Poslanci navrhují zásadní změny: trestný čin až od deseti tisíc či dohoda o vině trestu i pro závažné zločiny

Zdvojnásobení částek škody pro určení hranice trestnosti, rozšíření možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu i na nejzávažnější trestné činy či změny u zahlazení potrestání právnických osob. To je ve zkratce výčet hlavních bodů novely trestních předpisů, kterou připravila skupina poslanců v čele s exministryní spravedlnosti, profesorkou Helenou Válkovou (ANO).

Asi tou nejzásadnější novinkou, kterou Válková avizovala na České justici, je výrazné posunutí hranice škody podle § 138, která určuje, zda vůbec a o jak závažný trestný čin se jedná. Nově by škodou nikoli nepatrnou byla škoda dosahující částky nejméně deseti tisíc korun, škodou nikoli malou škoda dosahující částky nejméně padesáti tisíc korun, větší škoda by začínala od částky nejméně sto tisíc korun, značná škoda by začínala od jednoho milionu a za škodu velkého rozsahu by se nově považovala škoda dosahující částky nejméně deseti milionů.

Autoři argumentují tím, že od roku 2002 se hranice výše škody neměnila, ačkoliv rostla minimální i průměrná mzda a dochází tak k neúměrné trestní represi. „Poslední stanovení trestněprávně relevantních hranic škody proběhlo tedy s účinností od 1. ledna 2002, tedy před více než sedmnácti lety. V mezidobí přitom došlo k významnému navýšení míry inflace, a to více než o 30 %, aniž by tento fakt měl jakýkoli dopad na citované ustanovení. To vede ke skrytému, ale velmi citlivému zostřování trestní represe a faktické kriminalizaci jednání, jež by v roce 2001 parametry trestného činu rozhodně neměla“, argumentují v důvodové zprávě, kterou má Česká justice k dispozici.

Čtěte také blog znalce Lukáše Křístka: Škoda v trestním právu a zvyšování cen

Podle jejich odhadu by nápad trestné činnosti poklesl v rozmezí od pěti do deseti tisíc věcí ročně. Nárůst věcí v přestupkovém řízení by byl nižší, odhadem 3 – 5%, neboť se dnes jedná často o trestnou činnost s neznámým pachatelem.

Poslankyně Helena Válková na kulatém stolu České justice Foto: Jiří Reichl

Poslanci také navrhují rozšířit možnost uzavřít dohodu o vině a trestu na všechny typy trestných činů, tedy i těch nejzávažnějších. Argumentují jednak tím, že i při zavádění tohoto institutu do trestního řádu bylo původně plánováno jej vztáhnout i na nejzávažnější trestné činy, vláda sama v koncepci boje s organizovaným zločinem takovou možnost doporučuje a v neposlední řadě taktéž zahraničními úpravami, například slovenskou.

Dohodu o vině a trestu by mělo být možné podle návrhu uzavřít i po podání obžaloby, přičemž státní zástupce by měl povinnost uvést do textu žaloby návrh trestu i rozsah zabaveného majetku, který míní použít jako náhradu způsobené škody. „Teprve až po podání obžaloby, která nově bude obsahovat i návrh na uložení konkrétního druhu a výše trestu, bude mít obviněný představu o tom, jak na možné jeho potrestání nahlíží státní zástupce. Pokud bude obviněný znát názor státního zástupce na uložení konkrétního druhu trestu v konkrétní výměře, lze předpokládat i jeho vyšší ochotu k uzavírání takové dohody (jeho dnešní neochota často pramení z obavy z přísného postižení, ačkoli ani státní zástupce, ani soud přísný trest, zpravidla nepodmíněný trest odnětí svobody, nechtějí uložit a zvažují pouze tresty alternativní)“, stojí v důvodové zprávě k návrhu.

Návrh také ruší povinnost zajišťovat při sjednávání dohody o vině a trestu nutnou obhajobu. „Jestliže je uznáváno, že osoba, proti níž se trestní řízení vede, je schopna samostatně posoudit, zda bude či nebude podávat odpor proti trestnímu příkazu nebo odvolání proti rozsudku, není důvodu, proč předpokládat, že de facto to samé nebude schopna učinit v rámci sjednávání dohody o vině a trestu“, domnívají se předkladatelé s tím, že garantem zákonnosti takové dohody je vždy soud.

Novým institutem má být také prohlášení viny obžalovaným. Ten dosud v českém právním řádu zakotven není, ale jeho zakotvení se předpokládá v rámci rekodifikace trestního práva procesního, uvádějí předkladatelé. „Bude se týkat jak skutkových otázek, tak i právní kvalifikace, nikoli však trestu nebo ochranného opatření. Půjde tak o jakýsi mezistupeň mezi označením určitých skutečností za nesporné a dohodou o vině a trestu“, popisují novinku poslanci s tím, že by to mělo především zabránit tzv. sekundární viktimizaci obětí, které by nemusely u soudu znovu svědčit.

V návaznosti na rozšíření použitelnosti dohody o vině a trestu se dále navrhuje upravit sjednání dohody o vině a trestu jako speciální důvod pro zmírnění trestu a zvýhodnit tak obviněného, který byl ochoten se se státním zástupcem dohodnout, oproti tomu, jehož jednání je prokazováno ve standardním hlavním líčení.


Návrh si můžete stáhnout zde.

Celý text je přístupný předplatitelům Legislativního monitoru.

Přihlásit se Registrovat se Více informací

Státní zástupci by mohli uvítat, že by se podle návrhu mohla dohoda o vině a trestu uzavírat i v případě spolupracujícího obviněného, čímž by se zvýšila jejich jistota, že v řízení před soudem nedojde k výrazné změně návrhu na potrestání. Jako zpřísnění podmínek pro spolupracující obviněné je hrozba obnovy řízení v případě, že ten svoji povinnost nesplní po pravomocném skončení svého trestního stíhání.

Navrhuje se také, aby bylo možné trestním příkazem upustit od potrestání, podmíněně upustit od potrestání s dohledem a upustit od uložení souhrnného trestu, a to i v případě, byl-li předchozí trest uložen rozsudkem. „Toto rozšíření využití trestního příkazu povede ke zrychlení daného trestního řízení a vyhovuje i požadavkům na rychlou reakci na spáchané protiprávní jednání. Nařizovat hlavní líčení, třebaže má samosoudce skutkový stav podle obsahu spisu za dostatečně prokázaný a v konkrétní věci má za to, že jsou dány důvody pro upuštění od potrestání, je evidentně neúčelné, časově zatěžující, nemluvě o nákladech řízení, které je spojeno s konáním hlavního líčení“, popisuje se v důvodové zprávě.

Kontroverze může vyvolat návrh na rozšíření možnosti podmíněného propuštění z výkonu trestu i na osoby odsouzené pro zvlášť závažný zločin. „Není důvodu, proč trvat na dalším výkonu trestu, pokud dosavadní vliv působení odborných zaměstnanců Vězeňské služby (jedná se osoby, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé) byl postačující. Tuto limitaci se proto navrhuje zrušit (aniž by tím bylo dotčeno ustanovení § 88 odst. 4 tr. zák., tzn., osoby, které byly odsouzeny pro zvlášť závažné zločiny uvedené v § 88 odst. 4 tr. zák., bude možné podmíněně propustit až po výkonu ⅔ trestu, bez ohledu na to, zda se jedná o prvotrestané pachatele či o recidivisty)“, zdůvodňují svůj návrh předkladatelé.

Petr Dimun