Vitásková žádá odškodnění 221 milionů za nespravedlivé stíhání, ministerstvo ji nevyhovělo

Bývalá šéfka ERÚ Alena Vitásková Foto: archiv

O odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši 221 milionů korun požádala Ministerstvo spravedlnosti někdejší ředitelka Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková. Resort ji nevyhověl a vysvětlil to tím, že nejvyšší státní zástupce ve věci podal dovolání. Podle právního zástupce Vitáskové Tomáše Gřivny je takový postoj v rozporu s dosavadní praxí ministerstva. Podle mluvčího Vladimíra řepky se naopak jedná o „notorietu“.

Olomoucký vrchní soud Vitáskovou před rokem zprostil obžaloby v kauze neoprávněně udělených licencí solárním elektrárnám na Chomutovsku. Nalézací soud ji předtím udělil osm a půl roku nepodmíněně. Následně nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal dovolání v její neprospěch. Uvedl, že se Vitásková mohla dopustit nedbalostního deliktu. O dovolání již na sklonku loňského roku rozhodl Nejvyšší soud, není však známo jak – písemné vyhotovení účastníci řízení stále neobdrželi.

Úředníci ministerstva žádost Vitáskové posoudili podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. „Při posuzování nároku na náhradu škody je nutno nejprve vyřešit otázku, zda jsou v daném případě splněny všechny podmínky, s nimiž zákon přiznání náhrady škody spojuje. Předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu dle výše citovaného zákona jsou porušení právní povinnosti (nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup), vznik škody a příčinná souvislost mezi uvedenými komponenty,“ odpovědělo ministerstvo na žádost s tím, že v dané věci je podáno zmíněné dovolání a tím pádem není odškodnění někdejší šéfky ERÚ zatím možné.

Vitásková žádá celkem o 221.484.235,27 Kč. Současný postoj ministerstva není podle mluvčího resortu ničím neobvyklým. „Jedná se o notorietu, běžně je takto postupováno ve všech případech, které vyřizujeme (např. JUDr. Teryngel odšk. 629/14). Judikatura není, neb ještě než se stačí vytvořit, o dovolání je rozhodnuto, čili tato námitka padá; pokud je dovolání úspěšné, žaloby jsou zamítány pro předčasnost, protože není dán titul. Pokud není trestní stíhání osoby žádající o odškodnění ukončeno, je žádost předčasná,“ vysvětluje mluvčí Vladimír Řepka s tím, že tím není nic řečeno o tom, že nároku Vitáskové nemůže být vyhověno později.

Vitásková ale považuje takový postup za diskriminační a napsala kvůli tomu dopis ministrovi spravedlnosti Janu Kněžínkovi. „Postup Vašeho ministerstva považujeme za politicky šikanující, diskriminující Alenu Vitáskovou, která byla v říjnu letošního roku u příležitosti 100. výročí založení Československa oceněna prezidentem republiky Milošem Zemanem, medailí za zásluhy o stát. Její ocenění se vztahuje především k jejímu boji proti tzv. ekonomickým zločinům a to se nemusí mnohým politikům líbit. Nelze se ubránit všeobecnému úsudku, který ve společnosti převládá, že Alena Vitásková se díky svým postojům stala obětí politického pronásledování, které pokračuje,“ uvádí žadatelka pod hlavičkou Institutu Aleny Vitáskové v dopise, který má Česká justice k dispozici.

Vitásková může odškodnění vymáhat soudně. Soudy musí výši zadostiučinění stanovit podle okolností každého případu. Prvním kritériem je povaha trestní věci, tedy závažnost údajného trestného činu. K možným negativním dopadům na člověka patří morální narušení integrity osobnosti a narušení profesní, soukromé či rodinné sféry života.

Ústavní soud například nálezem ze dne 9. července 2012 uvedl: „Nezákonnost trestního stíhání je zpravidla konstatována až jeho pravomocným zastavením či zproštěním obžaloby (jak tomu bylo i v případě stěžovatele), k čemuž dochází zpravidla po řadě procesních úkonů včetně dokazování, a z důvodů jiných (§ 172 trestního řádu), než jsou stížnostní důvody uvedené v ustanovení § 145 trestního řádu, přičemž nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání není podmínkou jeho zastavení. Nebylo proto možné po stěžovateli rozumně požadovat, aby namítal nedůvodnost a v důsledku toho i nezákonnost trestního řízení již na jeho počátku s tím dopadem, že neučiní-li tak, nesplní hmotněprávní podmínku pro vznik nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím dle zákona č. 82/1998 Sb.“

Ministerstvo spravedlnosti každoročně eviduje kvůli nezákonnému trestnímu stíhání, které zahrnuje i nezákonný pobyt ve vazbě, několik stovek až tisíc žádostí, vyhoví ale jen menší části žadatelů, milionové částky jsou přitom výjimečné. Takovou částku měla naposledy dostat zdravotní sestra z Rumburku Věra Marešová.

(epa)