Kulatý stůl o etice a odpovědnosti právních profesí se zvrhl ve spor o lidská práva

Ústavní soud znovu zdůraznil, že justice má zjišťovat názor dětí Foto: archiv

Kdo dnes tvoří právo? Co se stane, když soudy začnou měnit společnost? Mají být zákony nositelem poselství? Takové otázky nastolovali účastníci pátečního „kulatého stolu“ na téma Etika a odpovědnost právních profesí, v jehož první části se však profesní etice věnovali minimálně. Debata se nakonec přesunula od tématu k diskusi o lidských právech. Podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského je důležité si uvědomit, že právo není schopno postihnout vše.

Každá právní profese má vypracovány etické kodexy, etické otázky řeší každý sněm některé z právních profesí a o etice nebo noetice slyšíme denně ve sdělovacích prostředcích. Příkladem mohou být exekuce, kde je otázkám etiky věnováno více prostoru, než otázkám práva, uvedl téma  kulatého stolu Etika a odpovědnost v právnických stavech zakladatel Stálé konference českého práva Karel Havlíček, který současně vyzval k řečnickému „výkopu“ předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského.

Podle jeho slov není lehké se v dnešní postfaktické době věnovat se významnému, ale těžko uchopitelnému tématu etiky práva, pojetí nemorálního práva a institucí. Přitom případy neetických rozhodnutí nejsou vzácné, řekl s odkazem na Bělohradského termín „alegální jednání“. Alegální jednání díky své ambivalentní formě na hranici mezi legálním a ilegálním jsou nazírána lidmi zcela odlišně. Co na to má vliv? „Je to většinový souhlas? A jaké většiny? Je to většina na sociálních sítích?“ vznesl Rychetský otázky.

Souhlas s alegálním jednáním a střet se spravedlností

Jako příklady alegálních jednání uvedl squaty, „uberizaci“, spontáními činy vyjadřovanou solidaritu s uprchlíky nebo „airbnbizaci“. „Vztahy mezi výrobou a distribucí dostaly novou podobu: Uber nevlastní žádné automobily, Facebook nevlastní žádná média a airbnb nemá žádné nemovitosti,“ upozornil na současnou dobu Rychetský.
V řadě zemí se podle něho kriminalizuje pomoc uprchlíkům. Mohli jsme vidět fotografii, jak uprchlík plave vedle mrtvého dítěte u pláže plné slunících se lidí, poukázal na stav věcí Rychetský s tím, že dobře se se situací vypořádala Ústavní rada Francie, která nálezem rozhodla, že francouzský občan se nemůže dopustit trestného činu pomocí uprchlíkovi na jeho pouti. „To je poselství v čase alegality. Zákony jsou jen legalizující, principy jsou legitimizující,“ uvedl Pavel Rychetský doslova.

V našem právním prostoru jsme podle Rychetského tisíc let svědky střetávání dvou principů nazírání práva. Je to střet mezi psaným, nařízeným právem a spravedlností, uvedl s odkazem na Sofoklovu Antigonu nebo Shakespearova Kupce benátského, v nichž lze najít principy „trvání na splnění práva proti spravedlnosti“. „Co si  myslím, že je podstatné, je vždy se snažit o vyváženost a nedržet se slepě jednoho nebo druhého,“ řekl předseda Ústavního soudu. Jako dobrý příklad uvedl nález ÚS, kterým byl zrušen trest pro muže se zákazem řízení vozidel, když jako zaměstnanec pouze převážel auta po dílně. Podle svých slov se střetem pozitivních norem proti hodnotám společnosti zabývá na Ústavním soudu už šestnáct let.

Nepleteme si demokracii a vládu práva?

Vrátit debatu k etickým kodexům jednotlivých profesí se pak pokusil znovu Karel Havlíček, který citoval rakouského právního teoretika a pozitivistu Georga Jellinka: „Právo je minimem morálky.“ To podle Havlíčka znamená, že sepisovat kodexy může být nebezpečné, protože v kodexu se morálka překlápí v tvrdou normu. Na to reagoval přítomný zástupce ministerstva spravedlnosti který podotkl, že s nastolenými otázkami jako správní orgán zápasí poměrně pravidelně, ale je to úředník, kdo může být trestán za jiný, než svazující výklad norem.

Debatu pak strhla jiným směrem ředitelka Českého helsinského výboru Lucie Rybová, která položila otázky: Kdo a jak má určit hranici mezi legalitou a legitimitou? Jak je možné, že mezinárodní úmluvy o právech dětí a dalších jsou potlačovány nebo zamlčovány a zda může právník nebo soudce regulovat sám sebe?

K významu většiny se vyjádřil přítomný zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček, který upozornil na poslední rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ohledně „práva lidí na změnu pohlaví bez operace“, jehož důvod je podle obsahu rozhodnutí, že „u nás to lidé vidí jinak“, než v tzv. západní Evropě.

Na to reagovala předsedkyně Českého helsinského výboru, která vyjádřila nesouhlas s výrokem Nejvyššího správního soudu, že „soud není od toho, aby urychloval vývoj ve společnosti“. „Máme zde nesvéprávné, o kterých by většina řekla, že nezaslouží ani částečná práva – ať mají opatrovníky. Klient nechce být nesvéprávný, ale soudce s advokátem hrají proti němu. Jsou zde skupiny, jejichž práva u nás nejsou znávána,“ uvedla. Na to se Karel Havlíček otázal, zda nezaměňujeme příliš demokracii s vládou práva?

Rychetský o mezerách a vyšších cílech práva

„Troufnu si říci, že rakouští právní teoretici by se zhrozili z dnešní situaci. Byli to tvrdí pozitivisté a zásah do hierarchie a práva nějakých vyšších cílů pro ně byl nepředstavitelný,“ začal blok odpovědí na blok otázek Pavel Rychetský.
Podle jeho slov senát v čele se soudkyní Eliškou Wagnerovou prolomil interpretaci, že soudce má právo ignorovat vyhlášku jako podzákonnou normu, když v případu chlapce, který zahynul v povodni konstatoval, že soudce obecného soudu má prostor pro úvahu a může přiznat vyšší odškodnění.

Podle předsedy Ústavního soudu jde rovněž o otázky mezer v zákonech: Právo není schopno postihnout vše. Mezeru v zákonech může překlenout obecný soud vlastní úvahou. Co má ovšem udělat soudce, když je mezera v právu protiústavní?, položil otázku s odkazem na případ, kdy poslanec Marek Benda vypustil ze zákona o utajovaných skutečnostech právo obhájce seznamovat se s nimi a tím zcela znemožnil konání takových procesů, což dospělo až k výroku Ústavního soudu: „Právo na obhajobu má přednost před veřejným zájmem.“ Dále Rychetský uvedl jediný příklad, kdy byl parlament označen za škůdce výrokem, že parlament způsobil škodu, a to nečinností ohledně zákona o nájemném.

Parlament ani jednomyslným rozhodnutím nemá legitimaci k tomu, aby rozhodl podstatné náležitosti demokratického právního státu, které jsou nezměnitelné, uvedl.  „Ani absolutní většina nemá právo produkovat neprávo,“ řekl Rychetský. Parlament podle něho není neomezená moc, nikdo není suverén a všechny instituce státu mají omezenou moc.

Západ nejsou demokracie a kdo tvoří právo?

Na útěk soudu před společností reagoval soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka otázkou, jak moc má soud utíkat společnosti a poznámkou, že západní společnosti nejsou demokracie, nýbrž polyarchie. Role soudců bude podle něho taková, jaká je, dokud to lidé akceptují. Do jaké míry je český právní svět prodlouženou rukou zahraničních soudů? Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci změny pohlaví bez nutnosti operaci podle něho předbíhá českou společnost. „Když společnosti příliš utečeme, zničí nás to,“ upozornil soudce Šimka.

České zákony nejsou nositelé hodnot, právo má zpřetrhanou kontinuitu, zákony jsou technicistní, nemají morální poselství a nejsou tvořeny ve vzájemné souvislosti a mezer v zákonech bude čím dál tím více, zaznělo dále v debatě. K tomu vystoupila advokátka a bývala ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová: „Ale máme nějaké hodnoty? Pro mě slova základní lidské právo hodnota není, je to jen fráze, kterou mohu použít jakkoli. Kdo má stanovit, co je etické a co není? Je to každý soudce, advokát, exekutor,“ řekla.

Kritériem hodnot jsou lidská práva. Ale která?

K lidským právům se poté vyjádřil znovu Pavel Rychetský, který nesouhlasil s Danielou Kovářovou: „Proč jsou kamenem civilizace lidská práva? Protože s koncem 2.světové války a s holocaustem přišla naše civilizace o hodnotová kriteria. Tak byla vymyšlena lidská práva. Jsou nezadatelná a nezcizitelná, ale bez ingerence státu nefungují. Morálka toto postrádá. Každý ji vnímá jinak. Ústavní soud je jediný soud, který nemá výkon rozhodnutí. Přesto jsou nálezy dodržovány, silou argumentace. Myslím, že lidská práva jsou kritériem hodnot,“ řekl Rychetský.

Na to reagoval zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček: Nemáme jen jeden kodex lidských práv a přicházejí sem lidé, kteří mají jiná kriteria pro lidská práva. Která lidská práva si vybereme?, upozornil s tím, že tato práva se mění, což potvrdila v úplném závěru první části debaty u kulatého stolu Daniela Kovářová: Lidská práva po druhé světové válce jsou jiná, než jaká jsem se učila ve škole a než jak jsou charakterizována dnes, řekla.

Kulatý stůl špiček českého práva se konal v pátek 31. května 2019 ve Vlasteneckém sále pražského Karolina jako jedna z akcí Stálé konference českého práva v rámci Pražského právnického jara. Česká justice je dlouhodobým mediálním partnerem celého cyklu přednášek a akcí.

Irena Válová