Jedno hlavní líčení za tři měsíce? Soudce Kutílek dostal kvůli průtahům důtku

Soudci se chtějí bránit syndromu vyhoření Foto: archiv

S důtkou za průtahy zejména při vyhotovování písemných rozsudků odešel od Nejvyššího správního soudu Jiří Kutílek. Soudce trestního úseku Okresního soudu v Chebu je znám především rozhodováním v případu podvodného vydávání řidičských průkazů čtyřmi autoškolami z Karlovarska, kde mezi téměř stovkou vedlejších  obviněných figurovali i herci Jan Dolanský a David Matásek.

Právě úsilí a čas investované do této causy podle Kutílka způsobily průtahy v řadě dalších přidělených případů. Kárné řízení se navíc stalo kolbištěm pro různý pohled soudce a jeho nadřízených na uplatňováním některých klíčových instrumentů Trestního řádu. Senát se přitom ve zdůvodnění verdiktu leckde přiklonil spíše na stranu kárně obviněného a většiny z žalovaných pochybení ho nakonec zprostil.

Kárný návrh, který do Brna přijeli obhajovat předseda soudu Milan Homolka i místopředseda Petr Holub, obsahoval celkem 26 skutků, ve kterých prý Kutílek zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivého rozhodování soudu.

U osmnácti z nich šlo o průtahy v trestních kauzách v letech 2014–2016, v dalších osmi případech pak nedodržel ani prodlouženou lhůtu pro písemné vyhotovení rozsudku. Navrhovatel zdůraznil, že nešlo u záměrné průtahy, označil je spíše za důsledek způsobu práce pětašedesátiletého soudce, který odmítá  přes opakované osobní i veřejné domluvy a udělené výtky změnit.

Rozpor s Trestním řádem?

Jako konkrétní chyby jmenoval místopředseda Petr Holub nevhodný způsob organizace veřejných jednání, kam prý Kutílek včas nepředvolává všechny potřebné svědky, absentujícím obžalovaným a svědkům neuděluje pořádkové pokuty a nenechává je vždy předvést policií, nevydává ve všech potřebných případech evropský zatýkací rozkaz a naopak bezúčelně spojuje některé věci v rozporu s Trestním řádem. „Některé kauzy jsou řešeny tempem jedno hlavní líčení za tři měsíce.“

Jak obhájce Josef Čech, tak sám kárně obviněný přitom nijak nezpochybňovali, že ke zmíněným průtahům skutečně došlo, jednoznačně je ovšem připsali na vrub dlouhodobé přetíženosti, se kterou se potýkají i ostatní soudci příslušného trestního úseku OS Cheb, jenž je dlouhodobě hodnocen jako jeden z nejhorších mezi deseti soudy spadajícími pod Krajský soud Plzeň.
Právě to Kutílek označil za jeden z možných důvodů, proč na něj vedení podalo kárnou žalobu – aby byl nalezen nějaký viník situace. Na starosti má zejména závažnou organizovanou trestnou činnost – finanční a korupční případy nebo causy spojené s drogami, kde mezi obžalovanými i svědky figuruje celá řada obtížně dosažitelných osob, třeba bezdomovci nebo cizinci.

Klíčový zvrat přitom podle Kutílka nastal v lednu 2014, kdy dostal přidělený případ podvodného vydávání řidičských průkazu s celkem 98 obviněnými. Aby byla takto rozsáhlá causa vůbec zvládnutelná, vyloučil kromě šesti hlavních pachatelů všechny ostatní do jiného řízení.
Případ byl velmi časově náročný na dokazování, například mnoho hodin sledovali účastníci v jednací síni kamerové záznamy zkušebních místností, zda se fyzicky dostavily osoby, které měly v danou dobu skládat testy. Pracovní kompenzaci zastavením nápadu na pouhé tři měsíce označil za zcela nedostatečnou, což prý ukazuje fakt, že právě od této doby se počet nedodělků začal výrazně zvyšovat. To se snaží až dodnes kompenzovat prací přesčas včetně víkendů, aby svému budoucímu nástupci odevzdal agendu v co nejlepším stavu

S vedením nemá dobré vztahy

Kutílek připustil, že na některé konkrétní aspekty práce soudce má jiný názor než nové vedení chebského okresního soudu, se kterým není v příliš dobrých vztazích – i informaci o podání kárného návrhu mu prý jen někdo během nepřítomnosti položil na spisy na stole.  Nevidí například důvod zvát na jeden termín třeba dvacet svědků a znalců, když už dopředu ví, že jich dokáže vyslechnout sotva polovinu, raději si je předvolává tak, aby je pak zase nemusel posílat domů a zvát opakovaně.
Pokud jde o spojování věcí, bere jako zásadní kritérium to, že jde o stejného pachatele, byť ne třeba o zcela totožnou trestnou činnost – tím vylepší statistiku skončených věcí, která bývá pro nadřízené většinou jediným kritériem bez ohledu na složitosti jednotlivých caus a počet obžalovaných.

Za nereálný označil rovněž požadavek Trestního řádu, že po závěrečných řečech je možné případ pro vynesení rozsudku odročit maximálně o tři dny – i jeho kolegové jsou prý stejného názoru, že pokud právě závěrečné řeči vnesou do složité causy zásadně nový pohled, není reálné se s tím v tak krátké lhůtě vypořádat.

Jedinou výhradou, se kterou se víceméně ztotožnil, bylo pozdní vyhotovování rozsudků obvykle ve lhůtě 3–4 měsíce – problém prý nastal zejména v první polovině roku 2017, kdy skončil 10–15 velmi složitých věcí a nebyl schopen ani v prodloužených lhůtách rozsudky dokončit. Ačkoli slíbil, že budou hotovy do konce roku 2017 (tehdy už byl podán kárný návrh), i v tomto přecenil své síly a podařilo se mu je vypracovat až těsně přes samotným kárným řízením. „Chtěl jsem hrdě hlásit, že je skončeno, šel jsem do sebe, v současné době nemám ani jeden rozsudek po lhůtě.“ Zlepšení připustil kárný navrhovatel, přesto požadoval přísnější postih oproti písemnému podání, tedy v každém případě peněžitý trest, právě proto, že opožděné rozsudky nebyly vyhotoveny ještě půl roku po podání návrhu.

Neohrozil důvěru v rozhodování

Zatímco kárně obviněný odpovídal především na otázky předsedy senátu Jakuba Camrdy k jednotlivým případům, závěrečnou řeč nechal na obhájci Josefu Čechovi. Ten pak stavěl především na právu, a dokonce povinnosti soudce v rámci zákonných mantinelů vést řízení podle vlastního uvážení s ohledem na konkrétní případ a jeho okolnosti. „Doktor Kutílek možná tu situaci vyhodnocuje až příliš pečlivě, bývá v práci i během víkendu. Co vlastně mohl zaviněně porušit? Špatné vyhodnocení situace rozhodně není zaviněné, i promlčení se může stát a je to svým způsobem riziko tohoto podnikání nebo povolání.“ Obhájce dále připomněl, že značnou část agendy tvořily složité případy s velkým počtem obžalovaných, což zákonitě zvyšuje pravděpodobnost a četnost obstrukcí. „Svoji práci dělá mnoho let, za tu dobu se přihodí každému ledacos. Ale nikdy zde nejednal tak, aby ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudu. To mi připadá nesmírně kruté ze strany nového vedení soudu. Mladého, ambiciózního – možná v tom jsou ty ambivalence, které tady zazněly.“

Této argumentaci dal nakonec kárný senát zapravdu, když ve většině případů z první části kárného návrhu (průtahy v řízení) Jiřího Kutílka obvinění zprostil. Zkonstatoval, že přestože k průtahům došlo, jejich intenzita nebyla taková, aby se jednalo o kárné provinění (jen ve třech případech shledal téměř absolutní nečinnost – ve dvou 7 měsíců, ve třetím 5,5 měsíce, navíc šlo o jednoduché právní úkony, například nařízení líčení či předvolání svědků, které mohly být provedeny bez ohledu na další pracovní povinnosti).

Explicitně přitom potvrdil, že jak postup vůči svědkům a obžalovaným, tak spojování věcí nelze mít obecně za chybný, pokud nejde o zjevné excesy, vždy o nich rozhoduje soud podle vlastního uvážení s ohledem na účelnost, rychlost a hospodárnost a v danou chvíli lze jen stěží odhadnout, zda tohoto účelu bude nakonec dosaženo. V této části odůvodnění předseda senátu Jakub Camrda dokonce pronesl byť pouze obecně formulovanou poznámku, že „podání kárného návrhu nesmí být vedeno pouze alibismem navrhovatele, protože právě předseda soudu by měl znát jednotlivé soudce a jejich práci a vhodnými opatřeními předcházet podání kárného návrhu, stejně tak nesmí přenášet svou zodpovědnost na kárný senát.“

Nápad komplikovaných kauz

Naopak u druhé skupiny skutků se NSS zcela ztotožnil s kárným návrhem ve všech osmi případech.  Vypracování písemného zdůvodnění rozsudku po meritorním rozhodnutí je totiž podle něj prvořadým úkolem soudce, aby rozsudek co nejdříve splnil svoji úlohu, a to bez ohledu na to, jak je soudce vytížen či přetížen další agendou. Opačný přístup je v rozporu s požadavkem právní jistoty účastníků řízení i toho, aby již vyhlášené rozhodnutí dosáhlo v plném rozsahu svých zamýšlených právních účinků, což platí právě zejména u rozsudků v trestních věcech. Ve všech případech přitom objektivně došlo k výrazným průtahům, což ani kárně obviněný nepopřel, překročena byla i prodloužená lhůta.

To bylo také nejvíce přitěžující okolností při stanovení kárného opatření, tím spíš, že ani bezprostředně po podání kárného návrhu nebyly tyto rozsudku hotovy. S kárným návrhem se navíc plně ztotožnila i soudcovská rada. Naopak v Kutílkův prospěch vzal NSS jeho dosavadní praxi a dlouhodobě relativně vysoký nápad často komplikovaných kauz a také dosavadní kárnou bezúhonnost s výjimkou dvou výtek ze strany vedení soudu, neopomenul ani výraznou redukci rozsahu obvinění. Proto mezi doporučením kárného navrhovatele na peněžitý trest a obhájce na upuštění od kárného opatření zvolil senát střední cestu a udělil soudci důtku.

Ivan Holas