10 let antidiskriminačního zákona: Diskriminace je konflikt mezi rovností a svobodou

Konference v Senátu Foto: Tomáš Nahodil

Málokterý návrh zákona vyvolal tolik kontroverze jako návrh antidiskriminačního zákona před deseti lety. Termín rovnost získal v minulosti pejorativní nádech, avšak rovnost v právech je základem každého slušného, právního státu a systému, jakkoli jde často o konflikt dvou statků – svobody a rovnosti. Ombudsmanka Anna Šabatová ukázala, jak tento konflikt řešit, byla silná, laskavá a nezalekla se nepopularity.

O sporu mezi rovností a svobodou hovořila někdejší ministryně spravedlnosti a současná zmocněnkyně vlády pro lidská práva, poslankyně a předsedkyně petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Helena Válková (ANO2011) na úvod mezinárodní konference k desetiletému výročí antidiskriminačního zákona. Zákon vstoupil v platnost v roce 2009.

Helena Válková se nejprve vrátila do doby schvalování zákona před deseti lety. Málokterý zákon vyvolal tolik kontroverze a měl „takovou politickou rezonanci“ jako právě antidiskriminační zákon. „Vyvolával reminiscenci na dobu minulou, kdy jsme si byli všichni rovni i proti své vůli. Téma rovnost získalo pejorativní nádech,“ uvedla doslova Helena Válková.

Rovnost nese příkazy a zákazy, což se nelíbí

Podle jejích dalších slov je však rovnost v právech základem každého právního systému a každého právního a demokratického státu. Tento princip v sobě obsahuje konflikt dvou Ústavou chráněných statků: svobody a rovnosti, řekla dále Válková. A rovnost a nediskriminace s sebou přináší zákazy a příkazy, což se někomu nemusí líbit, vysvětlila poslankyně. „Rovnost a nediskriminace jsou základem každého slušného státu,“ dodala k tomu.

Podle Heleny Válkové to znamená,  že bychom všichni měli mít stejné šance žít svůj život podle svých představ a využívat toho, co společnost nabízí bez ohledu na naši příslušnost k víře, etniku, pohlaví nebo věk, pokud to není upraveno zákonem jinak. V mnoha případech je obtížné odlišit, kde jsou důvody diskriminace legitimní a kde nikoli. Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová ukazuje, jak tyto konflikty mezi rovností a svobodou řešit.

Pocta ombudsmance Anně Šabatové

„Díky Anně Šabatové jsme získali návody na řešení situací, pomohla upozornit na mezery v zákonech i na výzvy,“ řekla dále Helena Válková. Tím poslankyně vyzdvihla pravidelné zprávy veřejné ochránkyně předkládané sněmovně i samotnou Annu Šabatovou, které končí mandát a na funkci už nebude kandidovat. Za to se Anně Šabatové dostalo potlesku.

Slova uznání směrem k Anně Šabatové zazněla i z úst soudce Nejvyššího správního soudu Ivo Pospíšila, který v závěru své obsáhlé prezentace antidiskriminační judikatury uvedl, že právo není jen většinová představa o tom, co je spravedlivé. Podle něho je liberální hodnota hledat spravedlnosti i většině navzdory. Pokud by neexistovali odvážní lidé jdoucí proti většině, v USA by dodnes vládla segregace, řekl a rovněž se obrátil k Anně Šabatové: „Ona se nelekla nepopularity ani populárních opatření a vždy bojovala,“ řekl, za což sklidil potlesk.

Rovněž místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR senátorka Miluše Horská (KDU-ČSL a Nestr.) ocenila práci končící ombudsmanky, když  k ní za dlouhotrvajícího potlesku pronesla, že byla „silná a laskavá“.

Lidé diskriminaci nehlásí, musíme implementovat

Podle senátorky Miluše Horské se zákonem diskriminace nevymizela. „Se zákonem jsme se stali vyspělejší společností. Přesto se stále setkáváme s diskriminací kvůli věku, pohlaví, národnosti,“ řekla senátorka. Podle ní se však lidé stydí ohradit se. „Diskriminace by se neměla vyplácet,“ řekla politička.

Problém, že diskriminovaní lidé nehlásí diskriminaci a nepodávají žaloby dále rozvedla Tena Šimonič Einwalter, zástupkyně chorvatské ombudsmanky, která současně předsedá evropské síti pro rovnost Equinet. Podle ní jde o věc, kterou je nutno řešit směrnicí. „Nejsou to dokumenty z konferencí, které věci mění, musíme implementovat,“ řekla. „Dokud systém není efektivní, lidé nebudou diskriminaci hlásit,“ vysvětlila.

Helena Válková považuje za klíčový sektor neziskových organizací, protože mnoho oběti diskriminace se stále potýká s nemožností spravedlivého narovnání. V této souvislosti zmínila současný návrh novely antidiskriminačního zákona, podle kterého by mělo dojít k přenosu důkazního břemene na žalovaného.

Konference se konala ve čtvrtek 3. října 2019 v Senátu.

Irena Válová