Ombudsmanka: Věznice odmítá uznat spoluvězně z Mírova po třinácti letech za osoby blízké

Ombudsmanka Anna Šabatová. Foto: Mediafax

Na fakt, že věznice odmítá uznat za osoby blízké dva vězně ze stejného vězení, upozorňuje poslance veřejná ochránkyně práv. Zatímco ředitel věznice Mírov nepovažuje notorického násilníka a odsouzeného vraha za osobu, která by měla pozitivní vliv na druhého z vězňů, ombudsmanka si myslí, že vězni k sobě získali silný vztah a citové pouto jako osoby blízké. Ministryně Marie Benešová však podpořila ředitele věznic. Přítel bude navíc eskortován do ústavního sexuologického léčení na neurčito.

O neobvyklém případu informovala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová v aktuální zprávě pro poslaneckou sněmovnu v rámci kauz, ve kterých nedošlo k nápravě. Ombudsmance si stěžoval vězeň, kterému byl odepřen statut osoby blízké k druhému vězni a věznice mu neumožňuje návštěvy a telefony bývalému spoluvězni, se kterým navíc hodlá  po jeho propuštění bydlet, což doložil nájemní smlouvou.

Posudek: Trpí poruchou osobnosti

Jenže z posledního vývoje případu vyplývá, že na společné bydlení zřejmě ještě dlouho nedojde: „Ministerstvo spravedlnosti jako nadřízený orgán Generálnímu ředitelství Vězeňské služby České republiky nevyhovělo požadavku ochránkyně, aby stěžovatel mohl svého přítele ve věznici navštěvovat a byli tak posouzeni jako osoby blízké. Podle ministryně spravedlnosti nebyla existence takového vztahu řádně vysvětlena a přesvědčivě odůvodněna. Stěžovatel nemůže pozitivně výchovně působit na svého přítele, neboť sám byl opakovaně trestán za násilnou trestnou činnost, ve Věznici Mírov vykonával trest odnětí svobody v délce 13 let za vraždu osoby blízké,“ shrnuje v poslední poznámce k případu.

„Podle znaleckého posudku stěžovatel trpí poruchou struktury osobnosti, která je disharmonická a nese rysy smíšené poruchy osobnosti, explozivity a zvýšené afektivní reaktivity. Přítel stěžovatele nemůže po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody užívat se stěžovatelem společné bydlení, neboť bude eskortován do nemocnice k výkonu ústavního sexuologického ochranného léčení, které bude trvat, dokud to bude vyžadovat jeho účel. Vzhledem k tomu, že ochránkyně využila všechny zákonem dané možnosti, své šetření uzavírá,“ stojí v poznámce ombudsmanky.

Ředitel věznice: Vězni nejsou druh a družka

Jak vyplývá ze zprávy o šetření stížnosti dotyčného vězně, ještě před ministerstvem spravedlnosti a Generálním ředitelstvím Vězeňské služby odmítl uznat oba vězně osobami blízkými ředitel věznice Mírov, kde oba odpykávali trest. „Ředitel Věznice Mírov plk. Ing. Mgr. Vladimír Lang uvedl ve svém vyjádření ze dne 14. 11. 2018, že stěžovatel byl ve výkonu trestu odnětí svobody za závažnou trestnou činnost. Za trestný čin vraždy spáchaný na osobě blízké byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 13 let. Trest odnětí svobody mu byl uložen opakovaně (5krát), a proto nelze dle ředitele věznice považovat osobu stěžovatele za osobu, která by mohla mít pozitivní výchovný vliv na osobu ve výkonu trestu odnětí svobody“

Za druha a družku nelze vězně považovat, protože pobyt v cele není dobrovolný: „Skutečnost, že spolu byli stěžovatel a pan B. ubytováni na stejné cele, nelze dle ředitele věznice brát na roveň např. soužití dvou osob (druh a družka), neboť nebylo založeno na principu dobrovolnosti. Jak stěžovatel, tak pan B. byli spolu po určitou dobu ubytováni na stejné cele za účelem výkonu trestu odnětí svobody za spáchané trestné činy. Ze stejného důvodu tak nelze proto ani objektivně zhodnotit míru tvrzeného přátelského vztahu mezi stěžovatelem a panem B. Jiný závažný důvod, jako je např. potřeba vyřešit určitou osobní či majetkovou záležitost, nebyl ze strany stěžovatele ani pana B. prokázán. Ředitel Věznice Mírov dále uvedl, že v souladu s platnou právní úpravou, po vyhodnocení k věci shromážděného podkladového materiálu, je v jeho kompetenci, zda rozhodne o povolení, či nepovolení návštěvy osoby jiné než blízké, s tím, že se s mým názorem neztotožňuje. Ve vyjádření ze dne 2. 4. 2019 uvedl ředitel Věznice Mírov, že nezměnil své stanovisko v dané věci a dále mi sdělil, že pan B. bude po vykonání trestu odnětí svobody eskortován  3. 7. 2019 k výkonu ústavního sexuologického ochranného léčení do nemocnice,“ popisuje peripetie veřejná ochránkyně.

Ústavní soud: Přátelství může být silnější než rodina

Jenže veřejná ochránkyně práv  argumentuje výrokem Ústavního soudu: „Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní; má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Ústavní soud k pojmu osoba blízká uvedl, že osobou blízkou mohou být i přátelé, neboť přátelství může představovat stejně pevné, anebo dokonce i silnější pouto, než je tomu u rodinných vztahů, a to podle rčení, že nikdo si nevybírá vlastní rodinu, nýbrž právě své přátele.“

K tomu přidává vlastní úvahu: „Nemohu souhlasit s argumentací, že osoba propuštěná z výkonu trestu odnětí svobody nemůže mít nikdy pozitivní vliv na osobu, která je aktuálně ve výkonu trestu odnětí svobody. Tím, že ředitel Věznice Mírov i generální ředitel Vězeňské služby České republiky uvedené konstatovali, vyjádřili tím přesvědčení o tom, že věznice za dobu výkonu trestu stěžovatele (13 let) neudělala nic či velmi málo v tom, aby došlo k jeho nápravě, neboť podle nich má stěžovatel údajně na pana B. negativní vliv.“

Ombudsmanka: Selhává Vězeňská služba

Podle ombudsmanky rovněž argumentace o tom, že soužití obou (jak stěžovatele, tak pana B.) nebylo založeno na dobrovolnosti, má jen malou vypovídací hodnotu. „Jsem přesvědčena o tom, že i v situaci, kdy je člověk na velmi dlouhou dobu uvržen do určité společnosti či komunity, kterou si sám nevybral, může v takovém soužití vzniknout velmi silné citové pouto (např. v pracovním kolektivu může mezi kolegy vzniknout silné přátelství či trvalý vztah, obdobná situace je i např. v sousedských vztazích, kde mohou vzniknout mezi dvěma lidmi velké antipatie i velké sympatie),“ uvádí k případu dvou vězňů.

Navíc se zde podle ní jedná o dlouhodobý výkon trestu odnětí svobody, kterým odsouzení ztrácejí své sociální vazby se širším okolím, ale logicky navazují vztahy nové. „Jinými slovy, vězeňská služba nemůže vyloučit, že by mezi odsouzenými mohlo vznikat silné přátelské pouto, a jsem přesvědčena, že v mnoha případech se tak skutečně děje,“ uvádí ve své argumentaci veřejná ochránkyně práv v dopisu adresovaném ještě ministru spravedlnosti Janu Kněžínkovi.

Se svým názorem však Anna Šabatová zůstala osamocena a neuspěla u žádného z ředitelů ani u žádného z ministrů. „Protože ředitel Věznice Mírov nepřijal opatření k nápravě, navrhla jsem v závěrečném stanovisku, aby bez dalšího vyhověl případné žádosti odsouzeného o povolení telefonického kontaktu se stěžovatelem a jeho návštěvu. Ředitel věznice přistoupil na telefonáty, nikoliv na návštěvy. Proto jsem o nápravu požádala tehdejšího ministra spravedlnosti. Současná ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová však postup ředitele Věznice Mírov podpořila,“ uvádí se v komentáři ke zprávě, kterou proto nyní veřejná ochránkyně práv předkládá poslancům.

Irena Válová

Sdílejte
Předchozí článekOLAF: Stíhání Babiše je v českých rukou, peníze EU použity nebyly
Další článekExministr a šéf Motola Ludvík požaduje 108 tisíc za informace o své firmě z daňového ráje
Irena Válová
Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.