Pirátský expert na justici Michálek: Mrzí mě, že Andrej Babiš kašle na spravedlnost

Předseda poslaneckého klubu Jakub Michálek také předsedá podvýboru pro elektronizaci justice Foto: Piráti

Ministerstvo spravedlnosti je ve vztahu k projektovému řízení a dotahování věcí v absolutním rozkladu. Myslí si to předseda poslaneckého klubu Pirátů a místopředseda ústavně právního výboru Jakub Michálek. Změní to podle něj nová ministryně Marie Benešová? V rozhovoru pro Českou justici také řekl, zda si opravdu myslí, že jsou všichni soudci líní nebo jak hodnotí nově navrhovanou úpravu kárného řízení.

Od včera řídí ministerstvo spravedlnosti Marie Benešová, která už v čele resortu stála za úřednické vlády Jiřího Rusnoka. Co by ve funkci měla prosadit a co by naopak dělat neměla?
Nevím, jestli má smysl přestavovat celý náš plán. Zkušenost je taková, že ministři se mění obrovským tempem a dokud se tato věc nezmění, tak žádný plán realizovatelný není. Proto dochází ke stagnaci a ministerstvo v zásadních věcech nepostupuje. Jednou z priorit je určitě zásadní novela, která zprůhlednění jmenování soudců a soudních funkcionářů. To je věc, kterou já obecně velmi podporuji. Konkrétní implementace je samozřejmě k diskusi. Ministerstvo se toho chopilo celkem dobře, i když my jsme původně měli trochu jiné představy. Měla by být nastavená meritokratická pravidla pro výběr funkcionářů tak, aby skutečně ti, kteří mají výsledky a dokáží vést soud, aby šli do vysokých funkcí justičních politiků.

V Poslanecké sněmovně se také zrodila iniciativa, podle které má dojít ke sjednocení délky  mandátů všech soudních funkcionářů a to na deset let. Nyní je to takto na nejvyšších soudech a na dalších je délka mandátu sedm let. Část poslanců chce také navrhnout možnost opakování mandátu, kterou zapověděl nález Ústavního soudu a novela ministra Jana Kněžínka tento princip potvrzuje. Pro jakou variantu jste vy?
Doporučoval bych spíše neopakovat mandáty. A stejná doba trvání mandátů není vhodná, protože to koncentruje veškeré změny do jednoho okamžiku. Pokud to zavedeme, tak za deset let bude brutální zemětřesení v justici, zatímco základním charakterem justice je kontinuita a konzervativnost. Já nevidím důvod, proč v tomto dělat nějaké zemětřesení a rozhodně se mi nelíbí, že někteří justiční politici obcházejí Poslaneckou sněmovnu a snaží si prodloužit své funkční období. To mi přijde jako nehoráznost.

S předsedou právního výboru Markem Bendou Foto: Piráti

Ministr Kněžínek předložil i dost výraznou úpravu kárného řízení. Jednou z hlavních změn je návrat ke dvoustupňovosti. Jak návrh hodnotíte?
Já jsem přesvědčený o tom, že skutečně je potřeba usilovat o lepší funkčnost kárného řízení. Nejsem úplně přesvědčen, že kroky, které ministerstvo navrhuje, povedou ke zlepšení. Ostatně knížka právního vědce Davida Kosaře dospívá k závěru, že někdejší organizační změna tzv. Burešova modelu na Pospíšilův jednostupňový model nevedla k průkazné změně ve vztahu k přísnosti trestání soudců.

Ten návrh, jak jsem ho četla, je hodně namířený na to, aby se uzavíraly dohody o vině a trestu a obecně aby průšvih soudce nedospěl až ke kárnému senátu. Je to krok správným směrem?
Pokud chceme kvalitní justici, musíme být aktivní. Ta nejvyšší míra aktivity je ve vztahu předseda soudu a soudce a to před kárným řízením. Kárné řízení je až ten extrémní krok, který by měl sloužit k odstranění těch opravdu největších lemplů. Ti, kteří tu funkci nezvládají, tak by měli odejít. Ideálně dobrovolně. Ale především by měl předseda soudu pečovat o kvalitu na daném soudu a mělo by to být součástí širšího systému kvality. Tak, jako ho třeba mají v Nizozemsku. To by určitě spoustě věcí pomohlo a určitě by to pomohlo i zvýšení transparentnosti. Je nutné, aby byly dohledatelné informace o práci jednotlivých soudců. Aby byly zveřejňovány jejich rozsudky, aby byly zveřejňovány i metriky jejich práce. U mě jako u poslance si může každý dohledat, jaké návrhy a kolik jsem jich předložil, kde jsem byl aktivní a kde jsem nebyl aktivní, jaké pozměňovací návrhy zákonů jsem udělal a koho interpeloval. Proto nerozumím tomu, proč soudci, kteří mají obdobný plat jako zákonodárci, by měli být vykonávat svou veřejnou funkci tzv. „na tajňačku“.

Tomu by asi pomohlo zveřejňování rozsudků.
Ano, to je další priorita vlády, kterou by mělo ministerstvo spravedlnosti dotáhnout.

Jaká je vaše představ? Zveřejňoval byste všechny typy řízení? Mělo by jít o nepravomocné rozsudky nebo pouze pravomocně skončené věci?
My jsme se zatím dohodli, že začneme pouze někde, aby to fungovalo. Vybere se jedna pilotní nekonfliktní agenda a pak se to přenese na další. Asi nemá cenu se na začátku zaměřovat na nejcitlivější věci typu opatrovnická řízení apod. Mělo by jít například o obchodní věci. Budu teď také předkládat novelu, aby byl zaveden elektronický spis. A to nejprve v agendě Centrálního platebního rozkazu (CEPR), kde informační systém už dnes umožňuje připojit se na dálku soudcům vyšších soudů. Ale advokáti a účastníci řízení tuto možnost nemají. Ačkoli ji ten systém umožňuje. Máme připravený návrh zákona, který by zásadním způsobem pomohl advokátům i účastníkům řízení. A já věřím, že i kvalitě soudního procesu, jako celku. A také věřím, že to podpoří Česká advokátní komora.

Pan prezident při poslední jmenovací etapě soudců zmínil, že jste někde pronesl, že soudci jsou líní. Jsou tedy všichni soudci opravdu líní?
Já jsem přesvědčený, že nic takového jsem nikdy neřekl. A proto jsem se veřejně soudců na svém Facebooku zastal. Tímto způsobem opravdu není vhodné to generalizovat. Je jasné, že u všech profesí jsou lidé, kteří svou práci dělají špičkově, jsou lidé, kteří ji dělají dobře a jsou lidé, kteří ji třeba nezvládají. V normálním světě tito lidé jdou do jiného povolání, protože se neuživí. V justici je jakýkoliv tlak na kvalitu onálepkován jako zásah do nezávislosti soudu nebo soudce. Je potřeba najít systém, ve kterém bude respektována kvalita rozhodování, aby se ideálně rozhodovalo na první dobrou tak, jak to zákon káže a jak se to nedodržuje. Věci se neustále bez zásadních důvodů vrací soudu prvního stupně a odročují se jednání. Mám výborné návrhy, které se týkají zjednodušení elektronizace celého systému. V okamžiku, kdy přijde elektronicky žaloba, založí se do elektronického spisu a automaticky by advokát měl možnost nahlásit svá jiná řízení a termíny v kalendáři, takže soud by měl možnost naplánovat jednání tak, aby to advokátům vyhovovalo. Celé to bude končit tím, že účastník řízení dostane rozsudek buď okamžitě v písemné podobě přímo na místě tak, jak se to už někde dělá. Tam, kde třeba používají systém APSTR, který já velmi oceňuji. Soudcům usnadňuje práci a pomáhá klientům justice, aby věci dostali rychleji a v náležité podobě. Rozhodnutí přijde datovkou s doložkou právní moci a vykonavatelnosti. Účastník bude moci jít rovnou za exekutorem a nebude muset nic řešit. A pokud nemá datovou schránku, což advokáti samozřejmě mají, tak to přijde elektronicky na nejbližší poštu, kde se to vytiskne. Je opravdu možné jeden den rozhodnout a ten samý den mít to rozhodnutí na poště. Což mi přijde, že by bylo úžasné. To je směr, kterým by se justice a kvalita služeb měla ubírat. Nejsem si úplně jistý, zda paní Benešová je zárukou toho, že tyto zásadní změny proběhnou.

Mikuláš Ferjenčík a Jakub Michálek na plénu Poslanecké sněmovny Foto: Piráti

Zárukou toho, že bude prosazovat elektronizaci justice?
Nebo že vůbec vydrží dost dlouho na to, aby ty projekty byly připravené a zrealizované. Protože víme, že na ministerstvu připravovali projekt elektronického spisu v insolvenčních věcech (ISIR), rok se na tom pracovalo, podíleli se na tom i soudci a bylo to zrušeno. Přitom šlo o extrémně drahý projekt za 200 milionů korun. Ministerstvo ve vztahu k projektovému řízení a dotahování věcí je v absolutním rozkladu. To asi všichni vidí. Mohou být rádi, že se podařilo jakž takž schválit legislativu ke znalcům a tlumočníkům. Mrzí mě, že pan Babiš tímto způsobem kašle na spravedlnost. Ale od trestně stíhaného člověka asi nelze očekávat lepší postoj.

Co se týče případných změn v soustavě státního zastupitelství, myslíte si, že jsou třeba?
Já myslím, že se všichni baví o možnosti odvolání nejvyššího státního zástupce tak, aby nebyla zneužitelná. Protože i to, když odvolaný nebude, vytváří určitý psychologický tlak. Premiér se může kdykoliv rozhodnout, že člověka, který je zodpovědný za systém, který ho trestně stíhá, může odvolat. Teď jsem někde slyšel od pana premiéra, že paní Benešová je protikorupční bojovnice. Samozřejmě vím, že jako politička vystoupila proti Pavlovi Němcovi, ale nějak se mi nevybavují žádné korupční kauzy, které dotáhla do konce v době, kdy byla nejvyšší státní zástupkyní. To, že jedna skupina kritizuje druhou ještě neznamená, že kritizující strana má nějaké výsledky. Jestli má Marie Benešová nějaké výsledky v boji proti korupci, tak bych je rád viděl.

Jste pro zavedení funkčních období a výběrových řízení pro státní zástupce?
Ano. Já si myslím, že u vedoucích státních zástupců by měla být funkční období a to odstupňovaně podle významu funkce. Aby nedocházelo k tomu, že odpadne část soustavy najednou. To by zase svádělo k různým dohodám.

Už exministr Robert Pelikán chtěl vedoucím státním zástupcům zavést funkční období. V momentě, kdy ale řekl, že by se měli zároveň při změně zákona přesoutěžit ve výběrovém řízení ti stávající, vzedmula se ze soustavy proti tomu nevole. Jak byste chtěl změnu prosadit vy?
My se domníváme, že přechodové období by mělo být nastavené tak, aby se změny rozprostřely do dvou volebních období a aby to neohrozilo kontinuitu činnosti státního zastupitelství. Určitě podporuji, aby se dělala výběrová řízení. Státní zástupce se musí řídit zákonem. A pokud zákonodárci stanoví, že budou výběrová řízení, tak je budou dělat. To je jejich práce. A občan má mít důvěru. Aby měl občan důvěru v justici, tak musí mít také záruku toho, že se tam nebudou dostávat lidé propojení s mafií, jako byl třeba pan Libor Grygárek. Je třeba, aby byly nastavené transparentní postupy.

Bylo by tedy lepší přijmout nový zákon o státním zastupitelství nebo by stačilo stávající zákon novelizovat?
Já jsem v tomto trochu konzervativnější. Nešel bych cestou velkého nového zákona. Jde o drobnější věci, které se dají vyřešit jednoduchou novelou. A zejména si myslím, že není úplně realistické, aby zákon opět nehavaroval Poslanecké sněmovně. Jen organizačními změnami problémy v soustavě nevyřešíme. Systém kvality tam podle mě zatím úplně nastavený není. Tak, jako jsem mluvil o systému kvality v soudnictví, tak něco podobného by mělo existovat i ve státním zastupitelství.

Eva Paseková