Soud k obžalobě Grygárka: Obviněný nic nezatajoval, žádné informace nezkresloval

Někdejší náměstek pražského vrchního státního zastupitelství Libor Grygárek Foto: archiv

Bývalý náměstek vrchního státního zastupitelství Libor Grygárek se v době, kdy se rozhodovalo o případném trestním stíhání Romana Janouška, s dotyčným vůbec neznal. Vyplývá to z rozhodnutí Městského soudu v Praze, který rozhodl, že žalovaný skutek není trestným činem, a stíhání Grygárka zastavil.

Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci obžaloval Grygárka kvůli tomu, že nedostatečně vyřídil žádost Švýcarska, aby na území České republiky byly zahájeny úkony trestního řízení vedoucí k objasnění tzv. zdrojové trestné činnosti kvůli podezření z legalizace výnosů z trestné činnosti. I tuto část žaloby soud vyvrátil.

Koncepce obžaloby je podle soudu založena tvrzení, že obviněný Grygárek vyšetřovaného Romana Janouška „nejpozději od listopadu 2008 osobně znal, měl s ním přátelský vztah, stýkal se s ním ve volném čase“, a proto zneužil svého postavení, aby ho zvýhodnil a zajistil tak, že jeho vyšetřování bude zastaveno a zajištěné prostředky budou vráceny. „Státní zástupce nevysvětluje, z jakých důkazů dospívá k tomuto jednoznačnému závěru, jen na str. 55 obžaloby stručně uvádí, že toto zjištění vyplývá ze záznamů o odposlechu telekomunikačního provozu a záznamů pořízených při sledování osob a věcí,“ uvádí se v usnesení, které má Česká justice k dispozici.
I přes tvrzení obžaloby ohledně odposlechů byly zjištěny záznamy komunikace kontakty obviněného s Romanem Janouškem, které státní zástupce v odůvodnění obžaloby zmiňuje, až v době od 16.3.2011, tedy dva roky po rozhodném období, konstatoval soud.

Jediný svědek – kriminálník

Orgány přípravného řízení se snažily ověřit verzi, připomíná soud, že se Grygárek a Janoušek v roce 2008 znali, i z jiných zdrojů. V přípravném řízení byl vyslechnut svědek Jan Nejedlý. Ten vypověděl, že Grygárka zná z médií, a setkal se s ním jednou nebo dvakrát ve francouzské restauraci Obecního domu, kde seděl u vedlejšího stolu s panem Janouškem a s panem Sekyrou na podzim roku 2009. Pánové Sekyra Janoušek a Grygárek měli podle Nejedlého u vedlejšího stolu jednání a Janoušek si pak přesedl ke stolu k nim. Jenže Sekyra jednoznačně popřel, že by Grygárka znal. Uvedl, že se s ním nikdy nepotkal a proto s ním a Janouškem nemohl vést žádná jednání. Vypověděl, že nezná ani Jana Nejedlého. „Na základě shora uvedených skutečností musí soud konstatovat, že neexistuje žádný přímý důkaz, který by prokazoval, že obviněný Grygárek a Roman Janoušek se na přelomu let 2008-2009, tedy v době, kdy byla vyřizována švýcarská právní pomoc, osobně znali. Obviněný Grygárek tvrdí, že Romana Janouška poznal až v souvislosti s vyřizováním pojistné události v roce 2010. Nebyl zajištěn žádný důkaz, který by prokazoval opak. Byli vyslechnuti rodinní příslušníci obviněného, kolegové a asistentky z kanceláře Romana Janouška i lidé z jeho okolí. Veškeré kontakty mezi oběma muži jsou prokázány až od roku 2010. Jediným svědectvím, hovořícím o opaku je svědectví Jana Nejedlého, který byl vyslechnut ve věznici, kde vykonává trest odnětí svobody pro podvodnou trestnou činnost. Obsah jeho výpovědi je zcela osamocen a jednoznačně zpochybněn dalšími svědectvími, zejména výpovědí svědka JUDr. Sekyry,“ uvádí soud.

Obsah shora popsaných důkazů lze podle usnesení shrnout do konstatování, že v přípravném řízení nebyl zajištěn žádný přímý důkaz, prokazující, že obviněný Grygárek Romana Janouška v době vyřizování švýcarské právní pomoci osobně znal, shrnuje soud.
Záznamy telekomunikačního provozu podle soudu obsahují jen kusé informace, které mohou sloužit pouze jako nepřímé důkazy, netvoří však ucelený celek, který by umožňoval pouze jediné vysvětlení a nepochybně prokazoval, že Libor Grygárek a Roman Janoušek se v rozhodné době znali. Tato osobní znalost je však pro posouzení celé trestní věci zásadní, neboť poskytuje motiv jednání obviněného a tvoří základ popisu skutku. „V případě, že není prokázán opak, musí soud vycházet z verze, kterou předkládá obviněný, to znamená, že se v rozhodné době neznali, ale seznámili se až v květnu 2010, což podporují i shromážděné důkazy.

Žádost o právní pomoc

Soudkyně se zabývala i tím, zda Grygárek, jako náměstek Vrchního státního zástupce v Praze porušil při vyřizování žádosti o právní pomoc své povinnosti. Termín „nepřiléhavě bagatelizoval“, jak formuloval jeho postup státní zástupce, je značně vágní a dle názoru soudu neodpovídá přesně situaci. „Fakticky tak obviněný Grygárek popsal situaci naprosto přesně. Jeho poznámka je pravdivá, nijak situaci nezkresluje ani neposouvá její smysl. Pravdivý výrok, vydaný v kompetenci náměstka státního zástupce v rámci zákonného postupu, není možné považovat za nelegální akt. Poznámka doplněná obviněným obsah požadovaného šetření nijak neomezovala, ale spíše rozšiřovala. V tomto směru se soud nemůže ztotožnit se závěrem státního zástupce o tom, že obviněný porušil své povinnosti tím, že povahu žádosti o právní pomoc nepřiléhavě bagatelizoval, neboť pravdivý komentář, výslovný souhlas s navrženým postupem a jeho rozšíření takto interpretovat nelze,“ stojí v usnesení.

Jak dále soud uvádí, není soudu úplně jasné, v čem se role Grygárka na vyřízení švýcarské žádosti o právní pomoc liší od ostatních kolegů, když byl jedním ze čtyř státních zástupců, kterým odpověď prošla rukama. „Všichni způsob vyřízení schválili. Pouze v případě JUDr. Grygárka však bylo shledáno pochybení a to tak závažné, že dosahuje intenzity trestného činu. Ostatní nebyli ani kárně postiženi. Tuto disproporci nepovažuje soud za spravedlivou. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že obviněnému Grygárkovi nelze oprávněně vyčítat, že nedal pokyn k zahájení úkonů trestního řízení.“
Úkony trestního řízení se nezahajují automaticky na základě jakéhokoliv poznatku, ale vždy záleží na posouzení kompetentního orgánu, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro tento postup. „Úkony trestního řízení zahajuje policejní orgán, který má k tomu zákonné zmocnění, ale také prakticky má k případu nejvíce informací, neboť může využít i policejní databáze, které obsahují také operativní informace, které jsou mimo policii nedostupné. V tomto případě se věcí zabývalo několik policistů, z toho tři ředitelé specializovaného útvaru ÚOKFK. Všichni dospěli ke stejnému závěru, to znamená, že nebyly splněny podmínky pro postup podle § 158 odst.3 tr.ř.“

Soud rovněž připomíná, že odpovědní státní zástupci JUDr. Letko, JUDr. Kratochvílová a také JUDr. Grygárek, kteří se účastnili jednání se švýcarskou stranou, měli stejný názor. Nejvyšší autorita – Nejvyšší státní zastupitelství ČR, ústy svého ředitele oddělení závažných ekonomických a finančních trestných činů, po schůzce se švýcarským velvyslancem, vyslovilo právní názor, že není možné v ČR zahájit trestní řízení a požádat o právní pomoc. „Soud si pak musí klást otázku, v čem se jednání obviněného Grygárka liší od jednání ostatních státních zástupců, proč je jeho shodné stanovisko a proč právě jen jeho, v rozporu se zákonem. Státní zástupce ve znělce obžaloby tvrdí, že obviněný Grygárek tak činil „záměrně“ s cílem zvýhodnit Romana Janouška. V této souvislosti je třeba poukázat na shora uvedené svědecké výpovědi svědků Ing. Nováka, Mgr. Martince a JUDr. Letka, kteří žádost o právní pomoc přímo vyřizovali a kteří shodně tvrdí, že obviněný do jejich práce nijak nezasahoval, žádným způsobem neovlivňoval, nedával žádné pokyny ani nečinil nátlak. Také pan Marchon popsal, že i poté, co byla z jeho pohledu neuspokojivě vyřízena žádost o právní pomoc, ho obviněný Grygárek sám kontaktoval a zajímal se o švýcarské trestní řízení. Bylo to spíše v souvislosti s objasňováním trestní věci Ing. Tomana, ale většinu rozhovoru věnovali případu pana Janouška. „Obviněný ho kontaktoval sám, z vlastní iniciativy. K tomu soud poznamenává, že jednání proběhlo 25.6.2009, tedy před tím, než se obviněný Grygárek – dle svého nevyvráceného tvrzení – s Romanem Janouškem seznámil.“

Obviněný nic nezatajoval

Soud se rovněž vyrovnal s tím, že žalující státní zástupce svou obžalobu postavil na tvrzení, že obviněný Grygárek měl dostatek informací, které zakládaly důvodné podezření ze spáchání trestného činu, a bylo jeho povinností dát pokyn k zahájení úkonů trestního řízení. Argumentuje mimo jiné pokyny obecné povahy č.1/2008 a 8/2009. Uvádí, že v těchto pokynech obecné povahy bylo a je shodně upraveno (v čl. 14 odst. 1 příslušného pokynu), že státní zástupce předá jiný podnět k trestnímu stíhání učiněný na státním zastupitelství neprodleně policejnímu orgánu s pokynem k prověření. Žádost o právní pomoc, která byla VSZ v Praze doručena, je třeba vzhledem ke skutečnostem v ní popsaným za takový jiný podnět k trestnímu stíhání považovat. „Tuto argumentaci však soud nepovažuje za přiléhavou. Z provedených důkazů je zřejmé, že obviněný nic nezatajoval, žádné informace nezkresloval a veškeré informace vyplývající ze žádosti o právní pomoc byly již Mgr. Egerem policejnímu orgánu předány. To, že obviněný vyhodnotil podmínky pro zahájení úkonů trestního řízení jinak než žalující státní zástupce, jehož právní názor je v souvislosti se stanovisky JUDr.Letka, JUDr. Kratochvílové a JUDr. Kasala ojedinělý, již bylo vysvětleno výše.“

Státní zástupce argumentuje také tím, že obviněný měl dostatek informací pro zahájení úkonů trestního řízení nejen ze zaslané žádosti o právní pomoc, ale také z novinových ,článků, které v té době vycházely a spojovaly osobu Romana Janouška s různorodou trestnou činností. „Je nutné přiznat, že hromadné sdělovací prostředky hrály v této trestní věci neblahou roli. Obviněný Grygárek se ve svých poznámkách k informaci pro vrchního státního zástupce podivuje nad tím, že podkladem pro zajištění majetku občana ČR a následné zaslání žádosti o právní pomoc mají být pouze zprávy z tisku. V tomto světle soud považuje za správné, že státní zástupci nezahajují trestní řízení na základě mediálních informací, které v tomto případě byly nepravdivé.“

Státní zástupce v odůvodnění obžaloby dovozuje, že předání policejnímu orgánu s pokynem k prověření by iniciovalo trestní řízení, v němž by byla na základě důkazů opatřených vlastními úkony v České republice a na základě mezinárodní právní pomoci od švýcarských orgánů zjišťována trestní odpovědnost JUDr. Janouška ze spáchání trestné činnosti, a to jak samotné legalizace výnosů z trestné činnosti, tak i další trestné činnosti (tzv. zdrojové), z níž legalizované výnosy musely pocházet, což by mohlo vést k trestnímu stíhání a odsouzení JUDr. Janouška. Současně by také české trestní řízení mohlo být podkladem pro získání dalších informací švýcarskými orgány, kterými by odůvodnily další trvání rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků, dále případně trestní stíhání JUDr. Janouška a dalších osob a po jejich odsouzení i konfiskaci zajištěných peněžních prostředků. „Tento předpoklad však soud nesdílí. Nelze přehlédnout, že obviněný Grygárek ukončil svou činnost státního zástupce dne 31.8.2012. Od té doby neměl na činnost státního zastupitelství vliv. Prakticky o tento vliv přišel již s nástupem vrchního státního zástupce JUDr. Mečla, jenž ho vyzval k rezignaci. Úkony trestního řízení v této trestní věci byly zahájeny 6.1.2012 a od té doby mohly orgány činné v trestním řízení využít všech oprávnění, které trestní řád poskytuje a také jich využili. Na podzim 2013 bylo vypracováno několik žádostí o právní pomoc, jejichž předmětem byl výslech svědků a také sdělení bankovních informací, které se týkaly původního švýcarského řízení ve věci Romana Janouška. V takovém případě, je předpoklad, že zahájení trestního řízení a vypravení žádosti o právní pomoc by vedlo k obvinění, odsouzení a konfiskaci zajištěných finančních prostředků ryze spekulativní a s ohledem na současnou realitu i neoprávněný.“

Při volbě procesního postupu musí soud vážit i další hlediska, uzavírá rozsudek s tím,  že trestní řízení v této trestní věci je vedeno již od ledna 2012, přičemž trestní stíhání obviněného bylo zahájeno 6.12.2013. V té době obviněný působil jako advokát a na základě tohoto trestního stíhání mu byla Českou advokátní komorou pozastavena činnost. „Další prodloužení trestního stíhání, které soud již pokládá za nedůvodné, by zbytečně a v této chvíli i neoprávněně zasáhlo do jeho práv.“

Dušan Šrámek