Dříve soudce mlčel a měl autoritu, dnes už takové jednání nestačí. To, že je někdo soudce, nezajišťuje v dnešní době přemíry informací automatický respekt. Proto je třeba důvěru v justici budovat jinak. „Pokud se společnost zajímá o důvod rozhodnutí, soudce by ho měl společnosti sdělit,“ uvedla na kongresu Právní prostor prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová.
Svůj příspěvek na kongresu v Seči uplynulý týden zahájila Zemanová vzpomínkou na zesnulého bývalého prezidenta Soudcovské unie Jana Vyklického. Ten podle ní byl typem soudce zakládajícího si na morálce a celý život v tomto směru pracoval na osvětě.
Prezidentka Soudcovské unie se zamýšlela nad tím, za co dnes soudce nese odpovědnost. Soudce může být v nevýhodě, že si musí zachovávat odstup od veřejného dění. „Žijeme v době, kdy autority a instituce ztrácejí svoji váhu – soudce musí zůstat nezávislý, přímé aktivity soudce ve veřejné oblasti jsou velmi omezené. Soudce si musí nechat odstup od veřejného dění a má povinnost si zachovávat distanc a odstup,“ uvedla Zemanová.
V této souvislosti je zajímavé vystupování dalšího panelisty kongresu Právní prostor, předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského. Ten v poslední době do veřejného dění vstupuje více než výrazně – zasáhl například svými výroky do prezidentnské volby.
Dnešní účastníci řízení doslova lační po informacích a samotné rozhodnutí soudu jim obvykle nestačí. Podle Zemanové by soudce neměl být od těchto požadavků odtržen. Justice by měla v zájmu budování důvěry zdůvodňovat podrobněji své kroky a důvody, proč činí jednotlivá rozhodnutí. „Když soudce mlčí, sdělí je někdo jiný,“ dodala s tím, že je přesvědčená, že když soudci nabídnou informace, čtenář je zhodnotí. Schopnost srozumitelně sdělit obsah jednotlivých rozhodnutí by tak podle Zemanové mělo být obsaženo v přípravě a vzdělávání soudců. „Moudré mlčení musíme nahradit důstojnou otevřeností,“ uzavřela Zemanová svou přednášku.
Prioritu musí mít občan
Předseda Ústavního soudu se na kongresu zamýšlel nad proměnami práva v čase. Upozornil, že bouřlivé sociální změny v Evropě provázela hypertrofie právních řádů. I naše společnost trpěla po roce 1989 iluzí, že každý společenský problém jde vyřešit přijmutím nového právního předpisu. Zráta orientace, rozsah a regulace práva pak vytěsnila jedince. „Prioritu musí mít občan,“ varoval Rychetský před rozpínáním státu. Před hrozbou nemístného paternalismu nedávno někteří soudci Ústavního soudu varovali ve svém nálezu k protikuřáckému zákonu.
Rychetský uvedl, že s obavami sleduje, jak se obměněná politická reprezentace obrací proti ústavnímu a obecnému soudnictví, ve kterém shledává překážku svých politických představ a reforem. „Nezávislost je tím nejcenějším, co může justice nabídnout,“ uzavřel Rychetský s tím, že soudci pak přináší jistý celoživotní pocit osamělosti.
Mohlo by vás zajímat
Na to navázal místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala když připomněl, že každý jednotlivý soudce je reprezentantem soudní moci, proto je soudce solitér. I on vyzdvihl, že soudci se nemají účastnit politického boje a dobrý soudní funkcionář se pozná podle toho, že vše na jeho soudě funguje, přitom o něm není příliš slyšet.
Dobrý soudce se podle něj nepozná ve výběrovém řízení, ale podle chování a činů v každodením životě.
Justiční blok kongresu Právní prostor pak uzavřel svým projevem předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Ten zrekapituloval historii správního soudnictví v Čechách a přiznal, že délka řízení se prodlužuje. Do budoucna tak sice NSS zůstane menšinovým žánrem, ale bude muset být posílen. Baxa o tom hovořil i v rozhovoru pro Českou justici.
Na kongresu vystoupil se svým příspěvkem také předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal nebo prezident Unie obhájců Jan Lata.
(epa, pd)
