Analýza: Odmítnutí stížnosti Babiše ve Štrasburku o jeho možném závazku k StB nic neříká

Premiér Andrej Babiš Foto: Facebook

Výklad faktu, že Evropský soud pro lidská práva (ESLP) odmítl stížnost premiéra Andreje Babiše proti Slovensku jako důkazu potvrzení závazku Babiše k někdejší StB, je nepravdivý a zlovolný. Štrasburský soud může jen stěží rozhodovat, zda Babiš byl nebo nebyl agentem a zda zůstane v registru. Tento Soud nerozlišuje věci civilní a trestní, protože výhradně rozhoduje o tom, zda členský stát porušil nebo neporušil svým konáním Úmluvu o lidských právech a základních svobodách a rozhoduje striktně podle pravidel.

Porušit lidská práva a základní svobody obyvatele členské země Úmluvy lze pouze způsoby definovanými v jednotlivých článcích Úmluvy a stát může porušit práva a svobody každého včetně takové osoby jakou je částí obyvatel adorovaný a částí obyvatel nenáviděný předseda vlády České republiky Andrej Babiš.

Každý má právo domoci se nápravy

Proto Úmluva zakazuje určitá jednání státu, která mají dopad na lidská práva a základní svobody obyvatel. Například zařadí-li stát svého občana neoprávněně na nějaký seznam a občanu je odepřen přístup k soudu, aby se na státu domohl nápravy, jde o porušení práva na spravedlivý proces. Nikoli kvůli zařazení na seznam, ale kvůli nemožnosti domoci se nápravy. „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu,“ zní úvod prvního odstavce Článku 6 – Právo na spravedlivý proces.

Pokud by byla Úmluva o lidských právech a základních svobodách používána ve všech Babišových věcech  s takovým zaujetím, jako je nyní využíváno rozhodnutí o odmítnutí jeho stížnosti, museli by mnozí vzít v úvahu především odstavec druhý Článku 6 – Právo na spravedlivý proces: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.“

Babiš má možnost opravných prostředků na Slovensku

Nicméně tajemství odmítnutí Babišovy stížnosti proti Slovensku tkví zřejmě v odstavci prvním, tedy závazku států, že věci občanů budou projednány spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem. Takový proces se totiž ohledně Babišova zařazení na seznam agentů na Slovensku ještě definitivně neuskutečnil respektive konečné rozhodnutí Slovensko a slovenské soudy nevydaly. Babiš na Slovensku nevyčerpal všechny možnosti, které má.

V roce 2017 slovenský Ústavní soud neposuzoval samotnou otázku oprávněnosti nebo neoprávněnosti evidence Andreje Babiše ve svazcích StB, nýbrž pouze konstatoval, že Babiš žaluje nesprávnou osobu, když žaluje Ústav paměti národa a rozsudek Nejvyššího soudu a krajských soudů zrušil pro další vady, jak ostatně uvedlo Babišovo periodikum.

V únoru 2018 pak Krajský soud v Bratislavě zamítl Babišovu žalobu na neoprávněnost zařazení na seznam agentů StB. Znamená to, že proces na Slovensku po šesti letech od svého začátku v roce 2012 dále pokračuje nebo může pokračovat prostřednictvím opravných prostředků až do definitivního rozhodnutí. Co se týče jeho délky, není šest let z hlediska Evropského soudu pro lidská práva porušením práva na spravedlivý proces ve vztahu k délce řízení.

Soud při nesplnění podmínek nesmí stížnost přijmout

Podávat za těchto okolností stížnost proti Slovensku k Evropskému soudu pro lidská práva je neprozíravé. Sám Soud v Úmluvě o lidských právech a základních svobodách definuje v Článku 35 podmínky přijatelnosti stížnosti právě definitivním skončením procesu u národních soudu. Pokud stížnost proti členské zemi nesplní tuto podmínku, nesmí ji soudce přijmout – až na protokolem jmenovanou výjimku. Odkazovaný Článek 34 se týká práva každého podat individuálně stížnost, kterou může Soud přijmout.

Článek 35 Podmínky přijatelnosti

  1. Soud se může věcí zabývat až po vyčerpání všech vnitrostátních opravných prostředků podle všeobecně uznávaných pravidel mezinárodního práva a ve lhůtě šest měsíců ode dne, kdy bylo přijato konečné rozhodnutí.
  2. Soud se nebude zabývat žádnou individuální stížnost předloženou podle článku 34, která je a. anonymní nebo b. v podstatě stejná jako stížnost již předtím projednávaná Soudem anebo již předložená jinému mezinárodnímu vyšetřovacímu nebo smírčímu orgánu instanci a pokud neobsahuje žádné nové důležité skutečnosti.
  3. Soud prohlásí za nepřijatelnou každou individuální stížnost předloženou podle článku 34, pokud se domnívá, že: a. je stížnost neslučitelná s ustanoveními Úmluvy nebo Protokolů k ní, zjevně neopodstatněná nebo zneužívající právo podat stížnost; nebo b. stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu, ledaže dodržování lidských práv zaručených v Úmluvě a v Protokolech k ní vyžaduje přezkoumání odůvodněnosti stížnosti, přičemž z tohoto důvodu nemůže být odmítnut žádný případ, který nebyl řádně posouzen vnitrostátním soudem. 4. Soud zamítne každou stížnost, kterou považuje za nepřijatelnou podle tohoto článku. Může tak učinit v kterémkoli stadiu řízení.

K tomu je třeba dodat, že špatně vyplněný formulář při podání stížnosti není důvodem odmítnutí stížnosti.

Byla Babišovi omezena politická činnost? Odňat majetek?

Mnohem zajímavější ve vztahu k Babišovu případu je třetí bod, totiž že Soud prohlásí za nepřijatelnou každou stížnost, kdy stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu. Jaká újma vznikla Andreji Babišovi tím, že je veden na seznamu agentů nebo spolupracovníků StB? Pokud použijeme Úmluvu o lidských právech a základních svobodách, musíme se ptát, zda bylo zařazením Babiše na seznam porušeno na Slovensku jeho právo na majetek a pokojné užívání majetku? Byla omezena jeho politická činnost? Bylo porušeno jeho právo uzavřít manželství? Byl mučen, odsouzen bez procesu, dohnán k nuceným pracím? Je mu odepírán přístup k soudu?

Článkem Úmluvy, který by mohl být porušen, je zřejmě Článek 8 – Právo na respektování rodinného a soukromého života spolu s Článkem 10 – Právo na svobodu projevu. Babišovi právníci k tomu v roce 2017 uvedli: „Právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě je základním lidským právem, výslovně chráněným kromě mezinárodních dokumentů též článkem 19 Ústavy Slovenské republiky.“ Ostatně kvůli cti se soudil i monacký kníže Albert a má na to právo i Andrej Babiš.

Ohledně cti šlo Slovensku Babišovi na ruku

Jenže co se týče ochrany cti a dobré pověsti Andreje Babiše, zareagovalo Slovensko už v minulosti tvrdě ve prospěch Andreje Babiše a v neprospěch svobody slova a projevu a práv novináře Dušana Valka, když Krajský soud v Bratislavě vydal v roce 2004 předběžný zákaz šíření a prodeje jeho knihy Počestný Andrej Babiš. Kniha je od té doby šířena výhradně ze zahraničních domén.

Příběh Andreje Babiše je stále otevřený

Příběh Andreje Babiše a jeho záznamu v registru agentů Stb je v tuto chvíli otevřený a může pokračovat jakkoli. Pokud bude Andrej Babiš znovu podávat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva a Soud ji přijme, nikdy se neodehraje před Soudem jakýsi přezkum skutečností z roku 1980 s výpověďmi agentů, na jehož konci bude výrok že agenti lžou nebo mluví pravdu a že Babiš je nebo není agentem, a proto má nebo nemá být v seznamu. Odehraje se pouze přezkum regulérnosti projednání a rozhodování v Babišově věci na základě faktů případu a stanovisek všech stran, na jehož konci bude výrok o tom, zda se Slovensko dopustilo porušení některého ze lidských práv a základních svobod.

Případ může skončit i tak, že Slovensko jednoduše znepřístupní předmětný seznam a všichni se rozejdou zpátky domů.

Irena Válová