Nalezený izolovaný profil DNA na místě činu ještě neprokazuje vinu. Povinností státu je čin náležitě objasnit a důvodné pochybnosti vyvrátit. Pokud si soud z několika skutkových verzí vybere tu pro obviněného nepříznivou, jde o porušení principu in dubio pro reo, a tím o porušení presumpce neviny a Ústavy.
Uvedl to ve svém posledním nálezu Ústavní soud, který rozhodoval o stížnosti odsouzeného za loupež, kdy jediným důkazem v případu byla injekční stříkačka na místě činu s DNA, která vypadla z kapsy podezřelého narkomana. Nález byl vyhlášen v úterý 10. dubna 2018.
Muž byl u Obvodního soudu pro Prahu 8 souzen za to, že v Praze vstoupil do domu, kde přitlačil ke zdi nezletilého, strhl mu z krku přehrávač a s pohrůžkou, aby dotyčný nic neříkal utekl.
Obvodní soud pro Prahu 8 však muže obžaloby z loupeže zprostil, neboť nebylo prokázáno, že se popsaného skutku dopustil právě on. „Jako stěžejní důkaz o vině obžalovaného bylo předloženo odborné vyjádření z oboru kriminalistika odvětví genetika, na základě kterého byla konstatována shoda profilu DNA zajištěného z pístu injekční stříkačky nalezené na místě činu, která podle svědectví poškozeného vypadla pachateli z kapsy, s profilem DNA stěžovatele. Obvodní soud tento důkaz vyhodnotil jako důkaz nepřímý, který dosvědčuje pouze to, že tuto injekční stříkačku měl stěžovatel v ruce, nikoli však již to, že je pachatelem uvedeného trestného činu. S ohledem na další dokazování, na základě kterého se nepodařilo vinu stěžovatele jednoznačně prokázat, pak soud v souladu s principem in dubio pro reo vynesl zprošťující rozsudek,“ popisuje vývoj případu Ústavní soud.
Rekognice muže se stříkačkou vyloučila
Tento rozsudek však usnesením zrušil Městský soud v Praze. OS pro Prahu 8 pak opětovně rozhodl a „muže se stříkačkou“ uznal vinným zvláštně těžkého činu loupeže, neboť „vyhodnotil injekční stříkačku nalezenou na místě činu, resp. shodný profil DNA z pístu této stříkačky s profilem DNA stěžovatele jako důkaz přímý, který stěžovatele jednoznačně usvědčuje ze spáchání žalovaného zvlášť závažného zločinu“. Dovolání z jiného důvodu zamítl Nejvyšší soud.
Argumentaci muže, že to mohlo být úplně jinak, dal za pravdu až Ústavní soud. Muž trval na tom, že stříkačka s jeho DNA mohla vypadnou z kapsy někomu jinému. Podle nálezu muž se stříkačkou poukázal na fakt, „že je drogově závislou osobou, přičemž v komunitě takovýchto osob je zcela běžné, že si mezi sebou půjčují injekční stříkačky“. Rovněž nevyloučil, že jeho oděv, ze kterého injekční stříkačka vypadla, se mohl nějakým způsobem dostat do dispozice třetí osoby, která se následně v tomto oděvu loupeže dopustila.
Dále stěžovatel upozornil na zcela zjevný rozpor mezi provedenou rekognicí s poškozeným a závěry, které z této rekognice vyvodily obecné soudy. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu, kradený nezletilec při rekognici s jistotou označil za pachatele zcela jinou osobu a ostatní včetně muže se stříkačkou jako pachatele vyloučil.
Nejvyšší soud má DNA na stříkačce za důkaz
Městský soud v Praze ovšem trval i před Ústavním soudem na svém, a to s odkazem na druhý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8: „Podle názoru městského soudu stopa DNA nalezená na injekční stříkačce byla důležitým, nikoliv však jediným důkazem svědčícím o vině stěžovatele. Městský soud dále upozorňuje na fakt, že stěžovatel zcela opomíjí skutečnost, že v tomto případě šlo o důkaz svědčící v daném skutkovém rámci spolu s dalšími provedenými důkazy jednoznačně o tom, že právě stěžovatel byl pachatelem loupežného přepadení, jak vyplývá zejména z odsuzujícího rozsudku obvodního soudu, na který lze podle názoru městského soudu v tomto ohledu odkázat,“ uvádí se v nálezu.
Také Nejvyšší soud shledal DNA na stříkačce vypadlé z kapsy za dostačující důkaz: „Svědecká výpověď poškozeného ani jeho vyjádření při rekognici sice nejsou podle Nejvyššího soudu dostatečně usvědčujícími důkazy, avšak jsou tu i jiné důkazy, které stěžovatele usvědčily, zejména nalezený izolovaný profil DNA stěžovatele na pístu injekční stříkačky, která vypadla pachateli při loupežném přepadení z kapsy. Za tohoto stavu neshledal Nejvyšší soud nic nepřijatelného na zjištění soudů, že stěžovatel je osobou totožnou s pachatelem činu, a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta, resp. odmítnuta,“ uvádí se v nálezu.
Ústavní soud: Čin nebyl jednoznačně objasněn
S žádným bodem argumentace soudů se však neztotožnil Ústavní soud. Senát, kterému předsedal soudce Radovan Suchánek, k případu vydal právní větu:
„Jestliže byl na pístu injekční stříkačky, která vypadla pachateli při činu z kapsy, identifikován profil DNA obžalovaného, jde o nepřímý důkaz, který sám o sobě nemůže postačovat k prokázání viny ze spáchání trestného činu. Důvodné pochybnosti o vině obžalovaného nemohou být rozptýleny ani tím, že poškozený při hlavním líčení v rámci agnoskace nevyloučil, že by obžalovaný mohl být pachatelem činu, zvláště když ho viděl již opakovaně, přičemž při předchozích rekognicích ho nepoznal a jako pachatele identifikoval jinou osobu. Nedostatečné objasnění skutkového stavu ohledně skutku, který byl obžalovanému kladen za vinu, představuje porušení presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.“
Poté Ústavní soud přidal pojednání o presumpci neviny: „Součástí presumpce neviny je i zásada, podle níž musí být obžalovanému vina trestným činem bez rozumných pochybností prokázána. Tam, kde existují jakékoliv rozumné pochybnosti, musejí být vyloženy ve prospěch obviněného,“ připomněl soudům právní zásadu.
Důvodné pochybnosti nebyly vyvráceny
Presumpce neviny podle Ústavního soudu vždy vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese v trestním řízení konkrétní důkazní břemeno, přičemž je to nakonec obecný soud, na němž spočívá odpovědnost za náležité objasnění věci. „V nálezu sp. zn. III. ÚS 2042/08 Ústavní soud konstatoval, že lze-li v trestním řízení na základě provedeného dokazování dospět k několika přibližně stejně pravděpodobným skutkovým verzím, a soud se přikloní k verzi, která je pro obviněného nepříznivá, porušuje princip rozhodování in dubio pro reo, a tím i presumpci neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny,“ zdůraznil Ústavní soud v nálezu.
Poté Soud učinil závěr: „Ústavní soud v posuzované věci tedy dospěl k závěru, že skutkový stav týkající se projednávaného skutku nebyl dostatečně objasněn v souladu s § 2 odst. 5 trestního řádu, neboť závěry obvodního soudu o vině stěžovatele na předmětném skutku stále vyvolávají důvodné pochybnosti, zda se stěžovatel skutečně daného skutku dopustil. Toto nedostatečné objasnění skutkového stavu ohledně skutku, který byl stěžovateli kladen za vinu, představuje porušení principu presumpce neviny zakotveného v čl. 40 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 2 Úmluvy a z něj vyplývajícího principu rozhodování in dubio pro reo v případě, kdy není zjištěn skutkový stav tak, že nejsou vyvráceny důvodné pochybnosti, jak to vyžaduje § 2 odst. 5 trestního řádu. Napadenými rozhodnutími došlo taktéž k zásahu do práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť v posuzované věci je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními obecných soudů a právními závěry z těchto zjištění vyvozenými.“
(ire)
