoumatelná. Druhá správní žaloba byla podána ve věci Věznice Plzeň, kde se 140 příslušníků domáhá zaplacení odečtených přestávek za dobu tří let zpětně. Žaloba byla podána 22.12.2017. Věznice Plzeň provedla naprosto perfektní zjištění všech skutečností kolem služební činnosti příslušníků, a ač musela konstatovat, že za dobu služby nejsou ve věznici přítomni příslušníci, kteří by střídání na přestávku na jídlo a odpočinek mohli nahrazovat jiné příslušník, přesto byl návrh jak věznicí, tak i generálním ředitelem zamítnut.

Jak se nyní může dozorce během přestávky chovat?
Líčit nemožnost čerpání přestávek na jídlo a odpočinek je poměrně složité pro osoby neznalé prostředí, tedy základní povinnosti na strážních a dozorčích stanovištích. Pokud takové stanoviště opustíte a stane se mimořádná událost, podléhá takové opuštění stanoviště trestněprávním ustanovením. Stane-li se taková věc, Vězeňská služba ČR bude tím prvním, kdo bude takového příslušníka trestně stíhat, resp. jej předá k šetření orgánům GIBS. V denních rozkazech vedoucích oddělení není jediného příslušníka, který by byl velen ke střídání stanovišť na přestávky.

Už máte signály, kdy by mohlo být nařízeno jednání v této věci?
Pokud se jedná o nařízení jednání, zpravidla správní soud rozhoduje v neveřejném zasedání a projednání žaloby se dostává na pořad jednotlivých senátů za dobu cca jednoho roku, v Praze dokonce déle.

Co dalšího by bylo třeba legislativně upravit, aby se zlepšily podmínky pro zaměstnance věznic?
Služební poměr příslušníků Vězeňské služby ČR je nedoceněnou činností, o níž je veřejnost informována jen v případě mimořádných události. Jejich skutečnou náplň práce však si nedovede nikdo z laické veřejnosti představit. Stejně tak jsou zveličovány platové podmínky pracovníků, které fakticky se uvádějí jen v průměru, tedy včetně vedoucích pracovníků. Nechť se skutečně uvede, jaký příjem má například dozorce výkonu trestu bez přesčasů – kolem 20.000 korun, kolik má příjem civilní pracovník na správním oddělení – v základních pracovních místech není vyšší než 12.000 korun, jaký skutečný příjem má vychovatel, jehož pozice je dle zákoníku práce – zhruba 25.000 korun a vzdělání musí mít minimálně Bc.. Až takový výsledek bude presentován pravdivě, bude zjištěno, že jejich mzda v celé řadě případů nedosahuje průměrné mzdy v ČR.

Jak se jako bývalý dozorce díváte na koncept tzv. „Otevřené věznice“, kterou zkouší a uvedla do praxe předchozí vláda?
Pojem otevřených věznic se domnívám, že fakticky již existovaly před rokem 1989, kdy se jednalo o pobočky výkonu trestu I. nápravně výchovné skupiny, kde byli umisťováni hlavně drobné nedbalostní činy. Odsouzení v tomto typu věznice měli možnost se volně pohybovat, byli zaměstnáváni na volných pracovištích, kam nezřídka docházeli dokonce bez dozoru příslušníků. Mohlo se jednat i o tzv. volné pracovní čety, kam byli dováženi civilním pracovníkem, který je zase vracel zpět do objektu. Objekty fakticky střeženy nebyly. Já o sobně takový model vítám, neboť celá řada nedbalostních přečinů je řešena spíše represivně než výchovně. Ale i zde by se jednalo o poměrně rozsáhlou diskuzi.

Eva Paseková

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY