Část exekutorů píše Šámalovi: Bude vymáhání pohledávek platit celá společnost včetně nedlužníků?

Celní správa Foto: Celní správa

Vymáhání pohledávek je pro Celní správu doplňkovou činností. Proto by bylo vhodné analyzovat činnost Celní správy a zjistit její přínos v porovnání s výkonem soudního exekutora. A říci, zda má vymáhání dluhů platit celá společnost včetně nedlužníků. Vyplývá to z dopisu předsedovi Nejvyššího soudu Pavlu Šámalovi, který mu zaslala část soudních exekutorů sdružená v Platformě pro teritorialitu.

„Navrhujeme, aby peněžité tresty vymáhali na principu místní příslušnosti soudní exekutoři. Kromě vysoké efektivity vymáhání by tato úprava uspořila výdaje státního rozpočtu,“ konstatuje autor dopisu a mluvčí Platformy exekutor Petr Kučera. Výhodnost vymáhání pohledávek Celní správou zpochybnila nedávno i Exekutorská komora ČR.

Platforma pro teritorialitu tak reaguje na připravovanou novelu Trestního řádu respektive novelu paragrafu 343. Toto ustanovení by nově stanovilo přednost vymáhání peněžitého trestu před rozhodnutím o jeho přeměně v trest odnětí svobody a dále vymáhání tohoto trestu celními úřady, které jsou obecně pověřeny správou daní a jiných peněžitých plnění. Jak Česká justice už dříve informovala, vymáhání peněžitých trestů představuje pro soudy nadměrnou administrativní zátěž, která se odráží v počtu ukládaných peněžitých trestů. Jejich vymáháním by měla být pověřena Celní správa.

Na Celní správě panuje shoda

Česká justice tento týden také informovala, že lidé dluží soudům na justičních pohledávkách téměř šest miliard. Jde například o soudní poplatky, pořádkové pokuty nebo nevymožené peněžité tresty. S ministerstvem spravedlnosti stále panuje shoda na tom, aby justiční pohledávky začala plošně vymáhat Celní správa.

Nejvyšší soud a Nejvyšší státní zastupitelství kvůli zlepšení statistik kromě seminářů se soudci a státními zástupci v minulých měsících shromažďovaly podklady a náměty širokého spektra odborníků k dalšímu navýšení podílu ukládaných peněžitých trestů. „V tuto chvíli musíme soudcům, státním zástupcům i policii pomoci také novelizací trestního zákoníku a trestního řádu. Proto vznikl legislativní návrh, který obsahuje například zásadu, aby se u majetkových trestných činů prioritně uvažovalo právě o uložení peněžitého trestu, jako univerzálního majetkového trestu. Už v přípravném řízení musí být zjišťovány majetkové poměry obviněného. Musí dojít také k úpravám samotného výkonu peněžitého trestu,“ uvedl na semináři k problematice peněžitých trestů předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal.

Exekutoři překročili standardy Celní správy

Jak dále exekutor Petr Kučera uvádí, institut soudního exekutora představuje nezastupitelnou právnickou profesi, která od svého vzniku v roce 2001 nesporně prokázala, že efektivním způsobem dokáže vymáhat exekuční tituly po celém území České republiky. „Soudní soustavě jsme ulevili od nepopulární, náročné, rozsáhlé a značně nákladné agendy. Až díky naší činnosti se vymáhání práva stalo faktickým právním nástrojem. V dnešní době již představujeme kultivovanou, odborně zdatnou a transparentně organizovanou právní profesi. Současně jsme významnými zaměstnavateli. Rovněž nelze opomenout skutečnost, že jsme plátci DPH a přispíváme nezanedbatelnými prostředky do státního rozpočtu.“ Připomíná rovněž, že díky investicím do vývoje v oblasti informačních systémů exekutoři dalece překročili v současné době nabízený standart ostatních orgánů, které dle aktuálně platné právní úpravy mohou vymáhat exekuční tituly – zejména Celní správy.

Podle Platformy pro teritorialitu jsou soudní exekutoři efektivní nástroj k vymáhání peněžitých trestů. Osvědčil-li se institut soudního exekutora, je proto jakékoliv další tříštění agendy spojené s vymáháním peněžitého plnění nesystémové a pro společnost rovněž značně matoucí. Je nesporné, že vešlo v obecnou známost, že dluhy na území České republiky vymáhají soudní exekutoři. Jasným a transparentním úmyslem zákonodárce by pak mělo být neustále zvyšovat a ujednocovat dosavadní strukturu a členění. Dalším členěním v oblasti vymáhání se bezdůvodně vrátíme před rok 2013, kdy zákon, zejména díky úspěšnosti vymáhání soudními exekutory, omezil pravomoc výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudů. Soudní exekutoři již nyní úspěšně vymáhají pohledávky samotných soudů, pokračuje dopis předsedovi Nejvyššího soudu.

Náklady mají státu platit i nedlužníci

V dopise se rovněž konstatuje, že na rozdíl od soudních exekutorů a jejich úspěšného vymáhání není o úspěšnosti vymáhání Celní správou zveřejněno zhola nic. Přitom Celní správa nemůže vymáhat v takovém rozsahu jako soudní exekutoři. Celníci nejsou osobně motivování na výsledku vymáhání, je známo, že zpracování agendy probíhá spíše manuálně a pohledávky jsou bonitnější než ty, které „zbývají“ na soudní exekutory. „Neznáme celkové náklady Celní správy na vymáhání, když veškeré náklady hradí stát, což je vůči nedlužníkům nespravedlivé.  Vymáhání pohledávek je pro Celní správu doplňkovou činností. Domníváme se, že by bylo vhodné analyzovat činnost Celní správy a zjistit přínos v porovnání s výkonem soudního exekutora. Navrhujeme, aby peněžité tresty vymáhali na principu místní příslušnosti soudní exekutoři. Kromě vysoké efektivity vymáhání by tato úprava uspořila výdaje státního rozpočtu,“ uzavírá Petr Kučera.

Výkonnost Celní správy při vymáhání pohledávek už loni zpochybnila i Exekutorská komora ČR v připomínkách k pozměňujícímu návrhu poslance Radka Vondráčka (ANO). V pozměňujícím návrhu k novele občanského soudního řádu současný předseda sněmovny navrhoval, aby celníci vymáhali justiční poplatky. „Nahlíženo na výkonnost Celní správy by bylo nutné se zhrozit, neboť vymáhaný nedoplatek u celní správy se zvýšil z 1 617,7 mil. Kč (2013) na 5 849,3 mil. Kč (2015), tedy více než trojnásobně, což je jistě statistika přinejmenším nelichotivá.“

Společnost by měla říci, zda mají platit všichni

Tvrzení o vyšší efektivitě celní správy je tedy podle Komory přinejmenším zavádějící, až nepravdivé. V důsledku navrhované změny by bylo možné očekávat nižší výběr prostředků, které jsou příjmem státního rozpočtu, protože předkládaný návrh by zvýšil mandatorní výdaje o 150 – 250 miliónů Kč ročně a zároveň sníží příjmy veřejných rozpočtů – nižší vymahatelnost a nižší odvody DPH ze strany exekutorů. Předkladatel nikde ani neuvádí, jaké jsou náklady celní správy např. na vymožení 1 Kč. Tento údaj neuvádí ani u soudů či soudních exekutorů. Tím spíše tedy není možné srovnat nákladovost jednotlivých způsobů vedení exekuce. „Zatímco u soudních exekutorů nesou náklady na vymáhání převážně samotní dlužníci a výše těchto nákladů je zcela transparentní, v případě daňových exekucí u soudů či celní správy je většina nákladů nesena ze státního rozpočtu a zcela netransparentní, protože náklady se rozplynou v celkových výdajích.“ Stát by si tedy měl odpovědět nejprve na zcela zásadní otázku, zda chce, aby náklady vymáhání nesli ti, kdo nutnost vymáhání způsobili (princip zavinění), anebo je nesla celá společnosti, tedy i daňoví poplatníci, kteří své dluhy hradí řádně a včas.

Je možno souhlasit s tím, pokračuje dále stanovisko Exekutorské komory, že justiční pohledávky by neměly být vymáhány přímo justičními orgány  – je např. absurdní situací, když krajský soud vede správní exekuci v pozici správního orgánu, kteréžto jsou povolány primárně k jiným úkolům. Stejně tak je ale absurdní, aby tyto pohledávky vymáhaly „drahé“ bezpečnostní složky mimo resort spravedlnosti, tedy celní správa. Nelze souhlasit s řešením, že by tato agenda měla být převedena výlučně na celní správu, neboť to významně zasahuje do stávající praxe, která justičním orgánům vyhovuje a přináší možnost zodpovědné osoby (např. předseda soudu) si svobodně na podkladu analýzy konkrétního portfolia pohledávek vybrat mezi dvěma legitimními modely vymáhání – a to správní exekuci v rámci dělené správy anebo cestu exekuce podle exekučního řádu. „Lze tedy uzavřít, že návrh předkladatele, kterým nutí justiční orgány volit model vymáhání, který je oproti současnému stavu zjevně méně efektivní a nad to přináší zvýšené mandatorní veřejné výdaje z rozpočtu, je nesmyslný.“

Dušan Šrámek