Nejvyšší soud se tvrdě ohradil proti byznysu s hromadnými žalobami, návrh je nezpůsobilý

Foto: archiv

Ústavou zaručenému konceptu civilního procesu je cizí byznys se žalobami a nároky i investování do nich. Advokátní předpisy navíc zakazují, aby se advokát stal investorem žaloby za účelem dosažení zisku. Investorský princip v návrhu zákona o hromadných žalobách je překvapivý a účel řízení pozoruhodný, komentuje návrh zákona Nejvyšší soud. „Tímto způsobem se – za přispění státu – ovšem (hromadné) civilní řízení mění v tržní prostor, kde namísto ochrany práv půjde v první řadě o generování profitu,“ uvádí Soud mimo jiné v připomínkovém řízení k návrhu zákona. Návrh je podle Nejvyššího soudu nezpůsobilý.

O základních principech návrhu zákona o hromadných žalobách Česká justice již informovala. Jedním z nich je investorský přístup, kdy žalobu zainvesntuje žalobce (advokát, správce skupiny) a když vyhraje, může získat až 30% z vysouzeného plnění.

Investorský přístup není ovšem jediná připomínka Nejvyššího soudu. Soud na šesti stranách kriticky analyzuje nesprávné pojetí rozsudků a opravných prostředků, roztříštěnost, nejednoznačnost i komplikovanost, která klade enormní nároky na soudy nebo praktické dopady postavení člena skupiny, který je i není účastníkem řízení. Nesprávně je podle Soudu pojat předmět řízení a „pozoruhodně“ jsou v návrhu vyjádřeny účely řízení.

„Ze shora uvedených důvodů máme za to, že navrhovaný zákon o hromadných žalobách není způsobilý odstranit deficity domácí úpravy kolektivní ochrany práv. Předložený návrh bude třeba ve smyslu předkládaných námitek zásadně přepracovat tak, aby na jedné straně umožnil účinné společné uplatnění stejnorodých nároků několika desítek či stovek osob, aby však na straně druhé nezatěžoval soudy postupy, které budou poskytnutí ochrany právům fakticky znemožňovat,“ uzavírá svoje stanovisko v připomínkovém řízení Nejvyšší soud.

Ministerstvo: Žalobce je podnikatel se žalobou včetně rizika

Ministerstvo spravedlnosti jako předkladatel návrhu investorské financování hájí: „Tím, že správce vstupuje zákonným způsobem do hry, na sebe bere veškeré riziko spojené se zahájením, průběhem i skončením řízení. Toto riziko pochopitelně nepřebírá správce skupiny bez dalšího; je zřejmé, že potřebuje určitou motivaci. Vedle dobrého pocitu z toho, že pomohl širší skupině osob, aby se domohly svého práva, a třeba i zásadního pozitivního vlivu v dané společenské a ekonomické oblasti, proto správce skupiny musí v řízení získat za svoji práci určitou odměnu. A zde přichází další odlišnost od insolvenčního správce. Správce skupiny totiž získá nárok na náhradu nákladů řízení a na odměnu pouze ve chvíli, kdy bude mít alespoň částečný úspěch ve věci. V případě, že neuspěje, nezíská nic,“ uvádí ministerstvo spravedlnosti v důvodové zprávě.

Celý text je přístupný předplatitelům Legislativního monitoru.

Přihlásit se Registrovat se Více informací

 

Irena Válová