Odposlechy advokátních kanceláří by si podle právníků zasloužily legislativní úpravu

ESLP v minulosti rozhodoval o prohlídkách advokátních prostor Foto: archiv

Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost advokáta Davida Michala z advokátní kanceláře MSB Legal. Obsahem stížnosti byly odposlechy v této advokátní kanceláři a sledování zásilek. Součástí stížnosti bylo i to, že sledování komunikace mezi advokátem a klienty je je podle stěžovatele protiústavní. Ve svém usnesení se ÚS meritem věci nakonec vůbec nezabýval. Podle oslovených odborníků by se nicméně oblast odposlechů a sledování advokátních kanceláří zasloužila legislativní úpravu.

Advokát uvedl, že soud odposlechy povolil na základě smyšleného případu postaveného na informacích ze starších kauz. Stěžoval si také na to, že mu policisté otevírali advokátní poštu. „Pokud stěžovatel (značně nekonzistentně a také není zřejmé, zda se tato argumentace týká napadených rozhodnutí i tzv. jiného zásahu) argumentuje tím, že jeho ústavní stížnost je sice přípustná, nicméně současně tvrdí „přesah vlastních zájmů“ podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, kdy toto ustanovení Ústavnímu soudu umožňuje za výjimečných situací věcně projednat i ty ústavní stížnosti, které by bylo jinak nutné odmítnout pro jejich nepřípustnost, je třeba uvést, že ve své obsáhlé judikatuře Ústavní soud již v minulosti vyložil obsah podmínek aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu,“ vysvětluje usnesení Ústavního soudu.

Nejde o přesah osobního zájmu

Uplatnění této výjimky z obecných pravidel přípustnosti ústavní stížnosti Ústavní soud ovšem spojuje jen s kvalifikovanými případy, kdy je tzv. podstatný přesah odůvodněn potřebou zrušení neústavního právního předpisu, anebo kdy právní předpis v praxi pravidelně vyvolává výkladové potíže či aplikační nejednotnost, případně jde-li o věc, jež se týká mnoha obdobných věcí dalších a její řešení by zabránilo dalším soudním sporům, resp. je pociťována potřeba zajištění ústavně konformního výkladu právního předpisu či dodržení mezinárodní smlouvy či potřeba zajistit respektování nálezů Ústavního soudu,“ konstatuje Ústavní soud.

Čtěte také: Sokol: Odposlech advokáta by se podle zákona měl omezovat jen na „podezřelé“ hovory

Jak dále ÚS uvádí, projednávaný případ však závažnosti výše uvedených tzv. kvalifikovaných přesahů osobního zájmu stěžovatele zjevně nedosahuje, jelikož z této věci nevyplývá nezbytnost vyřešit jakýkoliv širší aplikační či interpretační problém u aplikovaných právních ustanovení a provést výklad specifického ústavního práva, přesahující i do jiných případů. Skutečnost, že se v podobné situaci mohou někdy v budoucnu ocitnout další osoby, pak s ohledem na výše uvedené sama o sobě neodůvodňuje aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Michal ve své ústavní stížnosti argumentoval tím, že postup státního zástupce Adama Borguly, který o odposlechy a sledování zažádal, byl příkladem nezákonného postupu v trestním řízení, kdy policejní orgán zcela rezignuje na kriminalistickou práci a zcela bez zákonného odůvodnění realizuje odposlechy metodou tzv. rybaření, za účelem získání poznatků o trestné činnosti, které následně tento postup legitimizují a legalizují. Tento zásah byl podle Michala o to více extrémní, že se v tomto případě jednalo o sledování prostor a zásilek advokátní kanceláře. Nejenže tedy byla aplikována zakázaná tzv. rybaření, ale na základě vágního, obecného a neurčitého podezření byla plošně sledována úplná advokátní pošta AK, tedy i taková, která neměla vůbec žádný vztah k údajné trestné činnosti. „Tímto postupem byl zcela narušen princip advokátní mlčenlivosti, zasaženo do práv stěžovatele, ale také do práv klientů AK a jejich legitimního očekávání a důvěry v advokacii. Navíc JUDr. Borgula tímto způsobem také flagrantně obešel zákonný postup podle § 85b Trestního řádu, který stanovuje striktní postup, jakým se policejní orgán jako orgán činný v trestním řízení seznámit s obsahem listin, na které se vztahuje povinnost advokátní mlčenlivosti. Pokud by se nezákonný postup JUDr. Borguly stal obecně akceptovatelným, stalo by se ustanovení § 85b TŘ de facto nadbytečným a orgány činné v trestním řízení by si důkazy obstarávaly jednodušším způsobem, místo zákonného, a pro orgány činné v trestním řízení výrazně náročnějšího postupu.  V podstatě by tak státním zástupcům do budoucna stačilo do žádosti o povolení uvést nekonkrétní podezření, že advokátní kancelář nevykonává advokacii v zákonem aprobované formě a výkonem advokacie pouze zatírá nějakou trestnou činnost.“

Jak vyplývá z povolení, která jsou napadena ve zmíněné ústavní stížnosti, vydal dne 26. února 2015 února soudce OS Praha –  západ Petr Franc povolení ke sledování osob a věcí, kterým se povoluje sledování osob a věcí, včetně pořizování zvukových, obrazových a jiných záznamů, prováděných utajovaným způsobem technickými a jinými prostředky, kterými bude zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo bude zjišťován obsah jiných písemností uschovávaných c soukromí, a ro veškerých zásilek, které jsou odesílány mimo jiné advokátní kanceláři MSB Legal. Dne 28. května pak soudce Franc povolení ke sledování osob a věcí, a to konkrétně rohové nečíslované kanceláře s okny orientovanými na Galerii Nové Butovice, užívané advokáty Davidem Michalem a Karolínou Babákovou. Povolení pak bylo následně prodlouženo, takže advokátní kancelář byla odposlouchávána do 29. května 2016, a zásilky sledovány do 27. února 2016, takže v obou případech celý rok. Jako zdůvodnění žádosti uvedl  Borgula, že oba jmenovaní advokáti „nevykonávají advokacii v aprobované formě, nýbrž je dáno podezření, že má jít ve smyslu předchozího vyjádření ing. Kubisky o zastírání skutečné činnosti, kterou je legalizace výnosů z trestné činnosti.“

Úprava jako v případě domovních prohlídek

Přestože nakonec ÚS záležitost okolo přesahu týkající se sledování a odposlechů advokátních kanceláří neřešil, oslovení advokáti mají poměrně jasno. Jde o narušení komunikace mezi advokátem a klientem, a celý problém by měl být řešen zákonodárnou cestou. „Prostorový odposlech a kontrola pošty advokátní kanceláře jednoznačně narušuje důvěrnost komunikace mezi klienty a advokátem. V případě sledování advokátní pošty by měl platit analogický postup jako u získání listin prohlídkou. Tedy sledování pošty by mělo být podmíněno souhlasem zástupce advokátní komory a v případě odmítnutí souhlasu se seznámením s konkrétní listinou by rozhodl krajský soud,“ míní kupříkladu advokát Zdeněk Koudelka.
Prostorové odposlechy advokátní kanceláře podle něj zásadně ohrožují důvěrnost komunikace mezi advokátem a klientem. Proto by měly být upraveny výslovně zákonem. I zde by mělo být využití přepisů z těchto odposlechů podmíněno speciálním režimem.  „Zákonodárce musí být velmi striktní, jelikož dlouhodobé zkušenosti s činnosti vrchních státních zastupitelství mne vedou k závěru, že jakákoliv mezera v zákoně je z jejich strany využívána k porušování práv lidí a zneužívání moci v trestním řízení,“ dodává Koudelka.

Státní zastupitelství se snaží vykládat ustanovení Trestního řádu extenzivním, dle našeho názoru nepřípustným, výkladem a naprosto rezignuje na zákonný postup, míní docentka trestního práva na UK Jana Tlapák Navrátilová. Lze se podle ní domnívat, že v mnoha případech jsou operativně pátrací prostředky automatickým postupem pro získávání důkazů, i když se o jiný způsob získání důkazů policie vlastně ani nepokusí. Obecně by měla být věnována náležitá pozornost při nařizování úkonů trestního řízení, jimiž se zasahuje do zaručených práv a svobod. U advokátních kanceláří by pak měl být soudce velmi obezřetný a měl by vyžadovat precizní a podrobné odůvodnění návrhu. „Nezasahujeme pouze do ochrany soukromí apod., ale do advokátní mlčenlivosti, která je spojena s výkonem advokacie. Je možno souhlasit, že tento způsob shromažďování důkazů nepodléhá žádné kontrole ČAK. Dle našeho názoru by mělo být postupováno v souladu se zákonem, a když má policie poznatky, že k něčemu takovému dochází, pak by měla provést prohlídku za účasti zástupce ČAK (§85b), ovšem v tomto případě jakýkoli dohled ze strany ČAK není. Není zřejmé, jaké informace policie tímto způsobem získala, jak s nimi naložila, kdo se s nimi seznámil apod. Dle našeho názoru není tento v souladu se zákonem,“ uvedla.

„Ano advokáti mohou páchat trestnou činnost, stejně jako soudci či státní zástupci. Ale její odhalování všeobjímajícím porušováním tajemství nelze obhájit. Tajemství je tajemstvím pro jeho respektování, i když se to někomu nelíbí,“ říká advokát Václav Vlk. V tom podle něj spočívá ono tajemství jako pravidlo respektované vždy a za všech okolností. Jako velmi ilustrativní udává příklad Spolkové republiky Německo, členů RAF a jejich obhájců, kdy je historicky i umělecky opakovaně zdokumentováno, že cestou některých obhájců obcházeli restrikce informační blokády, když byli teroristé ve vězení, aktivně předávali informace ke skutečným teroristickým činům, pašovali se do věznic zbraně a jedy. Přesto právní stát SRN neutrpěl, a naopak ve výsledku RAF porazil a zlikvidoval.  Nikoho nenapadlo advokáty špiclovat, prohlížet, odposlouchávat a dělat z toho důkazy pro soudní řízení. „Hodnota právního státu a jeho součásti, tedy advokátního tajemství je víc než jeden zločin. Protože směruje k ochraně práva a svobody. Svobody ve které chci žít. Možná trochy filozofické, ale to je základ. Advokát je tu proto, aby umožnil poradit se člověku vlastně sám se sebou. A nahlížet lidem do jejich myšlenek, to je totalita, ne právní stát. Proto odmítám obecně celý odposlech, telefonický, komunikační, v autech v kancelářích, kdekoliv jako nepřípustný. Nenarušuje jen základ právního státu a jeho pravidel, ale přímo dřevokazně ryje v kořenech svobody jako takové, dodává.

Dušan Šrámek