Musí Praha postavit pro Slovanskou epopej novou budovu? Šéf kulturního výboru to zpochybňuje

Slovanská epopej Foto: Wikipedia

Desítky let panuje mezi odborníky i laiky přesvědčení, že Alfons Mucha na počátku 20. století daroval slavnou Slovanskou epopej Praze za podmínky, že pro ni město postaví samostatnou výstavní budovu. Tento názor nyní zpochybnil předseda Výboru pro kulturu Jan Wolf. Podle něj to vyplývá z nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Advokát vnuka slavného umělce Adam Zahálka takovou interpretaci pro Českou justici odmítl.

Předseda výboru Jan Wolf na poslední schůzi výboru uvedl, že Alfons Mucha ve své podmínce darování Slovanské epopeje pouze ustanovil vystavení v Praze. Pro Českou justici pak uvedl, že to vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu a bodu 98, které podle něj zpochybňuje jako vlastníka Epopeje jejího autora Alfonse Muchu. Vnuk umělce John i jeho právní zástupci s takovým tvrzením zásadně nesouhlasí. „Ani soud prvního stupně neměl dříve pochybnost o tom, že se dotčená podmínka týká „vystavění síně,“ reagoval advokát Adam Zahálka.

Žalobu Johna Muchy ve sporu o vlastnictví Epopeje obecné soudy zamítly s tím, že původním majitelem pláten nebyl jejich autor, ale americký mecenáš Charles Crane, který si u malíře obrazy objednal, zaplatil a poté je daroval městu. Nejvyšší soud ale loni rozsudky zrušil a soudcům nařídil, aby napodruhé lépe vysvětlili, na základě čeho dospěli ke svým závěrům. „Argumentace pana Johna Muchy (žalobce), že KHMP, resp. hlavní město Praha nesplnilo podmínku jeho děda jako dárce umístit Slovanskou epopej ve zvlášť vystavené síní, a tudíž nemohlo dojít k převodu vlastnického práva Alfonse Muchy na KHMP, je proto právně nesprávná. Smluvním partnerem, od kterého KHMP nabyla vlastnické právo ke Slovanské epopeji, byl pan Charles R. Crane, jehož vlastnické právo k dílu nebylo dle smlouvy z 28. 1. 1913 nijak podmíněno. Při interpretaci právních jednání je nutné vycházet ze všech projevů, které si strany adresovaly, a to včetně jednání k nimž došlo po uzavření smlouvy v r. 1913, např. i v předávacích protokolech sepisovaných postupně vždy po dokončení jednotlivých obrazů je jasně uvedeno, že dárcem je p. Crane,“ reagoval Jan Wolf na dotazy České justice.

Nejvyšší soud však ve svém rozhodnutí důrazně vytýká nižším soudům, že jejich dosavadní závěr v tomto směru nedává smysl, když neexistuje žádný dokument, který by prokazoval právní vztah Charlese R. Cranea a Alfonse Muchy a existují argumenty, které nenasvědčují tomu, že by šlo o objednávku. Soud prvního stupně navíc vyložil, že ve smlouvě z roku 1913 si pak strany dohodly podmínku, že město Praha umístí hotové obrazy na vlastní náklady v budově či síni výslovně vystavené k tomuto účelu, a s doložkou, že město Praha je ochotné převzít jednotlivé obrazy „z cyklu okamžitě po jejich dokončení a potvrdit jejich obdržení panu Charlesi Craneovi se současným uvedením předmětu a počtu obrazů, jakož i postarat se o jejich vhodné umístění“.

Podle advokáta Muchova vnuka předseda kulturního výboru vytrhává část rozhodnutí Nejvyššího soudu z kontextu. „Nejvyššímu soudu při rozhodování o dovolání přísluší pouze posuzovat právní otázky věci. Nepřísluší mu diktovat soudu prvního stupně např. co má číst z listinných důkazů, před ním prováděných, což je otázka skutková – ne právní. Proto tedy tato reference v bodě 98. Nejvyšší soud jednoduše sice nevnucuje nižším soudům, jak mají číst důkazy, ale zároveň vedle závazných právních závěrů předkládá poměrně návodné důvody, jak by měly na věc nahlížet,“ uvedl Zahálka s tím, že Jan Wolf odkazuje jen k bodu 98 a ignoruje celý zbytek odůvodnění.

Epopej by v Moravském Krumlově byla zdarma

John Mucha podporuje to, aby Epopej byla vystavena na zámku v Moravském Krumlově. Na tamním zámku byla plátna 40 let. Nyní jsou uložena v depozitáři. Podle Johna Muchy z archivů vyplývá, že jeho dědeček považoval případné umístění pláten na pražské Zbraslavi za provizorní řešení. „Já jedu zítra do Prahy, kde budu jednat u starosty stran umístění mých obrazů na zámku zbraslavském. Baron Bartoň mi nabídl, že mi dá celý zbraslavský konvent znovuzřízený k disposici pro mé dílo, navrhl jsem to tedy městu, které to ovšem v této těžké době velmi příznivě a ochotně přijalo – mají místnosti bez výloh! Ovšem provisorně – než se v Praze něco důkladného postaví. Ale to dozajista hned nebude. Tak hodlám ty ostatní obrazy, co možná, až mi vyprší lhůta na Zbiroze, dohotovit hned na Zbraslavi, kde bych asi z jednoho sálu zařídil ateliér,“ uvádí Alfons Mucha v dopise z roku 1915 švagrovi Františku Chytilovi. Zásadním argumentem Johna Muchy také je to, že za výstavní prostory na Zbraslavi by Praha musela platit, zatímco v Krumlově by byly zdarma. „Veškeré náklady s investicí do instalace výstavy by hradilo město Moravský Krumlov,“ řekl České justici starosta Tomáš Třetina. Náklady by neslo město a částečně je hradilo z prodeje vstupného. Pokud by zisk náklady přesáhl, použilo by je město například na péči o seniory.

Prostory v Moravském Krumlově nedávno navštívila skupina senátorů. „Epopej patří do Prahy, ale než padne finální rozhodnutí, kde bude, může být vidět. Jsem rád, že kolegové z Prahy přislíbili, že osloví pražské zastupitele a chceme se s panem starostou Moravského Krumlova Tomáše Třetinou obrátit i primátora Zdeňka Hřiba, aby věděl, že tady bude mít Epopej důstojné místo, které nebude Prahu stát ani korunu,“ uvedl tehdy senátor Herbert Pavera. O cestě senátorů již dříve Česká justice informovala. Kulturní výbor magistrátu plánovanou cestu zrušil a dosud Moravský Krumlov nenavštívil.

(epa)