Nový soudce Nejvyššího soudu Radek Doležel: Kariéru jsem si představoval spíše v soustavě státního zastupitelství

JUDr. Radek Doležel Foto: NS

Nový soudce Nejvyššího soudu Radek Doležel už u něj dříve působil, a to jako asistent soudce. Státním zástupcem byl jmenován v roce 2006. Nejprve pracoval na brněnském městském státním zastupitelství. O tři roky později postoupil na Nejvyšší státní zastupitelství. Je jedním ze dvou „soudců akademiků“, které na Nejvyšší soud přivedl předseda Pavel Šámal. Druhým je rovněž státní zástupce Petr Škvain. Radka Doležela vyzpovídal čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS. Rozhovor nyní přináší i Česká justice.

V souvislosti s Vašim jmenováním soudcem, respektive s Vaším příchodem na Nejvyšší soud z pozice státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, se o Vás zajímala média více, než je při přidělování soudců na Nejvyšší soud běžné. Jak jste to vnímal?
Myslím, že s určitým zájmem celou situaci sledovali jen lidé z justice, pro širší veřejnost se jednalo o vzdálenější téma. Takže mediální zájem nebyl až tak velký.

Jak překvapivá to byla nabídka?
Nabídka mě velmi překvapila, až zaskočila, já jsem v danou dobu v tomto ohledu podrobněji situaci na Nejvyšším soudě nesledoval a možnost přestupu vůbec nepředvídal. A samozřejmě mě nabídka také velmi potěšila.

Jak na to reagovali tehdejší kolegové na Nejvyšším státním zastupitelství a kdy jste jim to oznámil?
Kolegům jsem o celé záležitosti pověděl postupně, nejprve vedení, potom dalším. Přece jen, celý proces od první komunikace s Nejvyšším soudem na toto téma, až po jmenování soudcem, trval řadu měsíců a zahrnoval některé obtížně předjímatelné momenty, takže jsem nechtěl hned na začátku všem rozhlásit, že odcházím na Nejvyšší soud. Kolegové, tedy již bývalí, reagovali vesměs velice pozitivně.

Do jaké míry se znáte ze státního zastupitelství s JUDr. Petrem Škvainem, Ph.D.? A jak hodnotíte, že k Nejvyššímu soudu jste byli přiřazeni rovnou dva bývalí státní zástupci?
Ze státního zastupitelství se s Petrem známe jen velmi málo, on pracoval v Praze, já v Brně, navíc svým konkrétním zařazením jsme se spíš míjeli. Ale společný jmenovací proces i začátky zde nás sblížily. Oslovení rovnou dvou státních zástupců bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu, které se možná po přijetí pravidel pro výběr kandidátů na soudce Nejvyšší soudu, s přihlédnutím k personální situaci, ve vztahu k trestnímu kolegiu, nabízelo, z mimosoudního prostředí mají asi státní zástupci k takovému postupu nejblíž.

V letech 2002 až 2006 jste u Nejvyššího soudu pracoval jako asistent soudce, byl jste přímo asistentem současného předsedy trestního kolegia JUDr. Františka Púryho, Ph.D. Tehdy jste uvažoval o tom, že byste mohl být soudcem?
Přiznám se, že neuvažoval. Chtěl jsem být státním zástupcem, což se mně také podařilo a z Nejvyššího soudu jsem tenkrát odcházel na Městské státní zastupitelství v Brně. Svoji další kariéru jsem si tedy představoval spíše v soustavě státního zastupitelství.
V souvislosti s pravidly, která umožňují vedle kariérních soudců jmenovat soudcem Nejvyššího soudu i odborníky z jiných oblastí justice, se veřejně diskutovalo také o tom, zda by každý soudce Nejvyššího soudu neměl nejprve projít nižšími stupni soudní soustavy, aby znal dostatečně dobře celý systém. Tedy, že i soudce jmenovaný z řad jiných právních profesí by měl alespoň určitou dobu působit na některém z nižších soudů na stáži.
Může být samozřejmě otázkou, zda by měli na Nejvyšším soudě působit pouze kariérní soudci či nikoli. Já se domnívám, že majoritně určitě ano, ale doplnění z řad jiných právníků, byť spíše výjimečné, a po uvážení a konsensu, může přispět k názorovému obohacení. Navíc, i jiné obdobné vysoké soudy takto fungují. Pokud jde o požadavek stáže na nižším soudě, nesouhlasím. Jestliže je akceptováno, že soudcem Nejvyššího soudu může být i jiná osoba, než kariérní soudce, nemá smysl pokoušet se takový stav částečně změnit časově omezenou stáží.

Jak se změnil Nejvyšší soud mezi lety 2006 a 2019? Změnil se tu styl práce, popřípadě tempo?
Podstata práce zůstala stejná, ale tempo je, domnívám se, s ohledem na nápad, vyšší. Zejména srovnáme-li současnost se začátky dovolání na trestním kolegiu po roce 2002. K tomu je navíc potřeba zohlednit rozsáhlejší právní řád, větší množství judikatury, jak ze strany českých soudů, tak i Evropského soudu pro lidská práva, práce je určitě náročnější.

Na rozdíl od řady soudců Nejvyššího soudu nemusíte řešit problémy s dojížděním. Jste brněnským rodákem?
Ano, narodil jsem se v Brně a strávil zde také celý školní a pracovní život.

Co se týče pracovní náročnosti, časového vytížení, předpokládám, že je práce státního zástupce na nejvyšším státním zastupitelství a soudce u Nejvyššího soudu srovnatelná – změna Vašeho působiště pravděpodobně neznamenala jinou podstatnou změnu Vašich dosavadních zvyklostí, popřípadě času tráveného s rodinou. Nebo se mýlím?
Porovnání časové náročnosti není jednoduché, protože charakter práce není úplně stejný. Na Nejvyšším státním zastupitelství jsem navíc pracoval několik let. Byl jsem, jak se říká, zaběhnutý a s řadou obtíží jsem již věděl, jak si poradit. Na druhou stranu, jako ředitel odboru, jsem byl vytížený i některými řídícími či administrativními úkoly. Takové povinnosti sice na Nejvyšším soudě nemám, ale zase jsem tady na začátku, byť s ohledem na mé dřívější působení zde jako asistent, a na moje zařazení na Nejvyšším státním zastupitelství na odboru mimořádných opravných prostředků, nezačínám úplně od nuly. Souhrnně vzato, zatím mně vychází aktuální pozice jako náročnější. Ale svoje zvyklosti jsem nějakým zásadním způsobem měnit nemusel.

Můžete prozradit něco o své rodině?
Mám manželku, která je lékařkou a dvě dcery na druhém stupni základní školy. Bydlíme v okrajové části Brna, v Žebětíně.

Ve volném čase hodně sportujete, běháte, jezdíte na kole, účastníte i závodů. Můžete pro bližší představu specifikovat tratě, na které nejčastěji vybíháte anebo vzdálenosti absolvované na kole?
Především běhání je pro mě poměrně velkou relaxací, jak fyzickou, tak i psychickou. Chodím si zaběhat tak dvakrát, třikrát týdně, obvykle něco přes deset kilometrů. Občas se zúčastním nějakého otevřeného závodu, na distanci od 10 km do maratonu, jen zcela výjimečně něco ještě delšího. Cyklistice se věnuji o něco méně, ale také pravidelně, třeba do práce se na kole svezu rád.

Je zajímavé, že jste původně tři roky studoval elektrotechnickou fakultu VUT v Brně, až poté jste začal se studiem práv.  To je naprosto odlišný obor. Co Vás na něm původně lákalo?
Na fakultu elektrotechniky jsem nastoupil, protože mě velice lákaly počítače. Na začátku 90. let minulého století byly něčím zcela novým a přitažlivým. Ale brzy jsem v průběhu studia zjistil, že matematika a fyzika jsou na VUT o stupeň náročnější než na gymnáziu a jen těžce držím krok. Tak jsem raději přestoupil na školu s humanitním zaměřením, tedy na práva, kde už při studiu žádný problém nevznikl. I když se mně doba docházky na vysokou školu trochu prodloužila, s odstupem času myslím, že jsem udělal nakonec dobře.

Máte nějaké životní krédo, kterým se řídíte?
Životní určitě ne. S věkem se přece jenom některé názory vyvíjí, takže i kréda se mění.


JUDr. Radek Doležel je od 18. dubna 2019 soudcem trestního kolegia Nejvyššího soudu. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, poté působil jako advokátní koncipient, v roce 2000 se stal právníkem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Od roku 2002 pracoval jako asistent předsedy senátu Nejvyššího soudu. Jako státní zástupce začal pracovat u Městského státního zastupitelství v Brně od roku 2006 a u Nejvyššího státního zastupitelství od roku 2008. V roce 2014 byl zástupcem ředitele odboru mimořádných opravných prostředků a od roku 2015 ředitelem tohoto odboru na Nejvyšším státním zastupitelství. Soudcem byl jmenován 17. dubna 2019


AEQUITAS